Článek
Vysvětlení se jeví hned na pověstný první pohled a docela jasné. Klidně můžeme počítat se skutečností, že lidé jsou pohodlní a mnozí i líní, a tak navečer nikam nejdou. I pro vyznavače negativních úmyslů je dneska přece snadnější zůstat doma, brázdit po internetu a shánět si oběť tam. Navíc si s ní může delší dobu pohrát a průběžně uspokojovat svoje více či méně nestandardní potřeby.
Přesto jsou parky a odlehlá místa nadále zdůrazňována. Cosi se však mění. Dříve býval zvyk reagovat na trestné činy jako přepadení, oloupení a znásilnění slovy v duchu - „mohla si za to sama“, „neměla tam chodit“, „měla být pořádně oblečena“, „proč tam tak dlouho zevloval?“ atd. Dnes jsme se již poznatkově dost posunuli a měli bychom vědět, že jimi přispíváme ke zhoršení duševního stavu jedince, který se stal obětí. Ze současného pohledu se jedná o bagatelizaci, která postižené osobě rozhodně neprospěje. Spíše opačně. Je třeba uplatnit jiné přístupy, zejména projevit více ohleduplnosti, zdrženlivosti, zájmu, pochopení, porozumění, vstřícnosti, laskavosti, vlídnosti, sebekázně a především pokory. Kdo jimi umí aspoň částečně vládnout? Zajisté nepomohou pouhá krátká školení policistů, vyšetřovatelů, právníků a soudců, což se v praxi s ohledem na přehmaty ukazuje jako potvrzující. Na rezervách a chybných přístupech je zapotřebí nadále pracovat. Raději více a dlouhodobě než méně.
Jak vše souvisí s údajně příznivější situací v parcích? Inspiračním zdrojem se mi stala letmo vyslechnutá zmínka v médiích, jak větší riziko omezování, obtěžování, napadení a dalších více či méně negativních praktických přístupů hrozí od známých osob. A žel ponejvíce ve vlastní rodině. Aby se člověku dělo něco špatného, vůbec nemusí opouštět byt či rodinný dům. Pozor na známou frázi a výzvu z reklamy - „objednávejte si naše výrobky a služby v klidu, bezpečí a pohodlí domova“. Ano, někdy platné a funkční, jindy zavádějící a vyvolávající nepříznivé pocity. Nebo jste snad nikdy nezažili dusivou atmosféru? Výjimečně? Vícekrát? Je snad u vás každodenním jevem? Pak víte, o čem se vede řeč.
Je ale pravda, že pokud se člověk pohybuje navečer či v noci v parku, nemívá obvykle kladné pocity. Svou roli sehrávají právě dříve vyslechnuté informace, co vše by se mohlo stát. No a co se kde už stalo. Rodiče a obecně dospělí jimi krmí své malé a posléze dorůstající děti. Běží o správné podklady? Účelové strašení? Snahu si je přidržet ve své blízkosti a tím pod kontrolou? Naopak jsou jako dospělí přesvědčeni, že nejlépe jim je doma, v jejich pokojíčku. Jsou tam hezky tiše, brouzdají na internetu, píšou si s kamarády, posílají si školní poznámky, vysvětlují si, co při výuce nepochopili a vše je v pořádku. Také oni mohou být v klidu a sledovat svůj program na TV či se aktivně projevovat na sociálních sítích. Vida, jak vše krásně klape, že?
Na druhé straně se zamysleme, zda by člověk někam jdoucí či dnes spíše jedoucí měl často a dokonce vytrvale myslet na rizika, která mu hrozí. Vstal by vůbec z postele? Vystrčil nos ven? Nasedl by do auta? Vlezl do prostředku MHD? Zašel do obchodu? Navštívil kino, divadlo nebo diskotéku? Vyrazil na procházku? Všude se již něco nedobrého stalo, že? Naše země sice patří mezi velmi bezpečné státy, ale přesto bychom neměli a ani nesmíme usnout na vavřínech a zcela ztratit bdělost a ostražitost. Na pár spojitostí a okolností upozorním příště.
