Článek
Jako dítě si pamatuji, že jsem se na výlety docela těšil. Svoji vesnici a její prostředí jsem měl rád, protože skýtalo dobrou zábavu - od vcelku bezpečné hlavní cesty s málem aut přes plácky ke sportu a různým hrám až po blízký les s jeho členitými a někdy i tajemnými a hůře dostupnými částmi. Přesto možnost podívat se jinam přirozeně lákala. Myslím, že spolužáci se ocitali ve stejné nebo aspoň podobné situaci.
Není nadsázkou prohlásit, že někdy mají jejich organizátoři potíže. Část se jich objevuje ještě v prvotní fázi. Třeba když se dětem nikam nechce jet. Rodiče naplánují zájezd na místo, které lze označit jako pojem ve svém oboru, například perla mezi hrady a zámky. Přesto narazí na neradost. Jindy není problém s účastí, potomci se dokonce těší. Jen chtějí, aby směli v autě používat své placaté elektronické kamarády. Jedna skupina rodičů znervózní a nesouhlasí, druhá přikývne, snad aspoň bude v autě během přesunu klid. Třetí využije situace a začne „obchodovat“, klást si podmínky. Diskuse a následné rozhodování kolem nich může ukázat, že se něco zjednodušilo nebo naopak zkomplikovalo. Mj. jde o potvrzení zdárného fungování praktické psychologie. Ač se vyskytnou potíže, přesto se jako klad může ukázat větší či menší příspěvek do procesu celkové přípravy na život.
Když se nám podaří posunout se v čase, jsme již na samotné akci. Po splnění nezbytných úkonů jsme opustili byt či dům a ocitáme se na cestě. Děti s nižší závislostí na přístrojích mají docela dost různých otázek. Čím je jejich věk nižší, tím častěji se unisono ozývá „když už tam budeme?“. Po určitou dobu se dají opít rohlíkem, tj. šikovnou vyprávěnkou. Starší už se jen tak odbýt nenechají a někdy sahají k tzv. drzým poznámkám a k prvkům jako obchodování a dokonce vydírání. Trpělivost rodičů má pochopitelně svoje meze. Proud dotazů může být nevhodně namíchán s komplikovanou dopravní situací, kdy vázne tempo. Situace vypadá, že se zvoleného cíle nepodaří dosáhnout včas. Do všeho výrazně mluví počasí, zejména jeho nechtěné výkyvy jako velké horko, silný vítr, bičující déšť, náledí apod. A neměli bychom zapomínat na uspokojování základních potřeb všech účastníků a účastnic zájezdu. Leckdy k nim bývá nízký respekt a pochopitelně se na scéně objeví pozitivní a negativní dopady jednotlivých kroků a dějů. Odtud bývá relativně krátká cesta ke snížení spokojenosti, pokud se vůbec dříve vyskytovala.
Ani „vnitřní“ situace rodičů nemusí být snadná. Tak třeba v nich doznívají procesy z práce, především ony méně úspěšné. Zabývají se jejich důsledky a leckdy mají obavy a strach, jak se bude dění vyvíjet po návratu z víkendu a/nebo až po dovolené. Jindy je podstatou, že něco někomu slíbili a rádi by se z rodinného výletu vrátili včas. Přece jen šlo o lákavou nabídku, o kterou by neradi přišli. A ve hře se mohou nacházet ještě některé další okolnosti. Nezřídka se stává, že se mysl řidičů a řidiček toulá dost daleko a bez překvapení dochází k ohrožení bezpečnosti. Co my víme, co se komu děje v hlavě? Ne zbytečně se v příslušném zákoně píše a stanovuje, aby se osoby za volantem a za řídítky plně věnovaly konané činnosti.
Okolností a průvodních jevů se tady vyskytuje o dost více. Myslím, že by mohlo být dost užitečné se jim příště blíže podívat na pověstný zoubek. Třeba nám pomohou zpětně pochopit, co se při našich dětských i rodičovských výletech dělo. A případně jak si můžeme počínat šikovněji a prozíravěji v následujících měsících a letech.
