Článek
Je docela oprávněným předpokladem očekávat, že jedinec, který bude stát v čele, se bude chovat správně, slušně, podle zákona a půjde příkladem. Jak se můžeme dívat na stát a na jeho hospodaření? Kdyby tak postupoval obyčejný občan, s nejvyšší pravděpodobností by se dostal do vážných potíží. Neřkuli přímo do dějství kolem exekuce. Že by se státu nemohlo nic stát? Také jste slyšeli, že nemůže zkrachovat? Prý z podstaty věci!
Stačí ovšem krátký pohled do nedávné historie. Máme před sebou konkrétní příklad Řecka, které bylo snad jen krok od bankrotu. Měli bychom si na něj vzpomenout, neboť nejde ještě o tak vzdálený čas. Vřelo v něm. Žilo si zjevně nad poměry. Byla tam přijata příslušná opatření, která velmi bolela. Myslím, že nedošlo k výjimkám. Stát měl nůž na krku od řady velkých věřitelů, zejména od světových bankovních institucí. Prostě změna musela nastat. Jinak by nastal konec.
Dnes je uvedená země úplně jinde, byť jako zářný vzor nadále nevystupuje. Leckdo si vzpomene, že na tzv. špatné cestě se tehdy ocitlo několik dalších zemí. Jak vypadá proces u nás? Politici mají strach příslušné kroky přijmout, neboť se bojí o svoje pozice a mají velké obavy, zda budou opětně zvoleni. A znovu se chopit moci či si ji udržet je vyšším cílem než správně a co nejlépe spravovat zemi! Navíc opozice by jejich opatření zrušila, jak se již v minulosti stalo. Tak by mohl znít důvod, proč se sahá pouze k nevýznamným a tzv. kosmetickým úpravám, které však jsou vydávány za velké a skoro revoluční. Jako argument lze použít tzv. konsolidační balíček. Zasvěcení budou vědět, že naprostá většina návrhů ze strany orgánu NERV nebyla přijata. Nad důvody můžeme spekulovat.
Pojďme na užší spojitosti s výpovědí bez udání důvodu. Stále však půjde rovněž o peníze. Části politiků, jak již víme, se tzv. zalíbila jako přínosné a efektivní řešení. Podle názoru části odborníků, kteří mají nejen teoretické znalosti, ale vlastní také praktické zkušenosti, prozatím kráčí spíše o plácání něčím do větru. Náš stát a především jeho určité části nejsou na změny související s předkládanou úpravou připraveny. Věcně by leccos šlo udělat, avšak mentální posun je velmi daleko. Ba chtělo by se mi napsat, že bude nemožný.
V neposlední řadě silně platí, že by stát musel proškolit hodně osob a věnovat sem nemalé množství finančních prostředků, zejména se myslí osoby na Úřadu práce, který rozhodně nefunguje efektivně. Aby mohl být nový systém zaveden, musí se provést hodně kroků na úseku školení. Mimoděk zde naskakuje analogie se stavební digitalizací. Jistě bychom se shodli, že akce musí vypadat zásadně jinak, aby proces nevyhlížel podobně nebo dokonce stejně. Nefunkčnost, tápání, sliby a jejich neplnění a vše bez žádoucího posunu a efektu. Po tolika týdnech! Zase stát a jeho příklad…
A ještě jeden významný pohled na stát a státní správu - jak bude proces vypadat, pokud by především jeho součásti dávaly výpověď bez udání důvodu? Hlavním cílem a smyslem by bylo, aby se konečně aspoň trochu přistoupilo ke splnění jednoho z velkých úkolů a závazků současné vlády, totiž k zeštíhlení státu a ke zvýšení jeho funkčnosti. Zatím proces vypadá, že funkčnost nenarostla, naopak o desetitisíce osob se rozšířil státní aparát, jak si lze ověřit v oficiálně dostupných podkladech. Nebo by šlo o snahu státních nadřízených a personalistů někomu něco vrátit, dokonce se pomstít? Jen bych lehce připomenul, jak zní jedna osvědčená životní moudrost - „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Někdy se žel překlápí do upravené podoby - „kdo má hůl, psa si najde“. Zajisté jde o zajímavé poznání. Snad nepatří mezi charakteristické jevy.
