Článek
Práce a platy učitelů se ukazují jako velmi aktuální téma. Celý proces úvah se zkomplikuje, pokud do něj vejde ještě kvalita jejich práce. Ostatně řada postřehů, faktů a zkušeností byla písemně předložena. Není jediný pohled.
V neposlední řadě existuje fakt, že do některých škol a odvětví se uchazeč dostane i bez přijímacího řízení. Tady se obloukem vracíme k tzv. dobrým známkám. Někde žadatele či žadatelku vezmou při vysvědčení do určitého průměru, ale vůbec nezkoumají, jakým způsobem bylo známek dosaženo. Mělo by se brát v potaz, že jich lze dosáhnout různými cestami a rovněž i fintami? Jak autor sám poznal, jednou z nich je se průběžně vyhýbat školnímu vyučování a zejména době, kdy se ústně nebo písemně ověřuje znalost probrané látky. Pak stačí si postupně sjednávat individuální termíny, při nichž přezkoušení dopadne dobře. Nemusí se jednat o hon za jedničkami. Stačí se přece vyhnout horším, než jsou trojky. Hlavně si splnit svůj cíl a nestát se podezřelým.
Jak se dá zmíněného stavu docílit? Je výhodné přesně vědět, kdy zkoušení proběhne, co bude jeho předmětem a ve dvojici / pouze žák a učitel / se dá leccos skoulet příznivěji než před zraky ostatních. Nebude nadsazeno zde použít pojem „sehrání divadélka“ a jim podobné. Možná se vyřine i několik slz, které doprovodí pár slov žáka o těžké konstelaci doma. Do procesu leckdy zasahují faktory, kdy se rodiče znají s učitelem, který „složitou“ situaci jejich potomka „pochopí“. Někdy se zdůrazní „vzájemná osobní užitečnost“. Osvědčeným manipulačním prostředkem je zdravotní stav žáka. Jde přece o prioritu. Vezme si někdo pozdější trampoty na vlastní triko? Jak vidíme, neběží o zrovna snadnou oblast. Důležitou okolností je, že mnozí mají spíše nízké vědomosti, jak procesy probíhají. Proto na ně zákonitě číhá více komplikací a rizik. Zřejmě i nevýhod.
Patrně se shodneme, že hlavním znakem úspěšnosti pedagoga a kvality jeho práce je podoba zapojení absolventa školy do pracovního procesu a celkové uplatnění v životě. Dostal se na SŠ nebo VŠ? Dosáhl úspěchu v práci? Zvládl svůj obor? Přispěl v něm k něčemu pozitivnímu? Posunul ho snad dokonce dopředu? Má naopak potíže? Nedostal pořádnou práci? Nebo proplouvá životem rizikovými cestičkami? Jak víme, uvedeným způsobem hodnocení neprobíhá a nikdo tak - až na řídké výjimky - na práci pedagogů nenahlíží. Ke škodě věci. Jedním z přirozených dopadů je, že školy a jejich programy jsou obvykle příliš vzdáleny skutečné praxi a jejím potřebám. A opět by bylo možné a správné hovořit o zvyšování požadavků, o flexibilitě, kvalitě, konkurenci atd. Možná by stačilo se inspirovat u sportovních oddílů. Odtud svoje odchovance velmi pečlivě sledují a jsou hrdi na jejich úspěchy. Právem, vždyť oni je piplali a připravili na cestu do „velkého světa“. O kolik desetiletí jsou školy a v nich panující systém pozadu?
Jak školní praxe vypadá? Většinou jsou obě strany rády, že se konečně rozcházejí, neboť potíží, napětí, kontroverzí a tlaku již bylo dost. Navíc na scénu nastupují noví žáci a jejich slova a činy začínají vyplňovat mysl učitelů tak, že odcházející z ní jsou postupně nebo skoky vytlačováni. Každý člověk má omezenou kapacitu pro příjem, zpracování a využívání informací. Vedle jiných je zde názor, proč by měli učitelé dělat něco navíc za tak málo peněz. Zdá se, jako by šlo o začarovaný kruh. Kdyby se lidé a odpovědní funkcionáři více snažili, nemusel by existovat a řada dnešních problematických bodů už mohla být vyřešena nebo aspoň posunuta žádoucím směrem. Pár poznámek zde padne ještě někdy příště.
