Článek
Pochopitelně se o ní nemluví a nepíše, neboť se oficiálně nehodí. Přesto existuje a samo použité přídavné jméno naznačuje, že nebude vypadat příliš hezky. Než se ji pokusím aspoň částečně připomenout, předložím několik základních informací.
Leckdo bude vědět, že se v našich zemích oslavoval již za první republiky. Ne všichni ovšem budou zpraveni, že na premiéru došlo roku 1923. Ale naopak mnoho lidí bude vědět, že jeho vpravení z amerických do našich podmínek je spojeno s dcerou prvního čsl. prezidenta T. G. Masaryka. Po druhé světové válce nastal „útlum“ a svátek matek byl odejit mimo pozornost obyvatelstva. Ke vzkříšení došlo až po událostech v listopadu 1989. Tolik by snad k historii stačilo. Zbývá pouze dodat, že část občanů a občanek si ho poněkud potajmu připomínala. Možná měli pocit odbojnosti, možná věcnosti, spravedlivosti, zadostiučinění. Těžko odhadovat. Že by na dané téma někdy proběhlo zkoumání poznatků, pocitů a vzpomínek?
Určitě se společnosti hodí, aby svátek matek měl cosi jako blyštivou podobu, tvořil krásnou výkladní skříň, podobně jako svátek práce za předchozích desetiletí, kdy se lidé měli veselit a hojnou účastí v průvodech vyjadřovat souhlas se zřízením a podporu stranického vedení. Jenže je nutné upozornit na známou a platnou životní moudrost - „není všechno zlato, co se třpytí“. A přesně tak se s dnes probíraným svátkem děje. Obecně se vychází ze stereotypu, který jsem mimochodem v nějakých zprávách či besedě zachytil - matka je pro dítě nejbližší a nejhezčí osobou! Samozřejmě s ním ve velkém rozsahu můžeme souhlasit. Nicméně nemůžeme mu/jí přiznat absolutní platnost. Krásný ideál bych se pokusil narušit za pomoci několika následujících otázek. Má právo zmíněný svátek slavit matka, která si evidentně neplní svoje úkoly a povinnosti? Dokonce ani základní a podle zákona, o němž každý ví, že existuje? Má právo zmíněný svátek slavit matka, která své potomky vychovává jasně chybně? Nedá se říct, že je nevychovává, neboť i nevýchova je žel druh výchovy. Jak ostatně vidíme na řadě dnešních dospívajících, mladých i starších dospělých. Oni všichni prošli rodinou, naprostá většina za přítomnosti své matky, případně babičky. Zde se vyplatí doplnit fakt, že do nedávné doby více jak 90 procent soudních jednání při rozchodu a rozvodu rodičů končilo usnesením o svěření dítěte do péče ženy, hlavně matky. Zásadně se tak podílely na podobě tehdejšího a pozdějšího života člověka.
Přesto matka vystupuje pro své dítě jako velmi důležitá osoba. Některé děti tak moc a až zoufale bojují, aby si jich vlastní matka všimla, aby jim dala trochu času, postarala se o ně, mluvila s nimi, hrála si s nimi, odpovídala na jejich dotazy, pomohla jim v řešení jejich potíží, ochraňovala je. Vídáme boj o každou špetku náklonnosti. Leč až na výjimky se nedočkají. Matky se zraky na displeji mobilního telefonu stav ještě zhoršily…
Nepříjemné dotazy žel ještě pokračují. Jak by se ke dni, na který připadá svátek matek, měla postavit žena, jejíž dítě tragicky či jinak zahynulo za jejího života? Má si něco vůbec pouštět do hlavy? Nebo se raději vytratit z civilizace, kde na ni útočí stereotypy, z více stran slyší, jak se mají kupovat květiny a dárky, jak se všichni spolu mají setkat, posedět, popovídat, užít si krásný klidný čas, usmívat se na sebe… Proč ona tak dopadla, když kolem sebe vidí tolik „nepořádných“ matek? Proč zrovna ona byla tak potrestána?
Svátek matek je pro řadu žen těžkým dnem. Není jich málo. Podobně jako Vánoce by ho nejraději vynechaly. Podobně jako pro některé děti, které mají vysokou vnitřní, tj. emocionální překážku, aby svou matku navštívily a něco hezkého jí předaly. Mají tak učinit, když ona jim nic hezkého v dřívějších časech nepředala? Kdo by zapomněl na její křik, ječení, urážky, facky, kopance, citový chlad, pobyt v zakouřeném bytě, požívání alkoholu, pozvracené místnosti, rudé oči, zelený obličej, střídání tzv. přátel, sex před očima, nesplněné sliby, zesměšňování, ponižování, cupování už tak nízkého sebevědomí, snižování důstojnosti? Husí kůže…
Ani po desetiletích nejsou schopny se negativních zážitků zbavit. Jejich jizvy jsou tělesné a i duševní. Leckteré, jak svědčí konkrétní příklady, nastoupily do terapie. S minulostí se jakžtakž vyrovnaly, avšak na návštěvu je nikdo nedostane. A zaslání přání? Ne, tuhle „výšku vynechávají“, dodají sportovní mluvou. Zkusme si na ně vzpomenout, až se za rok zase rozhoří obří připomínky a zažité stereotypy a s nimi spojená očekávání kolem květnového svátku. Stačí vzít rozum do hrsti a uplatnit střízlivost. Není matka jako matka.
