Článek
Po předchozích zastávkách budou následovat zbývající. Jak již nadpis naznačuje, leccos bude posunuto. Jako první předložím nikoli svou zkušenost. Zdroj leží mimo mě. Důvěryhodnost osoby je ovšem vysoká, znám ji řadu let a nikdy jsem nezjistil, že by nějak podivně uhýbala. Takže jí s klidem můžeme věřit.
Její dlouholetá kolegyně se potřebovala jako každý den připravit autobusem do hlavního města, aby se tam vyrovnala se svými pracovními úkoly a povinnostmi. Jaké bylo její překvapení, když brzo ráno na autobusovém nádraží dorazila na „své“ nástupiště. Všechny osoby za léta dojíždění již zná z vidění. Tentokrát je nezvykle plno, neznámé obličeje a rodný jazyk skoro neslyší. Ano, bystrý čtenář situaci pochopí bez delšího vysvětlování. Ukrajinky vyrazily směr Praha. Začala tušit, že cesta nebude snadná. Trochu se obávala, jak se dočasná většina zachová k menšině, která má obvykle početní převahu. Koho má proti sobě? Nebude se nakonec „doma“ bát?
Nakonec se leccos ukázalo jinak. Do dopravního prostředku se nevešla. Zájem cizinek byl příliš vysoký. Navíc ji hnětlo, že jim stačilo ukázat úřední dokument a řidič po nich nevyžadoval platbu. Na ni se kapacitně nedostalo. Smlouvala s jedincem za volantem. Prý by se tam vešla. Ač jde o desítky kilometrů, mohla by namáčkle stát. Do práce musí, a tak vydrží. Ne, pán má svoje předpisy a musí je dodržovat. Vždyť by mohl přijít o práci. Co by poté doma řekl? A co kontrolním orgánům? A vyšetřovatelům v případě nehody? Paní se udělalo špatně, jednak kvůli práci, kam se nedostane / včas / a kde bude chybět. Jednak jako žena středního věku ještě stačila leccos pochytit z ruského jazyka a díky blízkosti zde užitých slov se dovtípila, že Ukrajinky míří do Prahy pouze za nákupy. Hned ji napadlo, jestli by neměly sedět doma a starat se o děti. Anebo raději být někde v práci! Něco podobného v TV nikdy nezachytila…
Mezi poměrně časté kroky v jejich chování patří žádosti o slevy v obchodech. Občas si kladu otázku. Vlastně je jich vícero. Někdo jim uvedenou taktiku poradil? Mají s ní dobré zkušenosti? Někomu z českých občanů se mírně zlomilo srdce, leccos jim dal a ona „dobrá zkušenost“ se začala lavinovitě šířit v jejich komunitě naší republikou? Rozhodně se má jak a kudy rozšířit, neboť jsem ještě nepotkal ukrajinského občana bez chytrého mobilního telefonu. Podobně se poznatek týká dětí. Nebo jde ve věci požadování slev o dopad relativně vysoké úrovně korupce v jejich zemi, jak o ní slyšíme dost často z oficiálních médií? A třeba též ze slov vrcholných představitelů EU? Obchodovat a smlouvat a tím získávat lepší podmínky je obecně asi v pořádku. Je však tématem do diskuse, zda je naše země vhodným teritoriem. Jsme přece územím pevných cen. Relativně… S ohledem na průběžné zdražování a tahanice o marže mě neberte doslova za slovo…
Jestliže odletíme na dovolenou do jižních zemí, narazíme na jinou mentalitu, zejména v arabské části. Tam my však nejsme. Trochu zvláštní je navazující poznatek ohledně slev. Pokoušejí se o její dosažení i tam, kde musejí vědět, že ji nedostanou. A žel i na místech s vyloženě nízkými cenami, kde mám na mysli charitativní obchod. A jedná se o stejné jedince ženského pohlaví, jimž bylo násobně řečeno a vysvětleno, že tak proces nefunguje. Nadále zkoušejí… jako děti ve věci hranic a pravidel.
Zákonitě se leckomu někdy se zdá, jako kdyby často a nevhodně překračovali určité naše hranice a chovali se příliš jako doma. Měli by na nás brát větší ohledy? Jeví se potřeba je usměrnit? Kdo by tak měl učinit? Asi by impulz měl vzejít shora…
