Článek
Před chvílí začala poměrně velká narozeninová oslava. Jak se dalo očekávat, probralo se ledacos. Dovolil bych si připomenout a rozebrat jedno aktuální téma. Jedná se o úroveň řeči dětí, rozsahu slovní zásoby a jasnost artikulace. Začala s nimi zástupkyně střední generace, která působí ve školství. Její poznatky jsou nemalé. Povšimla si, jak do prvních tříd nastupují budoucí žáci a žákyně, u nichž vidí rozpor. Na jedné straně přicházejí hezky a moderně ustrojeni a až na výjimky si přinášejí pohledné školní brašny, přesněji batohy. Někteří vlastní už i moderní mobilní telefony. Na druhé straně o hodně níže leží jejich slovní prezentace. Až na výjimky je opravdu bídná. Kdo by se divil, že děti o dva až tři roky později nadále mluví pouze v holých větách. Velmi chudá slovní výbava. Od specialistů na vnitřní procesy lidí se specializací na vývoj dětí se dozvíme, že kráčí o zákonitý a reálný dopad, že se s dětmi nemluví, nediskutuje a nečte se jim. Výslovnost hlášek vystupuje poté jako druhý kámen úrazu.
Rodiče si jaksi neuvědomují, jak obtížné podmínky chystají pro své děti, až se budou chtít dostat na SŠ, posléze skládat maturitu, prosadit se na trhu práce a především plnit pracovní úkoly a dokázat úspěšně komunikovat s kolegy a s kolegyněmi. Mladá paní zakončila své vystoupení slovy, které jsme si přečetli v titulku. Smutně dodala - „těm rodičům snad nevadí, jak špatně mluví, řekla jsem jim, že mají co nejdříve zajít na logopedii, ale oni mi řekli, že je fakt nejlepší, oni mu rozumějí a že mluví dobře a nevidí důvod“. Tak rezignovala. Nebylo co dodat.
Zástupkyně starší generace, rovněž paní s bohatými poznatky a zkušenostmi ze školního prostředí se přidala se slovy, že za jejího předlistopadového působení v MŠ se přísně sledovala úroveň dětí. Pokud ve věku čtyř let dosud nezvládlo správně vyslovovat, rodiče obdrželi pokyn, aby šli do logopedické poradny. Takřka nikdo se neohrazoval. Vše chápali jako součást cesty k úspěšnému životu v navazující etapě, byť jim docházení bude působit určité trampoty. Dnes by se někdo ptal - vměšovala se MŠ do jejich osobních a rodinných záležitostí? A příliš? Ano, vše se vyvíjí, musíme se posouvat, ale nemělo by něco zůstat jako základ?
Jak stav vypadá, marně se dnes spoléhá na věcně správný přístup, osobní odpovědnost a vzdělání matek a otců, počínaje prohlídkami u zubních lékařů, pokračuje očkováním atd. Jako kdyby se z rodičovství cosi podstatného vytratilo. Jako kdyby chyběl perspektivní pohled. Žiji nyní, dnešek jsme nějak zvládli, co bude zítra, teprve se uvidí. Problém budeme řešit, až nastane. Zdá se vám předložené vyjádření v pořádku? Ano, je zčásti pochopitelné, tlak je dnes velký. Přesto bychom neměli ze zřetele ztrácet vzdálenější cíle. Ptejme se - chtějí snad rodiče, aby jejich dítě mělo slovní zásobu jako divoch z pralesa a patlalo a šlapalo si na jazyk ještě v osmi, deseti a třeba třinácti letech? Co si můžeme a budeme myslet o jejich výrocích typu „on se rozmluví“, „to se samo napraví“, „na tohle my teď fakt nemáme čas“, „z toho přece vyroste“ a „on je malý“?
Úplný závěr patřil probírání, jak žalostná musí vypadat stav a dění v MŠ, kam popisované dítě dříve chodilo. Jemu skoro nikdo nerozuměl, a přesto bylo v mluvení nejlepší. Jak se tam domlouvají? Kolik specifických jazyků musejí tamní učitelky znát? Mají vůbec chuť chodit do práce? Nebo se potajmu smějí zoufale nízké úrovni rodičů? Nevím…
