Článek
Jak krásný a přitažlivý obrázek. Jaký kýžený cíl. Jak očekávaná chvíle. Žel se nedostavila. Místo klidu přišlo dvacet pět minut… ale čeho? Původně mě napadlo slovo peklo, což by mohlo v našem středoevropském kontextu obstát. Ovšem s ohledem na nepěkné dění v regionech, kde se válčí, by se teze jasně propadla. Nicméně názor si každý může udělat sám. Prosím, nečekejte živelní katastrofu!
Naproti nám se usadili rodiče. Nepatřili již mezi zcela mladé. Neseděli zde sami. Již od prvních vteřin jejich dívky zaujaly naše zraky svou neposedností a pohyblivostí. Vzápětí následovaly velmi hlasité projevy v podobě výkřiků, skřeků a jinak najevo dávaných nesouhlasů. Třeba plácáním rukou do desky stolu a odstrkáváním lžíce, kterou se jim matka snažila přiblížit k ústům. Starší od sebe na několikrát odsouvala jídlo. Mladší ze sebe strhávala oblečení a házela ho na zem. Otec ho sbíral a dával na židli, odkud ho dívka vztekle odebírala a mrštila jím vícekrát na stůl, takže dílem zasáhlo i připravenou krmi. Matka se snažila děti upokojovat, ale veškerá snaha byla marná. Pozřela sotva pár úst. Stačila však občas ještě hledět na mobilní telefon. Kolik se asi dozvěděla? Byla uspokojena i se střípky podobně jako v případě zlomku jídla?
Otec se mračil, hrozil, sliboval a napomínal a koulel znechuceně očima, ale výsledku se ani on nedobral. Nakonec zůstala strava rozjedena a rodina odešla. Ale ne kompletní. Otec si vzpurnější z dívek vyzvedl na krk, nesl ji jako kus dřeva. Na rozdíl od něj se jeho „předmět“ zmítal a házel rukama a kopal nohama do všech stran. Nemusím zřejmě dodávat, že průvodním elementem se stal křik a pláč.
Po jejich odchodu, na který jsme toužebně čekali - proč se nepřiznat? -, se ke stolu v naší blízkosti dostavila jiná rodina. Také zde se rodiče řadili mezi starší. No - pravda, jejich potomci měli více roků než slečny z úvodního dějství. Chlapce bych odhadl na patnáct a deset. Co bylo k vidění? U jejich stolu vládl klid. Jak obraz vypadal? Otec pokojně seděl a postupně spořádával velmi bohatou porci, z níž dost velkou část tvořily uzeniny různého druhu. Starší syn si došel pro jídlo, které za jeho zády nebylo pořádně vidět. Konzumoval v klidu. Později jsem zjistil příčinu. Odebral jsem se pro další pití a spatřil jsem, jak se svými zraky doslova přilepil na displej mobilního telefonu. Aha, pak není divu, že nekoná alotria.
Mladší seděl tak, aby dobře viděl na tablet. Jak je dnes obvyklé, žel rovněž během stolování, měl ho vztyčen a nerušeně sledoval, co se děje na obrazovce, do níž co chvíli prsty zasahoval. Zřejmě něco hraje. Potud žádné překvapení. V mírné podobě nastalo o pár minut později. Matka, s jasnými stopami vrásek ve tváři, mu přinesla jídlo. Přistrčila mu ho mlčky pod obličej. Chlapec se na vybranou stravu ani moc nedíval. Následující podoby chování se přesně shodovaly s poznatky od expertů na duševní procesy lidí. Takže napůl naslepo hmatal po jídle, neboť nebyl ochoten a možná ani schopen očima opustit osvětlenou plochu. Projevoval nejistotu při dopravě nahmataných kousků do úst. Znáte přece ony „váhavé“ pohyby, že?
Ale pozor - nikdo ho na nic neupozorňoval! S vysokou pravděpodobností kráčelo o obvyklý jev v dané rodině. Pro potřebu našeho zamyšlení si můžeme položit nejméně dvě otázky. Nejsou si rodiče vědomi nežádoucích dopadů nadužívání moderních informačních a komunikačních technologií? Nebo již rezignovali a vzdali se naděje, že jejich synové budou jíst normálně? Dodám, že na rozdíl od jiných rodičů během snídaně v hotelu se oni sami v elektronických prostředcích nehrabali. Panoval klid, byť elektronický…
Odkazy, které s tématem dost souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-rodinna-dovolena-a-spolecne-stolovani-176131
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-rodinna-dovolena-a-spolecne-stolovani-dalsi-pohledy-176519
Oba navedou zvídavé čtenáře ještě dále.
