Článek
Zrovna tak dobře a správně by nadpis mohl znít - Dějová linie ve škole, přičemž by duch, obsah a smysl byl zachován. Mám docela čerstvý zážitek, který vznikl na několika místech a který byl orámován pouhými pár dny. Vznikl sice časově nesprávně po sobě, ale já ho pro lepší orientaci a rychlejší pochopení přeskládám, aby měl tzv. logiku doby.
Od paní učitelky v první třídě jsem zaslechl povzdech, že se jí moc dobře neučí. Vnímá příliš velké rozdíly mezi dětmi. Asi dvě jsou šikovné, má se na mysli z třídy, kterou tvoří více než dvacítka nováčků. Malá skupinka dalších má zájem, ale učení jim nejde. A největší je část žáků, kteří se snaží velmi málo. Dalo by se napsat, že „začínají velmi brzo“, myslím s dráhou lhostejného žáka, který se buď stane nebo již dnes je hloupý. Při následujícím rozboru se dozvídám, že jim doma nikdo nečte. Nečtou ani sami žáci a žákyně. Pokud jim do ŽK výslovně nenapíše a skoro nenařídí, aby se doma četlo, takřka nikdo ze třídy tak neučiní. Co se děje? Nemají rodiče čas? Nechce se jim? Jsou natolik unaveni z práce? Mají-li doma tolik technických pomocníků, co vlastně dělají? Mnozí ani nevaří, poněvadž si nechají jídlo dovézt. Jsou tak zaneprázdněni sledováním TV seriálů? Tak nadměrně času jim berou sociální sítě? Neumí odpovědět. V každém případě má divný pocit, že jde o nejslabší první třídu za její poměrně dlouhou kariéru.
Nyní si dovolím časově poskočit o celé čtyři roky. Předstupuje před nás paní učitelka z docela jiného místa. Je ještě starší než její kolegyně u prváků. Z ukončené hodiny se dostavuje zklamaná a rozčarovaná. Ještě se jí za desetiletí nestalo, aby páťáci neuměli vyjmenovaná slova. Ano, občas v nich chybu vyrobili, ale dokázali je bez zvláštního úsilí slovně a nahlas uvést. Pouze horší tak činili s občasným zaváháním. Dnes nikoli. Hned jim své pocity sdělila. Neví, co se děje. Není překvapení, že si klade podobné dotazy jako o něco mladší kolegyně jinde. Školní dějová linie „úspěšně“ pokračuje.
Ocitáme se na druhém stupni. Do konce doby povinné školní docházky chybí něco přes rok. Na plánu je písemná práce z fyziky. Vlastně ne, přehnal jsem. Jedná se pouze o test, který je o dost lehčí, neboť v něm stačí tipovat. Kráčí o metodu, kterou žáci a žákyně hojně využívají. Není divu, protože jejich znalosti jsou značně mělké, neupevněné a ne k dispozici automaticky, jak by bylo potřebné. V závěru tipovačky čeká slovní úloha. Námi sledovaná žákyně si ji rychle přečte. Moc času již nezbývá. Několikrát se dívala ke kamarádce, jak si nebyla jistá, zda tipuje správně. Pochopitelně, kdyby se učila, tak by věděla a nemusela odhadovat, co by asi tak mohlo být správnou odpovědí. Ani sousedka neexcelovala. Jak se může spolehnout, že se u ní dobere lepší odpovědi? Přesněji tipu? Znovu si ve spěchu přečte zadání. Již potřetí. Nerozumí mu. Že by jim látku paní učitelka chybně a nedostatečně vysvětlila? Nakonec se výsledku nedopracuje. Příčinou se stalo, že si v osmé třídě nemohla vzpomenout, kolik je 5×7.
Zdá se, že není nutné takřka nic doplňovat. Odpovídající závěr si každý patrně udělá sám. Ano, kritik školství si bude myslet, že učitelé a učitelky neodvedli kvalitně svou práci. A přidá tzv. oblíbené výroky o jejich krátké pracovní době, častých volnech a o dlouhých letních prázdninách. Kdyby však dostal zcela určitou nabídku, možná by ani neměl odvahu si výuku jít zkusit. Nic nového pod sluncem. Bořit je vcelku snadné. Vymyslet lepší způsob a uskutečnit ho je jiným patrem, ligou a kvalitou. Dodám, že školní dějová linie absolvováním ZŠ nekončí. Leccos nám napoví skoro dokončené zamyšlení se stručným názvem - 44 let. Tak se můžete těšit. Leckdo asi bude překvapen…
