Článek
Jestliže se někdo rozhodne navštívit plavecký bazén, patrně by měl počítat, že v něm nebude vládnout ticho jako v hrobě. Nebo na hřbitově a v jeho okolí. I když tam už leckde neplatí. Zejména pokud místo posledního odpočinu leží poblíž frekventované vozovky a/nebo si tam dají dostaveníčko hluční náctiletí. Na tzv. posilnění si s sebou vezmou určité dávky alkoholu a jiných drog, aby zažili „něco pořádného“. Běžný život totiž nestačí, je moc nudný a nikoli hustý, jak by si oni představovali. Ač se leckomu ježí chlupy, které ani nemá, stahuje se mu krk a naskakuje husí kůže, je nutné se tvářit odvážně a vést ještě odvážnější řeči.
My ale hned zpět dostaneme do centra pozornosti plavecký bazén. Velmi hlučná žena. Docela nedávno jsem na ni narazil. Zpočátku se tak situace neukazovala. Když přicházela z šaten pro ženy, nic nenasvědčovalo, že by se mělo stát něco výjimečného. Vcelku potichu se dostavila, na vybraný volný kousek na lavici položila svou tašku a bez slov vyšla ke schůdkům. Zde natrefila na svou průvodkyni, s níž sem dorazila. A poté slovní koncert začal. Byl určen primárně jí, avšak dopadal na řadu dalších.
Svými slovy zásobovala každého, kdo v onen den a čas místní plavecký stánek navštívil, aby si v něm zaplaval. Jak se vše odehrávalo? Pochopitelně nemůžeme očekávat, že na popisovaném místě bude klid a ticho jako v kostele nebo v lese, byť i tam se leckdy setkáme s více či méně silnými sluchovými efekty. Kupříkladu během kácení stromů a při hučení strojů. Někdy se přidají zvířata. U nich ale nepůjde o časově dlouhou produkci. Kostel se stává vybočujícím zážitkem ve chvílích, kdy v něm hraje hudba či se v něm odehrává nějaká společenská událost.
Opustíme neplavecký prostor a opět zamíříme přímo k ději, jak dopředu oznamuje dnešní titulek. Paní plave a vypráví. Nelze popřít, že některé její historky byly docela zajímavé. Jednu z nich uvedla slovy - „ještě ti musím říct, jak jsme tenkrát chlastaly s chlapy“. Myslím, že není potřebné a vlastně asi ani správné, abych popisoval popíjení a tím se snad dokonce dopouštěl reklamy na požívání alkoholu. Výše jeho spotřeby v naší zemi už tak stojí dost vysoko v hierarchii problémů, které republika má. Přesto se zde nic zásadního a přínosného neděje.
V novém kole se tématem stalo - „musím toho našeho psa pořádně hlídat, jinak by všechno sežral a byl tlustý jako prase“. Poté se do centra pozornosti dostávají zážitky z dovolenkového pobytu. Je snad jasné, že kromě několika pochvalných slov zazněly spíše kritické poznámky. Na paškál se dostali i sousedé a jejich tzv. špatné kousky.
Rád bych v dané souvislosti využil sportovní analogii. Alespoň průměrní znalci fotbalového prostředí budou vědět, že se během hry sleduje řada statistických údajů. Patrnější nejznámější a nejlépe pochopitelný bude „držení míče“. Jestliže se údaj nachází v podobě 48:52, je jasné, že šlo o velmi vyrovnaný zápas. Naopak 75:25 svědčí o velké převaze jednoho z celků. Podobný algoritmus bych použil také zde. Konkrétně pro rozsah řeči naší vypravěčky. Ve srovnání se svou kolegyní ji můžeme považovat za značně výřečnou a můj odhad je 85:15. A pak se zamyslím a zpřesním ho na 92:8. Velká převaha, že? Asi jako hlasitost oné paní.
Odkaz, který s tématem dost souvisí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivuhodne-vykony-v-bazene-143746
