Článek
Mezi významné poznatky bychom mohli zařadit, že nic na působení ukrajinských dětí ve škole není černobílé. Podstatný problém lze spatřovat ve skutečnosti, že vyučující nemají časovou kapacitu, aby zkoumali, co se přesně stalo, kde trampoty vznikly, kdo je způsobil atd. Zaslechl jsem názor, jak by procesu napomohla instalace kamerového systému. Řada potíží by se co do počtu velmi zkrátila. Jednak by kamery působily preventivně. Jednak by se dospělí rychleji ve svém šetření dobrali k závěrům. Patrně ke správným.
Pro lepší představu bych nabídnul ještě jeden postřeh. Po chlapcích z předchozí zastávky se nám ukáže dívka. Naštěstí její matka po přesunu z velké země měla docela štěstí a docela brzo našla slušnou práci. Mezi příznivé důsledky se zařadilo, že nemusejí přežívat na ubytovně. Měla by o dcerku strach, kdyby ji tam musela nechávat samotnou po čas pobytu v zaměstnání. Jak by se mohla spolehnout na ostatní? Skoro nikoho nezná. Být Ukrajincem jako jiní je zřejmě chabá „kvalifikace“. A co prý dovedou chlapi, když večer přitáhnou z roboty a přihnou si! Její obavy jsou ve značném rozsahu oprávněné. Start vypadal uspokojivě. Dokonce si matka pro svou dceru mohla dovolit ji dát do zájmového kroužku. Po čase zamířila ještě do druhého. Nezmiňuji je náhodou.
Zvláštností je, že zatímco v obou kroužcích je jediná z Ukrajiny, nikdo tam na ni neútočí, slovně se nevyjadřuje negativně na její adresu, ve školní třídě zažívá opak. Jak sama uvádí, nejde o peklo na zemi, ale jak sami uznáme, všelijaké nepěkné poznámky jsou nepříjemné a rozhodně nepřidají na dobré náladě. Co by udělala nejraději? Pochopitelně docházela pouze do kroužků. Sama nechápe, proč se tak rozdílně děje. Jak by mohlo vypadat možné vysvětlení? Děti se v nich sdružují na základě osobních zájmů a preferencí a až na výjimky je tam probíhající činnost naplňuje převážně kladnými pocity. Jak sama dodává, nemá tam potíže a těší se na každou akci. Avšak ve škole se děti scházejí na základě povinnosti a nikoli dobrovolnosti. Zde mnoho dětí být nechce a zřejmě proto se nechová moc dobře. Podobné procesy známe též my dospělí. Je přece menší či větší rozdíl v našich pocitech, prožívání a chování na různých místech. A za ne/účasti jistých osob.
Ještě máme jednoho představitele napadené země. O něm jsem se dozvěděl, že tzv. střídá období. Pro důvtipné není potřebné činit dlouhý výklad. Stručně poznamenejme, že chvíli je docela hodný a snaží se plnit, co je jemu a ostatním dětem uloženo. Za nějaký čas ovšem přijdou hodiny a dny, kdy ho není za co pochválit. Spíše napomínat, upozorňovat a kritizovat. Jestliže má svoje dny, nesnese se skoro s nikým. Ať sedí nebo má pracovat s kýmkoli, nikdo mu plně nesedí, vždy se objevují třecí plochy a potíže. Následují konflikty a půtky.
Leckoho napadne něco o nevděčnosti. Místo aby si cenil místních podmínek a snažil se spolupracovat, je k vidění jakýsi boj. Vyučující se dohaduje, že zřejmě silně někdy dříve prožil - a spíše delší dobu prožíval - princip prosazení silou. Jiné objasnění ji zatím nenapadá. Dlouze pátrat, co všechno dříve zažil, nemá čas, chuť a vpravdě ani schopnosti. Vždyť na ni ve třídě čeká bezmála třicet dětí. Někdy se nad ním přece jenom zamyslí a v hlavě se jí objevují spekulace o kulturním zpoždění. Veřejně o nich nemluví. Jednak je nemá potvrzeny. A jednak tuší, že by se v dnešní konstelaci pouštěla na tenký led. Do všeho se jí promítají nedávné poznámky kolegyně, která má ve své třídě tři Ukrajince. Myslela si, že si budou pomáhat a doslova za sebe dýchat. Nikoli. Úplně se spletla. Jdou proti sobě a nic si nedarují. Jejich chování vypadá, jako kdyby českou školu považovali za svoji zahraniční arénu. Co nastane v příštích týdnech a měsících? Prozatím netuší.
