Článek
Tak znělo v jistých dobách heslo pro postupující vojenské jednotky během nejrozsáhlejších konfliktů v lidských dějinách. Podobně se děje i dnes, třeba na Ukrajině. Je jasné, že leckomu se moc nechtělo, ale musel. Za neuposlechnutí rozkazu býval vysoký trest, zpravidla smrt zastřelením. Kdo zná bližší podmínky na frontě, mohl by prohlásit, že mohlo jít o vysvobození. A dost by se blížil pravdě. Mnozí vojáci ovšem fungovali ve změněném stavu vědomí. Kdo by snad málo rozuměl, stačí, když si vzpomene, zda si sám sobě aspoň někdy v životě položil otázku - jsem tohle vůbec já? Nebo - bdím či sním? Jiná je situace, jestliže člověk chce jít dopředu o své vůli.
Při cestování za prací narazím na různé zážitky. Tak například před blíže neupřesněnou provozovnu McDonald přijel muž na motorce. Leckdo dodá, že by nešlo o nic divného. Možná by si snad povšiml, že zaparkoval na místě, kde se nemá, tj. mimo stání pro vozidla. Stroj zůstal stát na širokém chodníku. Snad by se pozorovatel nepodivoval ani kvůli řidičově nadměrné hmotnosti. Jen jsem sledoval, jak s dost velkými obtížemi sesedal, pomáhal mu dokonce jeho původní spolujezdec, který mladicky seskočil. Následně oba společnými silami postavili stroj na stupátka, zřejmě aby ho nikde nemuseli opírat. Spíše by ho asi měli dát jinam, neboť zůstal skoro uprostřed chodníku a část procházejících byla nucena se mu vyhýbat. Až poté jsem si všimnul, že u řídítek byla umístěna hůl. Vskutku originální řešení. A nebyla tam jen pro okrasu, jak jsem měl možnost vbrzku zjistit. Sotva byla motorka postavena, starý pán se v doprovodu mladšího a viditelně hubenějšího vydali směrem k blízkému nákupnímu centru. Samozřejmě šel o holi. Dost se soustředil na chůzi a lidí kolem si moc nevšímal. Asi měl pevný cíl. Pohled na jeho nohy nedával informaci o velmi dobrém zdravotním stavu.
Dále jsem seděl na svém místě a drobnou příhodu jsem pustil z hlavy. Ať si málo mohoucí starý pán dělá, co chce, jen když mě a nikoho dalšího neobtěžuje. Vrátil se asi za půl hodiny. Svoji misi zřejmě splnil. Napětí z obličeje skoro zmizelo. Krátce a povrchně pobesedoval s pár přítomnými a následoval opačný proces - jako když pustíte film pozpátku. Nejdříve si připevnil hůl na řídítka. Spolu zvrátili motorku na obě kola. Mladší počkal, až pán pomalu a s hekáním nasedne, pak učinil i on a držel nohama stroj v rovnováze. Výhodou je, že startování není na nášlapnou kliku. Pán mimo optimální kondici by jistě měl potíže. Stačilo otočit klíčkem a motor poslušně naskočil. Oba se rozhlédli, zamávali přítomným nad nezdravým, ale chutným občerstvením a vyrazili směrem, z jakého nedávno přihrčeli.
Jistě nejde o strhující příběh a zajisté nesnese srovnání s válečnými dramaty, obrazy a strázněmi. Nicméně mě ona souvislost napadla, jak starý pán postupně zdolával jednotlivé úseky, až svého cíle dosáhl. S vysokou pravděpodobností se hlavním obsahem jeho mise stala lékárna v přilehlém velkém supermarketu. Nákup žádný nenesl a ani mladík nebyl viditelně obtěžkán. Potřeboval úlevu. Ještě mě napadlo, že na motorce se dalo dojet až tam. Po cestě kromě lidí nebyly žádné překážky v podobě schodů a reklamních poutačů. Snad jen kamerový systém a souhrn zásad slušného chování včetně přiměřené ohleduplnosti. Ano, je třeba jít a posouvat se stále vpřed. Nezapomínejme na přiměřené hranice a ohledy. I když náš stav není optimální. S ohledem na překážející parkování na chodníku patří pánům jen částečné poděkování. Vpřed by se mohli posunout také ve věci ponechání svého motorového přibližovadla na správném místě. Třeba se do příště posunou…
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-vypada-obetavost-311413
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-obetavost-jednoho-starsiho-muze-312147
