Článek
Nedávno byla zveřejněna zpráva o pohlavním styku učitele ZŠ s nezletilou dívkou. Nemám přesný přehled, ale podobné informace se průběžně vyskytují a případy se opakují. Dění je patrně skoro pořád stejné - dospělá osoba překročí hranice, z nichž část je dána zákonem, část zvyklostmi, dalším faktorem je přijatý typ morálky a v neposlední řadě platí, že existují zcela určité požadavky na výkon povolání příslušníků pedagogického sboru.
Leckdo by zde mohl vidět ještě několik dalších hledisek. Není snad nezletilý mladý člověk též něčím vázán? Kupříkladu zásadami slušného chování? Nemá mít jistou úroveň osobní odpovědnosti? Nedostalo se mu či jí doma řádného poučení? Máme zde rovněž známou tezi - neznalost zákona neomlouvá. Neměli bychom opomenout prvek v podobě - touha po dobrodružství a poznání něčeho nového. A rozhodně být v pozornosti a nejlépe přímo v jejím centru. Pokud by sem ještě přibyl obdiv a uznání, pokud možno upřímného obsahu, charakteru a vyznění, bude spokojenost úplná a nadměrná. Kdo by neměl rád chválu a neprožíval kladné pocity? Ne každý je v dostatečném rozsahu soudný, aby přetvářku a účelové lichocení nejen poznal, ale aby se mu dokázal bránit. A v ideálním případě ubránit. Na druhé straně platí, že nic se nemá přehánět, poněvadž pak by mohlo dojít k odmítání jakékoli pochvaly. Ne nadarmo přijetí komplimentu patří do sféry sociálních dovedností!
Na co by měla myslet čtrnáctiletá slečna, pokud ji do svého bytu pozve dospělý muž? Dnes se nám zdá, že by měla vlastnit dostatek podkladů, aby uvedenou příležitost odmítla. I kdyby měla jistotu, že se nic nestane? A může ji vůbec mít? Věděli o jejím úmyslu a rozhodnutí její rodiče? Možná se nám vše zdá jasné. Jenže jeden bude vidět chybu u dospělého muže. Zatímco druhý na její straně. A co je správnější?
Celou oblast bych rád doplnil o vlastní zážitek. Chtěl bych jím sdělit, že dospělým se vše může jevit snadné. Ale mladším a mladým úplně nikoli. Proto se rodiče a jim věkově odpovídající jedinci mohou a leckdy budou divit, jak někdo může být tak naivní a neinformovaný. Bylo mi šestnáct let, když mě jeden z mužských vyučujících pozval domů. Účelem byla žádost o pomoc při stěhování nábytku v bytě, který mu byl čerstvě přidělen po nástupu na školu. Krátce mi popsal cestu, abych ho jako vesnický chlapec našel v nevelkém městě. Což se podařilo - i bez GPS! Jen se původně muselo vložit o něco více času do objasnění a posléze uložit podklady v paměti. Ano, mozek prospěšně pracoval. Na rozdíl od dnešních situací a jejich protagonistů. Jako kdyby zaujímali přístup - nic nemusím vědět, nic si nemusím pamatovat, vše se najde na internetu atd.
Jak akce probíhala? Ve vší počestnosti. Nemusím líčit podrobnosti, že jsme sestavovali nábytek podle návodu, umísťovali ho na místo, kde patrně zůstane i po nastěhování manželky onoho muže, část času padla na úklid atd. Jako zajímavé bych ve spojení s nadpisem viděl, že mě vůbec nenapadlo, že bych se mohl stát obětí něčeho od nevhodných poznámek přes lákání k nějakým hrátkám až po uskutečnění pohlavního aktu nebo aspoň pokusu o něj. Stejnost pohlaví nemusí být zárukou. Jistě je možné argumentovat, že tehdejší doba byla jiná. Dnes by děti měly být poučenější, svět se v lecčem změnil. Ale jsou o dost více informačně vepředu? Mám pocit, že se tak děje jen v některých záležitostech a oblastech, pohříchu třeba na úseku moderních informačních a komunikačních technologií. Avšak jinak než podle potřeby života. Jinak řečeno a napsáno - perfektně ovládají elektronické hry, znají youtubery a influencery, ale nerozeznají, že a kde jim hrozí reálné nebezpečí. Ať již uvažujeme o internetu, dění na veřejnosti nebo v bytě osoby, kterou „dobře znám“.
