Článek
Zřejmě každý spojení, myšlenku uvedenou v nadpise slyšel. A jistě nikoli jedenkrát. Hned na počátku bychom mohli určitý čas spekulovat, zda má vyznít jako konstatování. Nebo snad jako otázka? Oba přístupy jsou možné a vyvolají konkrétní asociace. O kus výše by mohla ležet tendence k filozofování.
Každý z nás do nějaké školy svého času chodil, ať již se jednalo o město nebo vesnici či šlo o dobu kratší nebo delší. Jeden rád, druhý nerad, třetí jak kdy, nejvíc záleželo, co se kdy, v jaký den konalo. Pochopitelně je zajímavější jet na výlet do zoo, než se snažit i smažit nad písemkou z profilového předmětu. I když dnes si učitel a rodič nemůže být jist, co dítě vlastně bude více bavit. Kdo si vzpomene na dřívější dobu, bylo hlavní hodnotou jít ven a tam se věnovat aktivitám, které se dnes moderně nazývají outdoorové. My jsme cizí název rozhodně nepotřebovali, abychom si hráli na vojáky, lítali po hřišti, jezdili na kolech a třeba i s kočárky, napodobovali herce a zpěváky, objevovali různá zákoutí města či vesnice, chodili plavat atd. Jednalo se o žádoucí směr, a především o přirozenou činnost. Byli jsme prosti závislosti na moderních informačních a komunikačních technologiích.
V řadě případů dnešní ratolesti pohyb na - nejlépe zdravém - vzduchu tolik neláká. Přitom mají o mnoho lepší podmínky. Stačí se podívat na vzhled a vybavení tělocvičen a hřišť, nápaditější a bezpečnější dětská hřiště a koutky, a ještě propracovanější prvky jako lezecké stěny, tobogány v bazénech, bobové dráhy aj. Nebo je naopak odrazuje široká nabídka spojená s neschopností se rozhodnout? Anebo do popředí příliš vystupuje finanční aspekt? A co přepracovanost rodičů? Snad moc podléhají působení a možnostem elektronických médií?
Ale ještě zpět do školních budov a tříd. Někdo má se školou spojeny úspěchy a jiný naopak spíše nezdary. Mohou mít různou podobu, ať již uvažujeme o školních výsledcích, pozici ve třídě a/nebo o pocitu, že chodit do školy mělo smysl a že se docházka vyplatila. Je nepochybně lepší, když se dítě snaží být chytrým a nikoli zůstat hloupým žákem. Zpravidla dosáhne lepšího vysvědčení, které je předpokladem pro volbu lepší školy. A ta sehrává významnou roli v pozdějším shánění práce a jejím vykonávání. Bude-li tzv. lepší, asi bude lépe zaplacena. Více peněz může znamenat lepší uspokojení potřeb a tím i vyšší spokojenost. Zmíněnou linku a její směr a logiku děti dobře chápou již na prvním stupni.
A také bychom neměli zapomenout na kamarády a kamarádky. Někteří vydrželi hodně dlouho, jiní nikoli a přestali pro nás být zajímaví již během prvních prázdnin po posledním ročníku. Stačí si připomenout společná dobrodružství, chůzi do školy bok po boku, občasné lumpárničky, sdílená tajemství, poskytování pomoci, ale také prozrazené informace, které nás rozzlobily a přátelství „na život a na smrt“ leckdy dlouho nepřežilo, zejména mezi dívkami. Kolik napětí, slz, zloby, křivdy, bezmoci, obav a strachu jsme prožili. Avšak s odstupem roků můžeme říct, že nás leccos nedobrého a nepříjemného rovněž poučilo a i posílilo. Nebude na škodu si uvědomit právě obsah a význam nadpisu a v dané souvislosti myslet a mluvit o přípravě na život. Ten se s námi příliš nemazlí, a naopak nám nakládá jednu potíž a zátěž za druhou. Trénink z mladých let se velmi hodí. A kdekdo by si zde připomněl hned několik známých lidových moudrostí, třeba o ohýbání proutku. Ale chce se dnešním dětem cvičit, trénovat a „ohýbat“ se? Máte-li doma potomka, zřejmě si odpovíte sami…
Jinými slovy - škola ovlivnila každého z nás. Někdy je lepší a více na místě použít termín poznamenala. Jednou jde o nesprávné potrestání za přestupek někoho jiného. Podruhé o nepřiměřené nadržování spolužákovi, protože jeho otec něco udělal pro školu nebo přímo pro učitele, případně dlí v určité významné funkci. Potřetí o negativní pocity po tzv. kolektivním trestu, které dokážou dost silně pochroumat systém hodnot vyvíjejícího se žáka. A našlo by se ještě dost dalších příkladů. Úplnou zprávou, mimochodem ověřenou ve výzkumech odborníků, je, že malá skupina osob si negativní zážitky vzala příliš osobně a v jejich duchu se vezla celá desetiletí. Zda a nakolik platí konstatování z nadpisu, si nyní každý jistě dosadí sám. Snad mohu prozradit, že odpovědi nebudou stejné.
