Článek
Ohledně laviček by se dalo uvažovat ve více směrech, jak jsem nedávno odhalil. Možná nejen já. Některé z laviček jsou více nebo méně speciální. Třeba již před drahnými léty jsem si povšiml, jak na ně usedají náctileté děti. Nějak jinak…
Od expertů na duševní procesy lidí víme, že mezi jejich životní úkoly patří hledat a nalézat svou osobní identitu. Jinak by se dalo napsat, že by se měli rozebrat a dopátrat důležité informace - kým jsou a kam směřují jejich kroky. Pochopitelně se nemyslí, že by se šlo do kina, někam za město s něčím experimentovat, do bazénu, na pouť. Kráčí o podobu jejich cesty životem a jakými se stanou lidmi. Ve valné většině ani nevědí, že tak konají ve prospěch dalšího velkého úkolu - hledání a nacházení smyslu života. Leckdo z nich tuší…
Mezi jejich charakteristické projevy se řadí, že na sebe chtějí upozornit. Proto si sedají na lavičky právě jinak než ostatní normální lidé. Jistě jejich zvyklost znáte, ale pro jistotu ho uvedu - nohy s botami si dají na místo, kam si řádný občan sedne, zatímco oni si zadní část těla umístí na vršek plochy, o kterou se lidé běžně opírají. S vysokou pravděpodobností chtějí světu kolem sebe signalizovat vzkaz - „jsem zde, jsem originální a rozhodně byste mě neměli přehlédnout, neboť hodně vím a umím“. Ano, mladí lidé mají zoufalou potřebu být uznáni a něco znamenat. Rodiče jim ji až na výjimky neplní, a proto od svých dorůstajících potomků dostávají ponejvíce nehezké vysvědčení. Třeba jim odmlouvají, neposlouchají je, vzdorují, úmyslně zaujímají protikladné názory, jsou drzí atd. Leccos z konaného později sami hodnotí jako naivní, málokdy se však přiznají. Stud a hrdost jim nedovolí promluvit.
Nyní opustíme zmíněný typ zvláštních „pubertálních“ laviček a připomenu, že některé z nich máme pojmenovány po významných osobách a osobnostech. Případně na nich samy ony osoby vysedávají. Konkrétně mě napadá A. Einstein před budovou IQ Landia v krajském městě Liberci, kam neusedl náhodou. Mám s ním dokonce fotografii. Bylo mi ctí si vedle něj sednout, zejména když jsem se dozvěděl pár zajímavých souvislostí z jeho života. Nebyl snadný, jak by si někdo mohl myslet. Rozhodně ve škole nezářil. Po opuštění svého rodiště v historickém švýcarském městě Bern prošel řadou míst. Ne všude zažíval úspěch a setkával se s pozitivním přijetím. Jak se ostatně u významných osobností stává. Dnes je velmi považován a o jeho duševních plodech se učíme na různých typech a stupních škol. Navíc je nikdo nezpochybňuje. A mnoho lidí si vzpomene, že jeden typ laviček nese jméno jednoho z našich polistopadových prezidentů. Doplním, že na internetu jsem zahlédl též lavičku současného premiéra! Zdá se, že její podoba nevznikla náhodou…
Jestliže budeme pokračovat, lze napsat, že místo pro lavičku může být vhodné a nevhodné. Chápeme, že jsou umístěny na náměstí, aby z nich člověk viděl na okolní opravené domy. Ale o jak klidné jde spočinutí, když právě tudy vede jeden z rušných tahů skrz město?
Ne zcela optimální místo pro lavičku jsem zaznamenal před pár dny. Oč se jednalo? Jedna paní si postěžovala, že dříve z ní spatřila notný kus krajiny. Ale jak křoviska kolem narůstala do výšky a do šířky, rozhled se postupně omezoval. Zejména po jarním olistění. Jak by se situace měla řešit? Přemístit lavičku? Doporučit paní, aby z ní vstala a popošla pár kroků? Jistě by se obohatila o mírně jiný úhel pohledu. Od jiného - rovněž dříve narozeného - muže jsem zaslechl, jak se kdesi dobře sedělo. Ale po určitých dopravních změnách se zvedla hlučnost. Požitek ze sezení a z rozhlížení je pryč. Kdyby někdo náhodou přišel, ani neuslyší, co mu říká. Navíc se trochu vystrašil, když v TV viděl a slyšel mluvit odborníka, kolik nebezpečných látek uniká z výfuků vozidel a kolik tisíců jich kolem projede.
Jak je patrné, správné místo pro lavičku není úplně snadné vybrat. Ke všemu si ještě můžeme přidat příznačné prvky spojen s ročními obdobími a aktuální stav počasí.
