Článek
Závěr školního roku bývá spjat s řadou akcí. Obvykle víme, o jaké se jedná, a proto není nutné je široce připomínat. Uvedu namátkou pouze - školní výlety, finiš kolem uzavírání známek, vracení a kontrola učebnic, stěhování nábytku, rovnání věcí, aby byly připraveny na počátek příštího školního roku atd.
Možná by na počátek měla patřit poznámka k přesnosti komunikace. Jak velký je velký dort? Budeme uvažovat spíše o jeho celkové velikosti a hmotnosti? Půjde především o jeho výšku, tj. kolik má pater? Kdybych měl připomenout psychologické aspekty, je třeba vzít v potaz, jaké dorty jsou doma pro děti připravovány, případně nakupovány. Pokud se tak vůbec děje. Myslím, na jaké jsou zvyklé a jak je nazývají rodiče. A neopominutelným elementem bývá, že kdo má hlad, vidí jídlo většinou jako větší a významnější. Jen si vzpomeňte, jak báječně chutná trocha vody a kousek suchého chleba, pokud máme skutečnou žízeň a hlad. Nikoli pouhou chuť! Tady je záhodno pečlivě rozlišovat. Proto upřesním, že mnou spatřený dort měl dvě patra, přičemž spodní mělo dvojnásobný plošný rozměr svého „kolegy“ nad sebou.
Při jedné z cest po chodbách jsem potkal ženu, kterou jsem neznal. Ba snad jsem ji zde ani jednou neviděl. Snad nejde o nějaké riziko. Člověk dnes nikdy neví. I přes vzrůst pozornosti oblasti bezpečnosti se do školy dá proniknout relativně lehce. Zejména dítěti. Ale zpět k ženě. Kromě své „cizosti“ zaujala, že nesla velký dort. Neměl sice žádný originální tvar a ani vzhled, ale vzbuzoval zájem a u leckoho také chuť. Hned se vynořují následující otázky. Kam ho dopravuje? Jak s ním bude naloženo? Jedná se o nějakou výjimečnou příležitost? Kdo je jeho tvůrcem? A pro koho je určen?
Tak - velký dort dosáhl svého cíle. Ocitl se v jedné školní třídě. Vypadal krásně. Hned na první nakouknutí bylo vidět, že si s ním někdo dal dost práce. Děti jím byl okamžitě zaujaty. Pohled na něj v nich vyvolal chuť. Jenže se muselo ještě nějaký čas počkat. Musí přece proběhnout kus vyučování. Je teprve středa. I když se na něj děti zálibně dívaly, dostaly od paní učitelky pár úkolů. Aspoň snad budou mít pocit, že si ho zasloužily.
S ohledem na vzácnost výskytu dortu ve školním prostředí jsem projevil zvědavost a začal pátrat po důvodu, proč se tam vzal. Od paní učitelky jsem se dozvěděl, že kráčí o iniciativu matky jejího žáka, který je dneškem na odchodu na jinou ZŠ. Příčina jeho přesunu není podstatná, ale mohu naznačit, že nepatří mezi negativní.
Matka si zaslouží pochvalu. Dětem by mohla zůstat hezká vzpomínka na loučení se spolužákem. Patrně i sladká. Ocenění patří i paní učitelce, neboť se sladkou akcí souhlasila, podpořila ji a nenechala ho dětem sníst celý najednou. Naopak se tak stalo na etapy. Nevím, jestli má poznatek, že tím aspoň malým dílem přispěla k formování vůle dětí. Pro ni a pro její upevňování nejvíce prospívá odklad uspokojení, jak nám napovídají poznatky od expertů na duševní procesy lidí. Takže nejdříve byla formována představa rozloučení, poté vzhledu dortu, po něm těsto a vnější vzhled pochutiny, a nakonec vůle dětí a ještě příspěvek v oblasti mezilidských vztahů. dobrou chuť!
