Článek
Ano, někdy si na adresu zmíněného pekelníka ulevujeme, zejména když se nám cosi nedaří. Občas rovněž o Vánocích. Tolik jsme se snažili, ale dosažení správného cíle či výsledku nám jaksi není dopřáno. Měli bychom ještě více přidat? Má se trochu pozměnit způsob činnosti? Lze naše přání a vize označit jako moc vysoko? Podobně by se dalo chvíli uvažovat, přičemž by se nějaký užitečný poznatek a závěr mohl ukázat. Nebo také nikoli. Dopředu nemáme jistotu.
Kdo by se probral zážitky více osob, leckdy třeba i vlastními, zjistí, že ne vždy je před vánočními svátky a během nich pouze lehko, veselo a šťastně, jak se obvykle udává ve vzájemných přáních. Leckdo mívá nejen v jejich závěru rozpačitý pocit. Nedostavilo se něco, co se očekávalo. Po předchozích týdnech a měsících všelijakého trápení, soužení a flikování lidé chtěli, aby se aspoň svátky pořádně vydařily. No - do cíle bylo poměrně daleko. I když k němu jeli velmi rychle.
Pokusme se nyní alespoň krátce podívat na podoby, které se mohou vyskytnout. Co jsem zaslechl od jiných osob? Některá z členek rodiny se natolik s úklidem rozjede, že nejen spotřebuje hodně času a prostředků, poněvadž si nabere velké úklidové sousto, ale namůže si navíc svalstvo, případně spadne ze židle nebo ze stolu, když se snaží patřičným nástrojem dosáhnout na protivnou pavučinu až nahoru ke stropu. Určité části těla poté bolí celé svátky. Občas i déle a jde o nevítanou podobu vstupu do nového roku. Má myšlenku, že příště uklízení omezí? Požádá o pomoc? Bude si více dávat pozor? Nebo mezitím na vše zapomene?
Jak může mít člověk radost z přijíždějících návštěv? Jedni slíbili, že dorazí. Nikdo se neozval a nakonec ani nepřijel. Druzí se ukázali s citelným zpožděním. Ještě se kvůli nim musel znovu ohřívat oběd. Byl sice pořád chutný, ale přece jenom… Zde ještě nekončíme. Je snad někdo zvědav na jejich kritické poznámky, co by se ne/mělo a s čím dělat? Nebo si stále vedou a až melou svoje a vůbec nemají snahu vyslechnout, co by jim hostitelé chtěli sdělit. Kritickým bodem bývá hodnocení politické situace. Snad za každé vlády… Zejména pokud se jí aktuálně nedaří a neúspěchy jsou evidentní!
Připomněl bych též skupinu návštěvníků a návštěvnic, které se přijedou hlavně někým či něčím pochlubit. Jak dleli tři týdny u moře. Zakoupili si nové vozidlo. Jak má jejich potomek samé jedničky. Jak nejstarší syn získal diplom z VŠ atd. A kdo by byl zvědav, aby nám zase kouřili v našem uklizeném a vonícím bytě? Jak se máme dívat na jejich tezi - „pro jednou se snad svět nezblázní, ne?“. Hezké radosti… Kdo by se divil, že se nám čert z nadpisu aktivuje v hlavě? A což teprve poškozené věci, propálený koberec, rozbitá váza…
Samostatnou kapitolou jsou mírně duševně narušení jedinci. Nemusíme zde uvažovat o velkých podobách. Leckdy stačí opravdu méně. Zkusme vzpomenout na projevy jako nespokojenost, tendence ke zvýšené kritičnosti, podrážděnost, obavy, strach, utrhovačnost, podezíravost, snaha se vyjadřovat ke všemu a ke každému, mít poslední cenu atd. A co jestli některý z jedinců sahá po návykových látkách v nezdravém rozsahu? Máme mu jeho neřest připomínat? Schovat před ním nápoje a cigarety? Zjeví se výčitky? Co když se někdo neudrží a dojde ke konfliktu? Bude vypadat, že Vánoce jsou zkažené. Vyhne se Ježíšek našemu obydlí? Na druhé straně hádka a případné napadení uspíší konec návštěvy a dříve bude „pokoj“. Patrně pouze zdánlivý. Jak dlouho si v sobě poneseme „stopy“? Vidíme, že občas se během svátků něco mezi lidmi hrubě nepovede a není divu, že se kromě běžné návštěvy objeví i nějaká více oficiální, třeba upozornění ze strany starosty obce, jindy rovnou policisté či záchranáři. I takové svátky si někdy připravíme.
Je asi sotva divné, že na podobné jevy a procesy se nikdo netěší. Přesto nás doprovázejí. Jedna z příčin je, že někteří až úzkostlivě dodržují sváteční zvyklosti a poté fakt našich očekávání. Jinou je málo naší práce na úseku prevence. Proč by vše mělo vyjít ideálně? A samo od sebe? Opravdu - Vánoce byl čert dlužen.
