Článek
Na první pohled se oblast zdá jasná a docela snadná. Vidíme, že se něco daří, tak proč bychom osobu, nápad, výsledek, věc či proces nepochválili? Copak jde o nějaké umění, jak se snaží nadpis a jeho autor naznačit? Jistě ne. Každý přece dané úkony hravě zvládne. Jenže bližší náhled prozradí cosi jiného.
Sám jsem se setkal s řadou lidí, kterým oceňování činí potíže. Někteří vědí, že by slov chvály měli použít, ale nějak jim nejdou přes rty ven. Kdybychom pátrali po příčinách, nesporně je najdeme v původní rodině. Pomohou nám následující otázky. Jak tam dění probíhalo? Pochválil někdy někdo někoho či něco? Jakou formou se stávalo? Stačilo cosi jako souhlasné zamručení? Pěly se chvalozpěvy? Nepřítomnost kritiky byla pochvalou? Nebylo vysloveno nic, ale osoba, která se zasloužila, dostala nějakou hmotnou odměnu? Stačil pohled do očí? Považovalo se splnění úkolů za samozřejmost? Všechny verze jsou možné a prakticky užívané. Leckdo se v nich sám možná pozná.
Na druhé straně platí, že umíme více než solidně kritizovat. Postačí si připomenout konkrétní příklady z našich domácností, pracovišť a kupříkladu z hospod. Obvykle se na nich sejde několik kritiků, kteří se mají ke komu a k čemu fundovaně vyslovit. Mají řešení pro provedení důchodové reformy, problémů ve školství, v dopravě, v armádě a rozhodně rozumějí sestavě národního týmu ve fotbale a v hokeji. Kdyby oni řídili stát a jeho části, neúspěch by se neobjevil. Oni moc dobře vědí, co a jak se má udělat. Nakonec by asi sebe pochválili.
Nyní se vypravíme do školního prostředí. Ukazuje se, že žáci a žákyně mají docela problém s hledáním kladů. Ač žijeme ve svobodné zemi a v hmotném dostatku až nadbytku, jejich chování je viditelně a slyšitelně horší, než bývalo kdysi. A navzdory očekávání se zdají jejich přístupy a hodnoty poněkud deformované. Od jedné paní učitelky jsem se dozvěděl, že chce řešit nevhodné chování a nízkou úroveň vztahů mezi dětmi. Vymyslela a následně uskutečnila pokus. Jeho podstatou je, že děti měly na své spolužáky napsat jejich pozitiva. O negativech vůbec nemluvila a ani na ně raději nemyslela. Jistě by šlo o dlouhé seznamy. Vždyť o přestávce a žel někde během vyučování jich zaslechla dost. Čeho se dočkala?
Experiment přes jednoznačně kladné úmysly moc nevyšel. Konečně, můžete posoudit sami. Děti uvedly prvky k ocenění jako - „umíš dobře lhát“, „máš dobré výmluvy“, „dobře děláš bordel“, „skvěle vyrušuješ“, „nejlépe pojídáš papír“, „jsi nejlepší v osahávání“, „dáš opsat úkol“, „umíš se vymlouvat“, „umíš lízat koberec“, „jsi jednička v nechutnostech“ apod. Líbí se vám jejich přehlídka? Mohly by za ni být oceněny? Jak byste se tvářili, kdyby se stejně vyjadřoval váš potomek? Dodám, že „plody“ pocházejí z prvního stupně.
Řekl bych, že bude lepší ve větším rozsahu a s vyšší kázní odolávat nabídce moderních informačních a komunikačních technologií a méně horovat pro sociální sítě. Získaný čas by se měl co nejdříve investovat do výchovy dětí, aby se k nim dostaly správné hodnoty. Mám na mysli / zatím / pouze zásady slušného chování. Než abychom je jako dospělí odkázali v duchu teze - „nemám čas, běž si hrát nějaké ty svoje hry“, tak s ním rozeberme podstatu, podoby a požadavky na kamarádství a přátelství. Další oblastí se může stát zamyšlení nad osobními vlastnostmi, tj. které z nich jsou podstatné a důležité, jaké naopak patří mezi nežádoucí, čeho by se dítě a dospělý měli vyvarovat, co procvičovat atd. S vysokou pravděpodobností půjde o opatření, které dá více práce, času, přemýšlení a námahy než v rychlosti mrknout, jestli má dítě hotovou školu na zítřek. Kdo hledá klady, zajisté by měl být oceněn…
