Článek
Na začátku by měla být položena důležitá otázka. Kdy byla situace studentů a příprava do školy snadnější? Dříve, nebo dnes? Někdo možná odpoví hned a bude přesvědčen o správnosti svého názoru a postoje. Jenže věc nemusí být tak jasná, jak se možná leckomu jeví na první pohled. Podívejme se na několik poznatků, projevů a souvislostí.
Nejdříve se budeme chvíli věnovat obsahovému aspektu. V předchozím čase bylo nesporně méně informací. Jako logické se zdá, že se je muselo podařit rychleji zvládnout. Nezanedbatelným prvkem byl fakt, že s ohledem na předcházející státní zřízení se skoro všechny informace předkládaly jako vcelku jasné. Příjemce nad nimi nemusel a patrně ani neměl příliš uvažovat, neboť v podstatně nižším počtu nepůsobily rozporně. Jinými slovy - skoro na vše byla k dispozici odpověď, o níž se nemělo pochybovat. Dnes jsou občané a zejména školní mládež konfrontováni s různými pohledy, které přinášejí mnoho nejasností a nejistoty. Zákonitě se prokazuje větší složitost témat a následně vyšší náročnost při jejich výkladu, chápání a osvojování. Velký význam tady nepochybně má úroveň inteligence. Nejde ovšem o pouhé porozumění předkládaným zprávám, jak si sdělíme při jiné příležitosti.
Určitě by se nemělo zapomenout ani na technický aspekt. Jedním z ústředních fenoménů dnešní doby je fungování internetu a dalších moderních informačních technologií. Obecně jsou význačným zdrojem informací a navíc se k nim dá dostat relativně snadno a hlavně rychle. Pak není těžké najít, stáhnout a vytisknout skoro cokoli, co je potřeba do školy. Žák se k žádoucím podkladům dostane, ale problémem je, že nejde o jeho vlastní práci. A navíc ani nedá moc úsilí. Je pouze krůček k chlubení se cizím peřím.
Psychologie přikládá autorství vysoký význam. Vychází se z poznání, že co člověk sám neudělal, toho si tolik neváží a ani neprojevuje patřičnou snahu a péči, aby věc dobře znal a obhospodařoval ji. Žáci si stažené věci zpravidla ani nepřečtou nebo si je pouze mělce osvojí, aby byli schopni aspoň část u tabule reprodukovat a vytvořit pouhé zdání, že věci rozumějí. Leckomu z učitelů stačí, aby jen něco málo odříkali a ukázali, že cosi vědí. Za pár hodin až dnů jsou jejich znalosti v souladu s křivkou zapomínání chabé. Oč více se žáci naučili, když neexistovaly kopírovací stroje a internet. Nebo byly, ale děti k nim neměly přístup. Vždyť už pouhým opisováním taháků se jim řada informací do mysli dostala a uchytila se tam. Nešlo sice o zcela správný čin, ale vědomosti přece jen byly širší než při současné internetové variantě. Myslím na pouze povrchní uchopení. Dostávají se tak do paradoxního stavu, že čím více je k dispozici informací, tím méně jich jako žáci mají a znají, ať již uvažujeme o absolutním nebo relativním měřítku.
V závěru konstatujme, že se velmi obtížně odpovídá na otázku, kdy byla příprava do školy lehčí. Nejlepším řešením je uplatnit tzv. historický přístup, který nám říká, že vždy je něco za něco a že každá doba měla své. Poté záleží na úhlu pohledu a jak kdo, jak a co hodnotí. Kdo se zaměří informačně, jednoznačně dojde k výroku, že dříve bylo snadněji. Komu příliš nevoní vytrvale a tvrdě pracovat, označí za snadné současné období a právě díky působení a možnostem elektronických médií. Jasným kritériem úspěšnosti je praxe. Kdo tzv. mělkého absolventa zaměstná? A kdo si ho pozve domů, aby mu něco opravil, objasnil, pomohl vyřešit? Tak se dostaneme do nůžek ve smyslu, že požadavky doby rostou, ale amatérismus nabízejících jedinců se rozrůstá. Žel moc „úspěšně“…
