Článek
Při vracení lahví lze zažít docela hodně. Kromě již dříve zmíněného rád přidám další postřehy a zkušenosti. Mohly by se hodit. Třeba nám pomohou ne se snad do fronty u automatu těšit. Ale strávit čas bez napětí se vždy hodí. Podobně jako kousek zvědavosti, co se bude dít.
Pro úplnost sem patří poznatek, že občas člověk do supermarketu dorazí a nikdo u stroje není. Sláva, hned bude vše vyřízeno. Pokud ovšem funguje. On vypadá jako funkční, a přece nepřijímá. Zdá se, že ho zapomněli zapnout, případně je na dotyčném place tolik lahví, že se jednoduše zablokuje. Původní radost se umenšuje, až mizí docela. Člověk sem váží kus cesty a oni na něj nečekají! Co tu mají za nepořádek? Kde je vedoucí prodejny? Leckdy se vyplatí přijít o chvilku později. Pak by neblahé zjištění a řešení nevýhodného stavu přišlo na někoho jiného. Jen ať se lidi starají!
Uvažujme nyní o podobě, kdy se lidí sejde více a všichni se chtějí dobrat svých skleněných cílů. Hlavně aby už v ruce třímali stvrzenku a nezapomněli ji posléze udat na pokladně. Co se mezitím děje? Někdy padne pár slov o druhu pití, jindy se dá vyslechnout zajímavý kulinářský recept, třetí přispěchá s jeho osobitým hodnocením politické scény, čtvrtý se věnuje oblasti partnerských vztahů, od pátého se člověk doví, jak dnes probíhají procesy ve škole, šestý si postěžuje na šéfa… Společný prvkem bývá, jak se sami informující a vypravěči vyznají a jak by se - nejlépe za příslušný obnos - mohli stát poradci ministra. Alespoň! Nemyslím, že bychom k automatům měli chodit nadměrně kladně naladěni a za poučením. Avšak když už tam jsme nuceni prodlít určitý čas, mohlo by jít o užitečnou dobu. Záleží, jaké osobní stanovisko dopředu zaujmeme.
V části případů není snadno. Jak jsem popisoval nedávno, opět jsem byl nucen pobýt v hříšné blízkosti u kuřáků. Stojím právě ve frontě a promýšlím, co ještě bude třeba koupit. Řada lidí přede mnou se slušně zkracuje. Pociťuji úlevu a současně i zápach staršího muže před sebou. A ano, je léto, ale přece jen… Navíc se ve frontě dost hýbe. Snad spěchá a chce vše urychlit. Sice nemluví, ale z neslovní mluvy - zejména z trhavých pohybů rukou - plyne, že by nejraději všem radil, jak si mají u kruhového otvoru poradit a jak nejlépe postupovat. Trpělivost, zdrženlivost, pochopení a jim podobné prvky nyní potřebuji nejvíce. Naštěstí proces vcelku ubíhá a žádný zádrhel se neobjeví. Dokonce jedna starší paní ze zástupu vycouvá. Snad si lahve zapomněla doma? Je stižena náhlým pohnutím mysli? Nevím. A nepotřebuji vědět. Další posun kupředu. Zkrácení času je vítáno. Jen aby se automat nějak nezadřel. Pan Smrdlavka se pohne, zapáchne si a postupně zastrčí pět skleněných obalů a s mírně spokojeným posměškem kráčí dovnitř. Po skorooddělení od kuřáků již druhá úleva. Že by základ na delší kladný vývoj?
Konečně přicházím na řadu já. Mám jen tři lahve. Jenže mi je odmítli již na dvou obchodních místech. I proto vkládám naděje do velkého supermarketu. Jednička projede, sláva, po ní i dvojka a trojka. Úspěch je kompletní. Třímám v dlani lístek a tím jde o třetí dnešní úlevu. Slušná řadička. Nemá pak být člověk spokojen? Možná si někdo řekne, že 9 Kč za úsilí nestojí. Zejména s ohledem na zá/pachy okolo a na ztracený čas. Ve věcné rovině dávám za pravdu. Jak však mnozí asi vědí, dívat se kolem sebe je zajímavé, zábavné a poučné. Skoro vždy se něco děje. Z daného úhlu pohledu jsem nebyl zklamán. Spíše obohacen. Stačí, s 9 Kč vyrážím dovnitř. Všude lidé, část - nejen akčního - zboží dosud nezařazena do regálů, přehršle nákupních košíků a vozíků, dlouhé fronty u pokladen. Ještě si užiji. Kéž by tady a dnes platilo - „s chutí do toho a půl je hotovo“! A čtvrtá úleva by se docela hodila…
