Článek
Dovedu si představit, že najdeme část českých a moravských obyvatel, kteří by raději měli v titulku pouze dvě slova, aniž by z aktuální verze bylo vypuštěno jakékoli písmeno. Snad jsem byl pochopem. V návaznosti na jisté jevy se leckomu nemůžeme divit. Každý má svou osobní zkušenost, která nebude pokaždé jen kladná. Tím méně blyštivá a hodná ocenění a obdivu.
Důvodem dnešní ukrajinské zastávky se stalo mé setkání se starší paní. Líčit bližší okolnosti není úplně podstatné. Snad jen doplním, že jsem si zrovna četl knihu. Docela mě překvapila, když se mě zeptala, co čtu. Hned jsem poznal, že není českou rodilou mluvčí. Asi zde již nějakou dobu pobývá, ale jazyková výbava nepatří mezi vynikající. Což nemyslím jako kritiku. Pouze jako konstatování. Odpovídá její aktuální situaci.
Co se ukázalo jako významné? Ona starší paní se mě zeptala, proč čtu uvedenou knihu a nikoli bibli. Než jsem stačil odpovědět, sdělila, že bych ji měl číst místo čehokoli jiného. A neustále. Vlastně mi ani moc nedala na výběr. Začal jsem se obávat, jestli nejde o jakousi urputnou náboženskou vyslankyni, ba fanatičku. Naštěstí nikoli. Ukázala se jako obyčejná žena. I když tady si úplně jist nejsem. Nechtěl jsem jí nijak odporovat, ale zeptal jsem se opatrně, proč bůh dopouští ošklivé věci, které se odehrávají na Ukrajině. Odpověď zněla, že se jde podle božího plánu. Nejsem o jejím výroku přesvědčen. Doposud jsem si myslel, že strůjci dění a především války jsou lidé, hlavně politici a jejich ambice, plány a představy. Za ně se berou a posílají do různých forem bojů tzv. své lidi. Dnes už mnoho vojáků. Je jednoznačné, že mnohé probíhá nespravedlivě. Přesto podle božích zámyslů? Má cenu se nějak starat?
Nesměle jsem namítl, že kdyby existoval bůh, nedopustí, aby agresor útočil, střílel, ničil, odváděl děti, devastoval civilní zařízení, dopouštěl se násilí na lidech… I zde zazněla docela pohotová odpověď, totiž že bůh každého lidského jedince miluje. Je těžké si představit, abychom milovali někoho, kdo vykonává - chtěl jsem napsat zvěrstva, ale tím bych se hodně provinil na zvířecí populaci. Jak víme, zvířata zabíjejí, jenom když mají hlad nebo se ocitnou v ohrožení. Nyní se zcela jistě civilní obyvatelstvo a vojáci na obou stranách fronty dostali do nebezpečného procesu, přičemž úhroza je blízká i trochu vzdálená. Ale co dříve? Byl v ohrožení útočící voják, který před válkou bydlel stovky kilometrů daleko? Zajisté nikoli.
O něco později jsem se dozvěděl, že nemusím mít strach, že by něco probíhalo nespravedlivě. Každý člověk předstoupí před boha a ten mu vystaví účet. Měl jsem nutkání se zeptat, že její názor / přesněji jí někým vštěpenou informaci / sice chápu, jen mi není jasné, proč by kvůli bohovi a jeho snaze o zúčtování měly umírat stovky a tisíce lidí. A proč by mj. měly být konány nereprezentativní činy také ze strany části ukrajinských obyvatel a vojáků, jak se lze - byť zákonitě sporadicky - dozvědět v médiích. Nechtěla nic slyšet…
Setkání trvalo ještě několik minut, ale již nedošlo k zásadnímu posunu. Asi jsem pro onu ženu nebyl dostatečně dobrým „materiálem“, který by se dal snadno a rychle opracovat. Zdálo se mi, že se starší paní nebojí válečného dění a že věří, jak vše dobře dopadne. Jenže právě v poslední formulaci se patrně nachází zakopaný pes. Již se přece mluvilo o příměří, míru, vyjednávání, o ne/možnosti územních ústupků atd. Zatímco se jedná, umírají další lidé. Jednat je jistě třeba a spíše nutno. Avšak nehodilo by se více vstřícnosti, pochopení, tahu na branku a efektivnosti? Nebo by měl být na průběžnou pomoc či přímo na velký zásah povolán bůh? Myslím, že oné paní by se uvedená myšlenka líbila… Ale co výsledky?
