Článek
Každý nemusí souhlasit, leč procesy ve společnosti ukazují a potvrzují, že hesla mají své místo a důležitost. Daný fakt se nám nemusí líbit, nicméně ho nepředěláme. Můžeme změnit své osobní postoje. Třeba si jich moc nevšímat. Nebo na nich hledat věcné a gramatické chyby a podrobovat je kritice. Případně je napadat a zesměšňovat. Jen bychom se měli zamyslet, jestli naše kritizování a útočení není výrazem naší slabosti, nízkosti a bezradnosti. Na psychologické algoritmy a jejich působení by se rozhodně nemělo zapomínat.
Některým heslům nelze upřít přímost, jasnost, údernost a působivost. Jako konkrétní příklad mě napadá - „Náš exodus - váš exitus“. Jistě se na počátku našlo hodně lidí, kteří mu nerozuměli, neboť neznalo význam použitých cizích slov. Někteří se zamýšleli, jestli počínání zdravotníků nějak souvisí s provozem na dálnici, kde se setkávají s cedulí „Exit“. Snad stávkou hrozící jedinci opustí nemocnice a ordinace a postaví se někam k širokým vozovkám? Co tam budou činit? Věřící si možná vzpomněli na náboženské texty, v nichž na slovo exodus narazili, jindy o něm slyšeli během kázání svého obecního pastýře, celkově však byli poněkud zmateni, jak sem lékaři patří. Že je budou spolu s Kristem opečovávat? Dalo by se říci, že šlo o klasický případ, kdy lidé zaostávají ve svém vzdělání a obecném rozhledu a buď nechápou dění a souvislosti vůbec, nebo se zpožděním či pouze s dopomocí jiných jedinců. Mezi tradiční úkazy se zde řadí, jak se lidé tváří, že chápou a rozumějí, byť skutečnost je odlišná. Běda, kdyby však někdo po nich chtěl konkrétní objasnění. Na vykrucování a trapasy je zaděláno. Každý se může zamyslet, v jaké pozici se on sám nachází.
Výměna hesel. Vícekrát v historii jsme byli jejími svědky. Zejména dříve narození si budou pamatovat, jaká hesla vládla v dobách jejich mládí, na jaká byli nuceni se takřka denně dívat. Leč dnešní zamyšlení nebude cele věnováno politice. Možná bychom došli ke smutnému závěru, že byla sice vyměněna hesla, avšak jedinci, kteří jsou nyní u vesla, jak se nám hezky díky bohatosti rodného jazyka rýmuje, používají skoro stejných slov a způsobů nakládání s občany. V poslední době pak jde například o výrok, který se nám vrací po čtyřiatřiceti letech, totiž že „děti nebudou mluvit do politiky“. Doplním, že původní autor M. Štěpán se již nenachází mezi živými. Přesto má „demokratické“ pokračovatele.
Jiným konkrétním příkladem nám poslouží heslo - „dokázali jsme, že to dokážeme“, přičemž jsem se nikdy nedopátral, co se skrývá za oním ukazovacím zájmenem. Jestli šlo o „to“, co poté ze strany vlád oné politické strany následovalo, tak se zdržím komentářů. Nikomu v nich ale bránit nebudu. Mnozí obyvatelé se však shodnou, že nemají libé pocity. A do skoku jim rozhodně nebylo a není. Nemusí jít pouze o aktuálně nezvládnutou inflaci a ceny energií, ač od vrcholných funkcionářů slyšíme, jak byli úspěšní. Stav vypadá, že žijí v jiném světě než obyčejní obyvatelé jimi řízené země. Chtěla jsem napsat „spravované“, ale patrně bych věcně pochybil a vysloužil si kritické poznámky.
Někteří se zamýšlejí, jak dopadlo „sametové“ heslo „nejsme jako oni“, které si část občanů vykládá jako pravdivé a fungující, jiní s nimi naopak nesouhlasí. A pak zde máme skupinu, která částečně souhlasí s prvními, pouze se zklamáním a hořkostí v hlase dodávají, že nástupci jsou ještě horší! Jak si máme jejich postoj vysvětlit? Podstatou je, že slíbili jiné chování, ale slib nesplnili - a naopak žel šli ještě dále než právem kritizovaní nedemokratičtí předchůdci. Sám jsem se s několika příběhy seznámil a opravdu nejsou veselé. Byly jim upřeny zákonné nároky, nedostali odpovídající práci, pohlíží se na ně jako na vyvrhele… Aniž by porušili jakýkoli zákon. Přídatným problémem je, že takřka nikoho nezajímají. Státní správu nejméně. Na rozdíl od líčení stavů z doby, než jsme měli po velkých společenských, politických a hospodářských změnách v listopadu 1989. Nabídka na diskusi zní - máme se smířit, že hesla tvoří a naplňují pouze osoby u vesla?
