Článek
Pod nos nám voní vánoční stromeček, sbíhají se nám sliny na sladké cukroví a na hezky vypadající ovoce, těšíme se na smaženého kapříka, který sebou zatím pomrskává ve vaně, pošilháváme po zabalených dárcích, očekáváme přitažlivý televizní program a zajímavá setkání s přáteli a známými. Každý zmíněné a jim podobné události a okamžiky zná. Právě tak mohou znít konkrétní charakteristiky blížících se vánočních svátků. Ano, další rok je skoro za námi a my vcházíme do období přání, pozastavení a bilancování. Jde o dobu příznačnou očekáváním mnoho dobrého. Vnímáme ji jako čas splněných přání, rozjímání a příznivých pocitů. Zejména děti toužebně očekávají toto kouzelné období a jejich napětí a radostné rozechvění bývá tak velké, že mají potíže se ve škole soustředit na poslední předsváteční úkoly a povinnosti. Snad i proto učitelé snižují před dny svátků laťku náročnosti a někteří dokonce vůbec nezkoušejí.
Vánoce. Kolik se o nich napsalo a nahovořilo. Kolik význačných myslitelů, umělců a dalších osobností se k nim vyjádřilo, různě je velebilo a do nebes vynášelo, až vznikl mýtus, že jde, ba dokonce musí jít o nejlepší a nejhezčí období kalendářního roku. Podívejme se na některé prvky a souvislosti, které dané blahořečení potvrzují a které ho naopak zpochybňují. Nebude chybou tvrdit, že jde o čas, kdy lze bez nadsázky měnit život. A dokonce existuje více možností. Člověk dostane dar, který moc chtěl, a cítí, že má dárce raději než dříve. Výsledkem nezřídka jsou pevnější vztahy, větší láska a hlubší náklonnost. Druhý ho naopak nedostane a dochází k (vzájemnému) odklonu, někdy až k rozmíškám, hledání chyb a třeba i k rozchodu. Mnozí lidé si vzniklou situaci špatně vyloží. Jinými slovy se projevují naše letité nedostatky v komunikaci, kdy je člověku hloupé se ptát, co si druhý přeje a jak se na daný stav dívá. Nějak ho odhadneme a posléze se divíme. Z rádoby příjemného překvapení leckdy vyleze nepříjemné. Jsme v rozpacích, zlobíme se a nevíme jak dál postupovat.
Aby bylo ještě hůře, následují potíže. Ukazuje se, jak je důležité znát a průběžně naslouchat partnerovi a obecně druhým lidem, kolegy v zaměstnání nevyjímaje. Komunikace by měla být pozitivní a chce se, aby přinášela radost, uvolnění a další příjemné prožitky. Ale jakou má cenu se usmívat a tvářit se mile za každou cenu, kdy se nesmí mluvit o potížích a trápeních? Je dobré vědět, jaká má být pozitivní komunikace. Jejím obsahem není, že se budeme jen usmívat a se vším souhlasit. Zmíněný styl by nás určitě trvale nevedl ke kladným pocitům. Připomeňme si, že pozitivní komunikace má svůj vnějšek a i vnitřek. Její součástí je proto také vyjevování vlastních názorů a postojů. Je jasné, že se uvedený proces neobejde bez rozporů a rozličných nesnadností. V dobrých vztazích nehrozí, že by za svá slova a zveřejněné prožitky byl člověk pronásledován a že by docházelo k podceňování a znehodnocování jeho osobnosti a ke snižování jeho lidské důstojnosti. Naopak jeho jinakost má být pochopena a přijata, ale nemusí s ním vyjadřovat souhlas. Moudřejší ji dokonce vítají jako příležitost k obohacení sebe sama a vztahu jako celku.
Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, vzájemnosti, vstřícnosti, pomoci, laskavosti, otevřenosti a dalších prvků, jichž během roku dostáváme poskrovnu. Tolik se dá vykonat. Tolik se dá posunout. Pokud uvedené souvislosti pochopíme, asi snadněji nalezneme shodu v názoru, že vánoční svátky mohou trochu i zásadně změnit život.
