Článek
V předchozích dnech jsme měli pár dobrých možností, abychom se seznámili s kapitolou školního života, jak je uvedeno v titulku. Narazili jsme na spíše nereprezentativně vypadající projevy chování žáků a žákyň. Jistě bude užitečné se obohatit o další dílek. Mohl by přispět ke zpřesnění celkového obrazu.
Dnes vynechám pěší přesun do místa přespání, který proběhl s ohledem na dnešní dobu „normálně“. Takže uvažujme o pomalém tempu, různých poznámkách a o bohatší elektronické „podpoře“. Při ubytování se nic mimořádného nevyskytlo, poněvadž se paní učitelka zachovala moudře a rozdělení do pokojů provedla dopředu. Snažila se vyhovět předkládaným požadavkům, přičemž mírně ustoupila z obvyklé přísnosti a důslednosti. Přece jen se jedná o školní výlet, na který by dětem měla v hlavách zůstat kladná vzpomínka.
Kromě ne příliš dlouhého pěšího výšlapu po okolí ke dvěma místním pamětihodnostem, o které se takřka nikdo z dětí nezajímal, se do programu vešla vodní část. Tady nešlo o koupání, ale výprava měla sjet kousek známé řeky na raftech. Školní akce na vodě kromě příchodu logicky začala poučením. Důraz byl položen na správné chování a bezpečnost. Na rozdíl od třídy, kde může vyučující docela brzo získat přehled a zakročit, je dění na řece o třídu obtížnější. Ani v době klidu nezapomínejme, že voda patří mezi základní živly. Leckdo leccos podcení. Každý rok jsme v médii a při setkáních s lidmi konfrontováni s příběhy, které vinou nepozornosti a přeceňování vlastních sil a schopností vyústí do tragického závěru. A učitel může být jakkoli dobrý a pozorný, ale za zatáčku nevidí a přes hlavy na více raftech ne dokonale. Proto musí zaznít více slov. Ne vždy stačí…
Instruktor ukončil své řečnické působení. Snažil se, něco má za sebou a ví, jakou cestou se život na hladině a žel i pod ní ubírá. Žáci a žákyně si navlékli vesty a za hlaholu se nasedalo. Ne všem lehce, natož ideálně. Hned se prokázalo, kdo již má za sebou konkrétní zkušenost. Výhodu měli jedinci, kteří se jako relativně zdatní a šikovní ukazovali na hodinách Tv. Po nějakém čase se zjistilo, že dva členové třídní výpravy si sundali záchranné vesty, ač pokyn zněl zcela jasně. Ke svému svlékacímu kousku přidali další přímo na raftu. Zřejmě nechtěli opustit svoje tradiční role, které hrají ve třídě a na chodbách. A co se nestalo. Jako kdyby proces kdosi odněkud řídil, přepadli do vody. Naštěstí se výprava zrovna ocitla na poklidném úseku a v mělké vodě. Jenže víme, jak se řeka chová, když zatáčí! Zrádnost na blízkém obzoru.
Je jasné, že nenásledovala pochvala. Oběma se dostalo hlasitého vyčinění. Jestlipak si „milí pánové všimli, že záchrannou vestu měl na sobě i pan instruktor“? Jejich čin se dal trochu očekávat. Každou chvíli někoho zkoušeli a provokovali, učitele nevyjímaje. Když se situace stabilizovala, dospělí se dozvěděli, že chlapci si ji sundali z důvodu, že jim „byla zima“. Aby podtrhli svoji „nevinu“, uvedli, že „když tam není hloubka, není vesta potřeba“. Záležitost jasná jak facka. Proč kolem organizovat nějaké tanečky. Proč se vzrušovat. Pche…
Ano, jejich úhel pohledu je jasný. Pokud vše zařadíme do širších souvislostí, měly by padnout pojmy jako kázeň, respekt vůči autoritám, dodržování hranic a pravidel, ohled na ostatní atd. Skoro nic se v jejich případě neodehrálo. Kdo by se pak někomu z vyučujících a dozírajících divil, že jisté typy dětí s sebou na mimoškolní akce nechtějí brát? Uvědomují si svou osobní odpovědnost a dokážou si představit, co by se mohlo stát. Ano, někdy se dá mluvit o malování čertů na zeď, ale zkušenosti jsou zkušenosti. Jak se mezi lidmi říká - opatrnosti nikdy nezbývá. Ještě bych dodal, že zákony fyziky působí, i když nechceme a nehodí se…
