Článek
Dnešní zamyšlení volně navazuje na tři předchozí s názvy - Mír na Ukrajině a česká škola; Ukrajinští žáci odcházejí a co bude dále a Až odejdou ukrajinští žáci. V nich jsme měli možnost se seznámit s reálnými obrazy, jak na ně průběžně narážíme. Jsou dnes poněkud posunuty, avšak nemyslí se, že by je někdo přendal na jinou stěnu či do odlišné místnosti. Nebo je někomu přeprodal či daroval.
Mezi patrné výsledky patří, že se postoje a názory lidí proměňují. Zajisté nekráčí o pozoruhodnou novinku, neboť se tak u lidí a mezi nimi děje běžně. Zajímavější bude se podívat na související elementy a procesy. Co se zde ukazuje?
Když jsem pátral po podrobnostech, abych jejich pozici a postojům lépe porozuměl, narazil jsem na několik momentů, o nichž bude prospěšné vědět. Byť jsem si zároveň vědom napínavých soubojů na ME v kopané ve vedlejším státě a blížících se LOH v Paříži. Přesto se mi pár podkladů podařilo zjistit.
Poměrně často doma děti referovaly, co se děje u nich ve třídě. Před řadou měsíců přišly domů se zprávou, že k nim „nastoupí nějaké dítě z Ukrajiny“ a „pančitelka říkala, že se na něj máme hezky připravit a pomáhat mu“. Jak vypadaly tehdejší postoje rodičů? Cítili se zaskočeni, jak někdo může narušit mír v Evropě, který trval tolik roků! Byli překvapeni a udiveni, jak si někdo může dovolit napadnout suverénní stát. S kterým navíc má smlouvu a jejichž přátelský vztah byl zpečetěn společně prolitou krví během památné a úspěšné Velké vlastenecké války. No - stalo se, hrůza. Co teď? Jistě musíme prchajícím pomoci. Jde skoro výhradně o matky, tety a babičky a jejich děti a vnoučata. Muži zůstali doma, aby bránili napadenou vlast. My jako dospělí něco nabídneme a ty jako dítě se mu či jí budeš trochu věnovat. Hlavně pomáhat, aby noví žáci vše pochopili a mohli ve třídě „normálně fungovat“.
Ledasco poté probíhalo, jak matky a otcové svým potomkům sdělili a jak žádalo vedení naší země. Jak šly další měsíce, skoro jednota se začala drolit. Ukázalo se, že leccos nebylo, jak se psalo, prohlašovalo a říkalo. Na různé jevy jsem poukázal v předchozích materiálech o chování ukrajinských žáků ve třídě a mimo ni a o postupech dospělých cizinců na různých místech. Ano, plně platí obecná lidová zkušenost - „není všechno zlato, co se třpytí“. Ochota pomoci klesá a rodiče se dostávají do nesnadných dilemat.
Leckomu z dospělých se část věcí dětem doma obtížně vysvětlovala. Měli by jim sdělit celou pravdu? Mají je chránit dosahu syrové skutečnosti? A co je vlastně pravdou? Lze věřit oficiálním médiím? Patrně ano, ale postupem času se objevily nějaké trhliny. Je záhodno sledovat nějaké cizí weby? Těžko říct. Některé jsou omezovány a zakazovány. Protože se na nich lže? Nebo přinášejí pravdu? Anebo jen jiný názor? Ani západní informační výstupy se k občanovi běžně nedostanou, pokud nejsou v souladu s oficiální linií. Podobně jako v době pandemie. Jo, občana je třeba „chránit“.
Nic se nedá přímo ověřit z více zdrojů. Hybridní válka žel úspěšně pokračuje. Mají snad dětem povídat něco o svých pochybnostech a o posunech v osobních stanoviscích? Kam až by se mohli dostat? K čemu se před nimi mohou přiznat? Co děti prokecnou v místě bydliště? A co sdělí ve škole? A jak jejich vztahy doma ovlivní, pokud budou hrát divadlo? Před sousedy se souhlasí s vládní linií, ale uvnitř bytu se hovoří jinak. Nebo se děje opak. Jde o návrat do doby před listopadem 1989? Nebo kráčí o pouhé pokračování? Kdo se tu nejsilněji podepisuje? Ukrajinci sotva…
