Článek
Tak by se dalo stručně popsat a zároveň vyzdvihnout úsilí řady rodičů. Myslí se přirozeně směrem k dětem. Nepochybně měli známé dobré úmysly. Jak víme, některé nevyjdou. Třeba se nesetkají s úplně příznivou odezvou. Jindy jsou uvažované kroky nerealistické. Část rodičů se snaží napodobit jiné, často se děje pod vlivem tlaku, který na ně vytvářejí sociální sítě. Měli by si uvědomit, že ve většině případů kráčí o větší či menší dezinformace. Určitě je lepší vidět sebe a své děti věcně správně a soustředit se na sebe. Jenže…
Někteří z rodičů se svými dětmi zabývají zřejmě až nadměrně. Co všechno mohou a chtějí ovlivnit? Zajisté je potřebné pro své potomky vykonat něco užitečného. Jistě jim dělá dobře, když u svého dítěte spatřují rozdíl oproti ostatním. Pochopitelně se myslí v kladném směru. Kupříkladu že je rychlejší, šikovnější, chápavější, pohotovější, hned tak se nesplete ve věku přiměřených úkolech atd. Každá situace, jež jim jejich dojem potvrdí, se hodí a je vítána. Žel často se stává, že pokud není dosaženo „plánovaného úspěchu“, bývá na vině okolí, ať již myslíme na věci kolem nás a/nebo na vlivy spojené s působením lidí.
Při nadměrné ochraně se málokdy podaří odhalit, co se v dítěti opravdu skrývá. Jestliže má omezené příležitost projevit se, neměli bychom se divit, že výsledky budou spíše slabší. Jako konkrétní příklady nám vystupují konstelace, kdy dítě nemůže vykonávat domácí práce, jež by zajisté zvládlo. Od krájení zeleniny přes hnětení těsta v kuchyni po řadu úkonů v bytě a kolem rodinného domku. Dříve je děti mívaly za povinnost. Ano, vše se nepovedlo. Poučilo se a příště se stalo o něco úspěšnějším. Výhodou se stalo, že rodiče docela brzo věděli, zda vůbec a nakolik a v čem je jejich dítě šikovné. Což mělo kladný dopad na pozdější volbu povolání. Dítě se aspoň dílem profilovalo. Dnes se o nic podstatného nezajímají, skoro nic neumějí a nic je nepřitahuje. Kromě nesporně atraktivní nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Budou však schopny si jejím prostřednictvím vydělávat? V celém rozsahu s nejvyšší pravděpodobností nikoli. Řídké výjimky nejsou vyloučeny.
Matky a otcové poté vystupují jako nadměrně pozorní ochranitelé, až může vzniknout dojem, že svému potomkovi skoro nic nedovolí. Pořád ho kontrolují, dozorují a usměrňují, až - obrazně řečeno - nemůže dýchat. Je možné, že klid nemá ani při vykonávání potřeby na WC. Je přece potřebné ověřit, jestli celý úkon byl proveden dokonale. Rodiče se tím dostávají do určitého kruhu, který vystupuje jako past. Příliš ho chrání, aby se mu nic nestalo. Kdyby měl více prostoru, mohl by si vyzkoušet větší počet akcí a provést více pokusů. Tím by se zdokonalil a nepotřeboval by tolik kontroly, opory a pomoci.
Zdá, že matky a otcové poněkud pozapomněli, jak vypadalo jejich dětství. Nebo již ho také zažili jako značně svázané a kontrolní? Stali se jim dospělí dozorci a dozorkyněmi? Kdo by se ochotně a rád přiznal, že tak s ním rodiče nakládali, ale jemu se jejich přístup nelíbil? Svého času si umínil, že jimi užívaný algoritmus nezařadí do své výbavy. Jenže se jaksi nedokázal ubránit. Nechtěné a nemilé se stalo často užívaným. Tolik se mu algoritmy zažraly pod kůži? Tápe a neví si rady.
Kdyby více věděl o působení psychologických mechanismů a zákonů, ocitl by se o pověstné míle dále. Jenže by sem musel věnovat hodně času, energie, pozornosti, kázně a vůle. Leč nestalo se, jiné věci a procesy se ukázaly jako „přednější“. Ponejvíce zábavy různého druhu. Dnes se dominantním prvkem stává spíše rozměrnější než užší podlehnutí nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Až zaslechnete mluvit rodiče, jak se snaží, aby jejich potomkovi nic nechybělo, už budete aspoň trochu orientováni a možná byste se relativně fundovaně vyslovili. Nebo vám bude chybět odvaha? Možná na její rozvíjení vaši rodiče zapomněli…
