Článek
Určitě nemusím nadpis dokončovat do úplné podoby. Je lehké si ho domyslet a doplnit. Věta zazněla v nazlobeném tónu z úst mladého muže, který přišel malou chvilku před koncem prodejní doby a nutně si potřeboval zakoupit svačinu, aby měl zítra co jíst. Patrně se trochu pozapomněl u svého placatého elektronického kamaráda a nyní honí čas? Obsluha obchodu s potravinami z něj pochopitelně nebyla nadšena. Snažila se ho upozornit, že nákup již nemůže stihnout a že se za moment zavírá. Má právo přijít skoro pozdě? On však měl svůj cíl a nehodlal se ho vzdát. Proto reagoval podrážděně a nevyvaroval se neslušných slov.
Padlo jich poté několik. Kdo z prodávajících by prožíval radost? Stačí se zamyslet nad jejich situací. Mají za sebou řadu hodin na nohou, odpověděli na desítky otázek typu - „a kde máte ten cukr ve slevě, já ho nevidím“, „máte tyhle boty ve slevě také v jiné barvě?“, „kdy budete mít tohle zboží z letáku, v regále nic není“, „zase nejsou košíky?“ apod. Není lehké a už vůbec radostné na ně reagovat. Leckdo se již svou myslí dostal někam domů, třeba do vany s teplou vodou, natáhnout si nohy na válendu, pustit si hudbu, aspoň na chvíli mrknout do knížky. Jenže přišla nepříjemná sprcha. Nějaký mladík si tu bude otevírat hubu. Taková odměna.
Jak se ukazuje, jedná se o velmi aktuální oblast a otázku. Neustále. Běží o každodenní věc a hlavně problém na řadě míst. Využiji zde zkušenost z jednoho supermarketu, který patří mezi velké. Navečer se v něm ozve: „vážení zákazníci, upozorňujeme vás, že náš supermarket se za třicet minut uzavírá, vaše nákupy po 22. hodině nebudou akceptovány“. A tečka. Lidé na prodejní ploše dostali informaci, výzvu a též hranice, které by měli dodržet. Zmíněné hlášení a ještě pár dalších praktických poznatků mě dovedly k dnešním řádkům. Ukazuje se, že na různých místech platí nestejná ustanovení a zvyklosti, což může v součtu vystupovat jako výhoda a rovněž jako předpoklad pro komplikace.
Oslovil jsem známou prodavačku s otázkou, jak systém funguje. Nesmí být prodejní doba opravdu jakkoli překročena? Jsou automaticky zablokovány pokladny? Jaký je proces a smysl? Připomenu, že mi rozhodně nešlo o kritiku. Pouze mě vedla moje zvědavost. Co mi ona sdělila? Mnou předložené elementy platí a ve hře se ocitají další. Třeba její pracovní doba je do 22 hodin a nikdo jí nastavené minuty nezaplatí. Proč by tu měla stát, kontrolovat a pracovat navíc? A kvůli nízké úrovni organizace života jiné osoby? Každý si má přijít či přijet včas. Ano, ale také rozumí současné době a faktu, jak mnozí lidé řeší leccos na pověstnou poslední chvíli. Někdo je zdržel, někomu museli či chtěli pomoci. Jindy však sami setrvávali v práci a doběhli v poslední možný čas. Někdy spíše pozdě.
Nesnadná situace. Ale jak by poznala jedince, kteří se doma v klídku oddávali nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, pak se „probudili“ a zjistili, že na zítra nemají nic k jídlu? Nebo je přepadla známá mlsná a chuť, nikoli hlad, ony je zvedly z otomanu a oni hbitě zamířili na nákup. Čím by si pomohla, kdyby se na ně zlobila? A zvyšovala hlas? Patrně by škodila pouze sobě. A vyvolal by se konflikt. Než zasáhne místní ochranka… Není-li mezi nimi navázán osobní vztah, jsou zákazníkům a zákaznicím stavy a potíže na straně personálu lhostejné. Berou je obvykle jako místní inventář, který jim má sloužit k uspokojení jejich potřeb, zpravidla nákupních. Sotva se ozvou, mohli by se prodávající setkat skoro s čímkoli…
