Článek
O několika jeho podobách a o jejich dopadech již pár informací a zmínek na různých místech padlo. Pro osobu se solidním přehledem nepůjde o překvapení. Jím se naopak stane pro někoho, jehož obzor je velmi úzký. Často říká, že se o věci mimo svůj domov nezajímá, neboť nemá čas a ani není v jeho silách a možnostech cosi z nich ovlivnit. Můžeme ho sice pochopit, na druhé straně bychom v něm mohli najít úmysl a snad i touhu po vzdání se osobní odpovědnosti. Ba občas by se narazilo na kousky nezájmu a lhostejnosti.
Hovoří se a píše se o světelném smogu. Něco vidíme na obloze. Nebo nevidíme? Máme mít na mysli nebeské úkazy? Spíše půjde o dopady působení lidí. Jako zajímavost uvedu údaj, že nedávno zaznělo v rozhlase prohlášení, že v naší zemi již není místo, odkud by se obloha dala pozorovat za naprosté tmy. Tak moc si na sebe a na svou činnost jako lidé svítíme. Kdybych měl oblast mírně odlehčit, vznáším dotaz - jak je poté možné, že se děje tolik nepravostí, když jsme si na sebe a na svět tak dobře a moc posvítili? Odpověď je jednoduchá - řada špatností se odehrává ve virtuálním prostředí, tj. prostřednictvím elektronických cest. Co se má na mysli? Jako aktuální konkrétní příklady si můžeme uvést snahy osob, které se dobře vyznají v mechanismech, a především v ovládání moderních informačních a komunikačních technologií. Za jejich pomoci se dostanou skoro všude. Třeba někomu „rybařením“ odeberou peníze.
Možná bychom se mohli zmínit o smogu v procesu komunikace mezi lidmi. Tvoří poměrně rozsáhlou kapitolu, která by nás mohla a měla zaujmout. Leckdy je v ní poněkud nejasno, jako když přichází soumrak a nadvládu získává přítmí. Zcela vážně se proto hlásí o slovo. Zá se, že všechno kolem komunikace je známé. Častou reakcí lidí je postoj - přece umím mluvit, ne? Jenže když přijdou přesněji zacílené otázky, jistota se vytrácí. Leckdo cítí, že tempu, rozsahu a nárokům jaksi nestačí. Nemluvě o chabé slovní zásobě, neboť málo četl. Pokud vůbec! K silnějšímu slovu se dostává působení psychologických mechanismů a zákonů - na obou stranách procesu výměny slov a vět, tj. komunikujících. Kupříkladu je otázka - mám dát najevo, že něco neumím? Nebo mám své nedostatky „raději“ skrývat? Budou odhaleny? Je vhodné někam rychle převést řeč? Ucítím-li svoje přednosti, mám rychle zatlačit a získat - či spíše vytřískat - ze situace, co se dá? Neodpovídá se snadno. Pletou se nám sem kromě věcných taktéž psychologické a morální aspekty. Takřka není šance se jich zbavit. Proto se jeví užitečné se dozvědět více.
Leckdo by si vybral, aby se nemusel na daném místě vyskytovat. Ano, pak by se jednalo o vyhýbání, dokonce o únik. Nesporně ho můžeme chápat. Zároveň se zamysleme, zda se objeví konkrétní užitek. Ledaskdy tu platí příslovečná životní zkušenost - tonoucí se stébla chytá. Využívá proto jakékoli okolnosti, aby z daného uspořádání vyšel co nejlépe. Pokud možno bez ztráty. Vždyť jeho počínání má vliv na jeho pověst.
Mezi reakcemi se zjevuje zpochybňování jako - „to jsou jen zbytečné hry se slovíčky“ a „kam bych přišel, kdybych nad každým slovem přemýšlel?“. Pravda je pouze částečná. Nezapomeňme na poznámku moudrých osob - slovo je zbraň. Minulost nás poučuje více než jasně a přesvědčivě. Kolik vzniklo změn vlivem pronesených prohlášení! Mnohé se poté zdálo být jiné, a proto se lidé pustili do určité činnosti. Jestliže věřili svým vůdcům, vznikaly různé spolky a čas od času velká shromáždění a lidová povstání a revoluce. Během nich byly uplatněny davové algoritmy, přesně v duchu poznání badatelů v duševní oblasti.
Jasně vidíme, že proces komunikace bychom rozhodně neměli podceňovat. Leckomu by poté bylo obtížněji než dosud. Nebo rovněž opačně! Snažme se dosáhnout alespoň na dostatečnou úroveň v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností. Přináší nesporné výhody. Raději méně smogu!
