Článek
Dnes se pokusím několika závěrečnými poznámkami navázat na předchozí materiály, které vyšly pod názvy - Co vadí Ukrajincům, Co ještě vadí Ukrajincům - korupce! a Ukrajincům vadí pomalá pomoc. Leccos jsme se v nich dozvěděli. Ne vše je lehce dostupné v našem veřejném prostoru, a tak by podklady mohly být uvítány. Zejména pro jedince s touhou vlastnit důvěryhodné zprávy. Slouží jako ochrana před manipulátory a před jedinci, kteří „vědí své, aniž by něco nastudovali a ověřili“.
Jestliže jsem napsal, že Ukrajincům vadí pomalá pomoc, jde o logický postřeh. Sami si můžeme představit, jak nám zatéká střechou do místnosti. Zastaví se příslušný odborník a slíbí brzký zásah. Leč po řadu hodin a dnů se nic v náš prospěch neděje. Pod občasné čůrky postavíme kbelíky a umyvadla, jak jsem několikrát viděl na vlastní oči. A čekáme. A nemáme hezká slova. Co si budeme myslet o „pomocníkovi“? Odskok k analogii se střechou nepatří mezi samoúčelné. Lépe nám pomůže pochopit situaci a její souvislosti.
Asi můžeme souhlasit s výrokem, že nikdo nevítá ztrátu svého území. Jen si vzpomeňme na dění v českém pohraničí. Dodnes jsou patrné jizvy, zejména v dušením a morálním smyslu. Nedivme se, že lidé přirozeně hledají někoho a něco, kdo jim nabídne a zajistí jistotu a bezpečí. Co je však možné? A co reálné? Myslím, že docela přesně se na konstelaci Ukrajinců se hodí známá lidová moudrost - kdo rychle dává, dvakrát dává. Jen bychom si současně měli připomenout její „opatrnou kolegyni“ - „práce kvapná, málo platná“. A také výzvu - „spěchej pomalu“. Zkusme si z nich vytvořit jakousi přiměřenou směs a snad se výsledek dostaví. Jen abychom nevyrobili více škody než užitku.
Do celkového pohledu se nám hodí ještě jeden úhel. Obyvatele ve velké zemi bychom vůbec neměli podceňovat. Do mých uší se dostala zpráva, jak navzdory obtížným tamějším podmínkám vcelku pozorně sledují, co se děje ve světě. Součástí jejich poznání právě je, jaké kdo k nim a k Rusku zaujímá stanoviska, co slibuje a co prakticky koná. Proto je třeba pověst ČR mnohem lepší než jiných zemí. Moc nemluví, ale posílá a zásobuje. Jako pádný argument vedle řady soukromých skupin a spolků vystupuje poměrně známá muniční iniciativa, jejíž úvodní díly na místa bojů již dorazily. Naopak u jiných slibů rostou týdny a měsíce a ještě se s jejich plněním nepokročilo. V části případů vůbec na uskutečnění nedošlo. Jak asi bude vypadat příští osobní setkání. Myslí se politiků! Co řeknou jejich oči?
Na závěr jsem nechal ještě jednu oblast, která občanům Ukrajiny vadí. Určitým trnem v oku jim je, že země není jednotná. Nejde pouze o pohled, že existují regiony, kde je zvýšené nebezpečí každodenní skutečností. Právem lze hovořit o vzniku a trvání mimořádných podmínek. Proto musí být mnoho osob vytrvale ve střehu a být připraveno na pohotovou reakci. Což je nesmírně vyčerpávající. Nekráčí ani tak o rozdíly v riziku. Ale mnozí si kladou otázku, zda je správné a spravedlivé, aby jistá území byla lépe chráněna. Sami jako konkrétní příklady uvádějí kvalitu a rozsah protivzdušné obrany Kyjeva a Charkova. Má mít Kyjev lepší systémy jen proto, že je hlavním městem? Jsou lidské životy v něm cennější než jinde? Má více občanů? Stojí v něm cennější památky? Velmi obtížně se odpovídá. Nebo je odpověď naopak jednoduchá?
