Článek
Myslí se jí nejen koncentrace zdravého lesního vzduchu. Především běží o velký, přesněji nadprůměrný zájem občanů o návštěvu v říjnovou sobotu. Snad nemusím připomínat, že hrad Valdštejn patří mezi perly Českého ráje.
Patrně se jednalo o souběh několika faktorů. Nemám za cíl je seřadit podle důležitosti. Za prvé - vstup byl bezplatný. Pro dospělého je cena prohlídky ve výši 130 korun českých. I pro dítě na prvním stupni ZŠ by nemělo být velkou překážkou, aby se dopátralo částky, jakou ušetří rodina s určitým počtem jedinců.
Za druhé - všem přálo počasí. Velmi se vydařilo, celý den bez deště a skoro jasno, byť jakmile zapadlo slunce, vytrvale pofukující vítr se ochladil, a tak se leckomu hodilo teplejší oblečení, čepice a prodávané nápoje.
Za třetí bylo rozhodně co vidět a poslouchat. Kdo nepřišel, spíše nepřijel, prohloupil, poněvadž propásl hezkou příležitost.
Při velké návštěvě se nikdo nedivil, že v blízkém i mírně vzdálenějším okolí se nacházelo značné množství automobilů. Jejich počet natolik nastoupal, že musela být vytvořena uzávěra za účasti policejní hlídky. Logicky se lidé většinou snažili dostat co nejblíže. Pro později dorazivší se procházka prodloužila, někomu skoro na čtyři kilometry. Možná i proto jsem zaslechl kritiku, že pořadatelé měli akci organizovat lépe. Já bych řekl, že měli hodně práce v areálu samotného hradu. Natož aby se starali o parkovací plochy. Tradiční parkoviště jednoznačně nestačilo. Podle mého odhadu by se jeho plocha musela zvětšit asi tak na třicetinásobek, aby pojala všechny návštěvníky a návštěvnice. Konečně, proč by se člověk neměl v klidu projít po cestě lesem? A mnozí tak učinili, spolu s dětmi a psy, kteří se společně svou nepozorností pletli do jízdy cyklistů. Právě uživatelé a uživatelky jízdních kol na zácpy vyzráli. Kdo měl E-kolo, bez velkých potíží vyjel stoupáním až před hrad. Ostatní si kopec poctivě odšlapali buď přímo v pedálech nebo po vlastních a kole vedli vedle sebe.
Co je a bude správné vzpomenout? Jistě není překvapením, že u výdejny, spíše prodejny kávy, se nacházela po celou dobu dlouhá fronta. U suvenýrů naopak zásadně krátká. Jako zajímavé se mi jeví, že řádově větší shluk se sešel na místě, kde nějaký pán, kterého vlivem srocení nebylo vidět, vykládal o psech a o jejich vlastnostech. Činil tak s vysokým zaujetím a přítomní vcelku pozorně poslouchali. Délku jeho proslovu jsem neměřil, ale jeho výklad byl delší než jedna hodina. A neměl žádnou písemnou listinu, z níž by mohl čerpat. Takže pravý odborník. Nemusí nic číst, jako se děje třeba u politiků. Není proto divu, že na závěr mu obtížně viditelná paní poděkovala a zúčastněnými byl odměněn potleskem na otevřené scéně. Z davu poté začali vycházet osoby v mysliveckých uniformách a s řadou psů, asi loveckých. Jako konkrétní příklad bych z přednášky vzpomenul, že ohař se na svoji roli stopaře a honiče cvičí celkem tři roky. Zvláště bych upozornil, že se učí rád, prokazuje výbornou paměť a získané poznatky a osvojené návyky poté poctivě uplatňuje. Myslím, že kráčí o podnětnou inspiraci pro děti v ZŠ, které se jeví - neohařovitě.
Součástí hradní akce se stala nabídka regionálních produktů, kam mj. patřil mošt a víno. Část se prodávala na pevnou cenu a díl na dobrovolný příspěvek. Především děti byly zaujaty nabídkou Lesů ČR, která posloužila k rozšíření poznatků a k zábavě. V jiné části hradu se lidé setkali s hudebním vystoupením uniformovaných osob, což vhodně dokreslilo charakter akce.
Vlastní prohlídka se odehrála bez služeb průvodců a nebyla příliš regulovaná. Zájemci a zájemkyně se vynuceně pomalým tempem prodírali kolem jednotlivých expozic, jichž není úplně málo. Tlak zástupu příliš nedovoloval zastávku na místech, která někoho zvláště zaujala. Mnoho jich uvítalo, že bylo povoleno fotografování, a tak se stavěli ke svatebním šatům, drahému porcelánu na prostřeném stole v hlavním sále, na cimbuří, u hladomorny atd. Snímků se daly pořídit vyšší desítky. Poněkud nepříjemným zážitkem se staly akty kuřáků. Žel někteří si počínali bezohledně a zapálili si v postupující frontě. Je vidět, že zásady slušného chování ještě nestačily zapustit potřebně hluboké kořeny.
Jestliže jsem se zmínil o psech, kromě služebních mysliveckých jich dorazilo hodně dalších, tj. soukromých miláčků. Při pohledu na ně mě napadlo, že nemalá skupina z nich byla podobně jako děti neukázněná a nevychovaná. Leč připusťme, že ovlivňujícím prvkem mohl být vysoký počet lidí a jejich hustota na malé ploše. Pak se chování leckoho mění. Někdy výrazně. Část rodičů svoje potomky okřikovala nebo jim přidušeně vyhrožovala…
Jak se dalo čekat, před a po ukončení došlo k dopravní zácpě. Poslední přijíždějící spěchali, aby využili zbývající čas, zatímco Valdštejnem nasycení spěchali pryč. Možná měli v plánu stihnout ještě nějaké další přitažlivé místo. Naštěstí jsem si nevšiml žádných negativních výstupů a incidentů, při nichž by se nadávalo, tělesně napadalo a trhaly se oděvy. Jak jsem zažil jinde.
Asi jako největší klad bych viděl, že se lidé zvedli a vyrazili ven, do přírody a navíc ještě za kulturním zážitkem. Jak víme, mnoho jich podlehne pestré a takřka nevyčerpatelné nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Pravda, i zde byly použity stovky mobilních telefonů, nejčastěji ovšem na zachycení shlédnutého. Tak zase někdy. Třeba tam nebude tak vysoká hustota jako na Valdštejně.
