Článek
Možná by bylo přesnější napsat, že jsou neprůhledná. Ale pak by nešlo o úplně pravdivé konstatování. Pouze částečně. Co se vlastně děje? Existuje nějaká souvislost mezi slepotou a neprůhledností? Snad leccos vysvitne za pár chvilek.
Jako první obraz vyvstane dění při chůzi nemocničními exteriéry. Řada oken je zařízena tak, aby jimi nebylo vidět dovnitř. Dříve jsem je vídával jako zabarvená, později se ke slovu dostaly žaluzie a po nich ještě různé ochranné vrstvy. Část z nich podle mých informací má nejen snížit průhlednost, ale jejich cílem je též odrážet aspoň část slunečních paprsků. Kdo v nich pracuje v horkých letních týdnech, zajisté by doplnil pár nemilých zážitků.
Nabízím ještě druhý obraz. Kdysi byl mým spolužákem velmi vitální mladý muž. Byl znám nejen svou slovní nekorektností, kterou jsme kdysi nazývali nevymáchanou hubou, ale mezi jeho charakteristické rysy patřil nadstandardní zájem o sexuální oblast. Dokonce panovaly obavy, že by mu mohl přinést něco jako zkažený život. Třeba se muset moc brzo ženit. Nebo řešit souběžně více těhotenství u několika slečen. Nebo také přenosnou pohlavní nemoc. Naštěstí se stala „pouze“ první verze. O jiných se nezmiňoval.
Jak s ním souvisejí okna? Jednoduše. Když jsme procházeli městem, občas se nechal slyšet ve smyslu - „copak se asi děje támhle za okny ve třetím patře?“ a „kdo ví, co dělají támhle úplně nahoře?“. Zasvěceným bylo jasné, na co myslí. Konečně, ne jednou se vyjádřil ještě přesněji a úderněji. Zmíněný typ replik se do veřejného prostoru moc nehodí, byť slušné chování postupně upadá, jak jsme denními svědky na ulicích, v obchodech a žel také v médiích, kde mám na mysli zejména besedy politiků a zábavné pořady. V přeneseném slova smyslu kráčí o okno do naší společnosti. Na rozdíl od jiných jím je žel dost dobře vidět…
Ocitáme se u třetí verze s okny. Tady jsem se nechal inspirovat zážitkem jedné lékařky. Popisovala, jak ji pronásleduje její zaměstnání. Prochází po sídlišti a přemýšlí, kolik asi tak lidí trpí různými chorobami. Kupříkladu, zda za jedním oknem žije mladá dívka, která marně bojuje s anorexií. Jindy „vidí“ někoho, komu odhalili zhoubný nádor. O kus dále myslí na jedince, který se ocitl v tenatech Alzheimerovy choroby atd. Ví, že by tak uvažovat neměla, ale nějak si nemůže pomoci. Ano, postihla ji profesní deformace. Navíc na oknech nebylo zvenku nic poznat. Byla slepá, neprůhledná. Až na drobné výjimky vypadala všechna stejně. A jestli jsou za nimi lidé šťastní, nebo aspoň spokojení, jim bylo docela jedno.
Před závěrem oknového putování se zastavíme u typu, které bylo podle dnešních známek oknem dříve, ale dnes jim spíše není. Ano, hádáte správně, půjde o verzi, kdy bylo okno tzv. vyskleno, tj. zbaveno skla. Je svým způsobem také slepé. O kousek dále najdeme podobu, kdy ho někdo zatloukl tak, aby jím nikdo neprolezl. Půjde o různé desky, prkénka, někdy i mříže či dráty. Důsledný jedinec by doplnil, že bychom sem měli přidat okna zazděná. Pravda, ani do nich není vidět, jestliže byly zednické práce provedeny poctivě a úplně. Občas se na jejich vykonavatele nemůžeme plně spolehnout. Příklady žel najdeme leckde kolem nás. Jako poslední zajímavost uvedu, že právě maskovaná a zakrývaná okna lákají člověka nejsilněji, aby se snažil podívat, co se uvnitř nachází. Povětšinou spatří nepořádek…
