Článek
Leccos již bylo napsáno a něco se objevilo v hlavě čtoucích nebo jen tak volně uvažujících. A cosi ve své mysli mají též aktérky, o nichž se přemítá a píše. Má jejich věk nějaké přednosti? Nebo nemá? Co se odehrává po psychologické stránce?
Při pozornějším pohledu zjistíme, že nějakou výhodu věku přece jenom na své straně má. O jakou se jedná? Rodiče jejích žáků by mohli být jejími dětmi! Už jen věkový odstup by měl znamenat a v praxi přinést více respektu. Zejména pokud by k setkání došlo ve školním prostředí. Asociace a vzpomínky až na výjimky dobře fungují. Rodič přijde, sedne si do lavice a začne zase vzhlížet k osobě vpředu. Hned se cítí menší a má tendenci poslouchat. Dávno osvojené stereotypy se vracejí…
Na druhé straně si tzv. moderní matky a otcové mohou pomyslet něco o starých strukturách, o zkostnatělých přístupech, o strachu a obavách z nové doby atd. V části případů se zřejmě budou dost blížit k pravdě. Celkově bychom si ovšem měli dávat pozor, abychom se nepoddávali obecným názorovým stereotypům. Proto ve svých slovech volme raději uvážlivost a umírněnost místo tzv. rychlých hodnocení a komentářů - tak zní asi rozumné doporučení. Všimněme si, jak silně žijeme v jejich zajetí. Doslova pod jejich palbou! Komu je v nich příjemně?
Půjdeme vstříc dalšímu pohledu. S ohledem na dosažený věk může starší paní učitelka působit slabě i silně, aniž bych ukazoval na jakoukoliv souvislost s tvarem její postavy a s její hmotností. Podívejme se na důvody, které se nalézají v pozadí, aniž by se musely jasně promítnout navenek. Hodně bude například záležet, jaký se komu podařil posun v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností. Jak nebude sporu, kráčí o důležitý element, když se mají lidé sejít a něco projednat - a navíc ještě dospět k významným závěrům. Kupříkladu jak prospět dítěti, které se neřadí mezi nejlepší. Ba spíše ho nalézáme na opačné straně spektra třídy. Stává se, že již uvedení moderní rodiče si její vstřícnost a ohleduplnost vysvětlí jako slabost a nemohoucnost a začnou více prosazovat své přístupy a zvyšovat tlak. Pokud nebudou vyslyšeni a „uspokojeni“, klidně si podají stížnost na vysoká místa.
Kam proces vede? Počínají si, jako kdyby škola v jejich mysli vystupovala v podobě oběti a otloukánka, na které si každý může dovolit. Nepřipravená a nevyškolená starší paní učitelka si může připadat divně a zbytečně. Tolik se snažila se všemi vyjít po dobrém. Učinila kladné kroky směrem ke všem. Vykonala více, než je nutné a než se očekává, ale stejně je terčem kritických slov a vět. Jak má procesu rozumět? Udělala přece jenom někde chybu? Měly by se někoho zeptat? Ale co když na sebe nechce upozorňovat?
Součástí jejího arzenálu by proto měla být schopnost vytyčovat hranice a dbát na jejich dodržování. A adekvátně reagovat na sebemenší narušování. Pokud je rodiče začnou více a navíc nehezky atakovat, má vytáhnout „tvrdší“ postup, aniž by zvýšila hlas či sahala po jiných náznacích násilí. Je velmi přínosné, pokud má znalosti z působení psychologických mechanismů a zákonů a umí je aktivně a cílevědomě využívat. Konkrétně pak půjde o efektivní jednání s agresivními rodiči. Ví, proč agresivita vzniká, co se za ní zpravidla skrývá, jak ji může snižovat a jak rodiče dovést ke klidu a k rozumné spolupráci.
A poznámka na závěr. Pozadí může sehrát roli i jinak. Třeba se zná s rodinou svého žáka blíže. Jejich dítě má za kamaráda potomka její o dost mladší sestry či její dcery. Může znát rodiče mladých rodičů z určitých obecních aktivit jako divadelní spolek, sportovní oddíl, hudební kroužek, zahrádkáři, kynologové, turisté ad. Nebo jde právě o samo pozadí. Leccos se z něj dostává do popředí. Zde si proto hlídejme zásady slušného chování. Zdůrazňuji je z důvodu, že jsme si navykli nadužívat komentování a hodnocení. Kdo nám udělil tak výsostné právo? Nebude moudřejší pěstovat umírněnost, skromnost a pokoru? Bez ohledu na věk!
