Článek
V hlavě by někomu mohla vzniknout představa, jak je kupříkladu pátek večer a vypraví se za zábavou do města. Nadešel pokročilý podzim a necítí se při chůzi zrovna dvakrát jistý, ačkoli doposud nepozřel ani kapku alkoholu. Příčinou je jakýsi tísnivý pocit spojený s obavami a strachem. Co kdyby na něj někdo za rohem nastoupil? Kousek odsud rostou křoviny. Postarší lampa svítí spíše málo. Moc kolem ní není vidět. Kdyby byl napadající jedinec hbitý a šikovný, on ani nehlesne a…
Je možné, že kdosi hodně sleduje akční filmy a seriály. Neměl by proto raději ani chodit ven? Hlavně za tmy? A sám už vůbec ne! Leč případy zastrašování, přepadávání, omezování osobní svobody a jim blízké události se stávají. Ano, leckde podivní týpkové čekají. Možná si chtějí přivydělat neoficiální cestou. Třeba mají zážitek, jen když někoho vyděsí. V horším případě okradou a znásilní. Mají vcelku vysokou společenskou nebezpečnost. Já se dnes zmíním o jejich menších podobách, přičemž se bude myslet vzrůst, síla i rozsah negativního konání. Přesto může spatřit světlo světa výrok, že v jejich případě půjde o jakési předskokany. Podobně jako u známějších hudebních skupin. Jak se na budeme na celou záležitost dívat?
Nedávno jsem zaslechl povzdech zasloužilé paní učitelky. Jak se tak dívá průřezově na svoji delší kariéru ve školství, stále častěji si klade otázku - „jací týpkové mě ještě čekají?“. Ze statistických údajů se ví, že tři problematické děti nabourají školní třídu a výuku. Jak by si měla počínat, když jich má více než počet prstů na jedné ruce? Odpověď k nezaplacení. Někdy žel i více. Je snad ona vybrána a dokonce vyvolena, aby prokázala svoje dlouho cizelované vědomosti, znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti? Pokud se porozhlédne nebo dobře poslouchá kolegy a kolegyně na pedagogické radě, neví, jak by se měla tvářit a cítit. Má se uklidnit, protože situace není jinde zásadně lepší? Mohla by dokonce mít radost, že v trampotách netkví sama? Tíží ji, že má nejhorší třídu? Mohl by vzniknout nějaký systém, který by fungoval? Neví. Kdo by ho měl vymyslet? Má cenu ho tvořit? Co kdyby se přihlásil nějaký chytrák, vymyslel projekt, předal ho, inkasoval vysokou odměnu a poté zmizel, aniž by se staral o funkčnost a efektivitu?
Příslušníci pedagogického sboru na druhém stupni občas poslouchají, co se děje na prvním. Jména některých „borců a borkyň“ si postupně ukládají do paměti. Vědí, že spíše dříve než později s nimi přijdou do styku. Zřejmě i do konfliktu. Pokud by propadl, jde o vítězství pro koho? Pokud kráčí vůbec o přiměřeně použitý pojem. Ano, mnohé děti se již v MŠ jeví jako „komplikované“. Často se argumentuje jejich nezralostí a že jsou malé a všechno dohoní. Nemusejí být nutně šikovné a rychlé, ale rozhodně musejí chápat a hlavně respektovat hranice a pravidla. Což se jim podle poznání odborníků na prožívání, myšlení a chování daří přibližně od třech roků věku. Proto by se na nich mělo usilovně pracovat.
Řada rodičů danou informaci nevlastní, nějak amatérsky postupuje kupředu, povětšinou nic nedělá. Jestliže se dítě tzv. naježí, „raději“ mu ustoupí, především na veřejnosti. Než aby jasně dali najevo, kdo v rodině velí a vede hlavní slovo, nechají potomka řádit podle jeho vnitřních impulzů. Jejich postoj on bere jako souhlas a okamžitě si upevňuje svoje teritorium, aby v dalších týdnech a měsících rozvinul svůj „úspěch do hloubky“, jak uvádějí vojenští velitelé. Sám znám typy, které přijdou s problematickým potomkem a bezelstně sdělí - „no, my jsme sedm roků nic nedělali, to asi byla chyba, že?“. Jsem přesvědčen, že bychom se tu měli ještě nejméně jedenkrát zastavit. Na závěr pouze dodám, že týpkové se nerodí, ale stávají se jimi. Nejvyšší osobní odpovědnost mají rodiče, je dokonce výslovně zmíněna v příslušném zákonu.
