Článek
Ano, je obecně uznávanou prioritou. Panuje zde široká shoda mezi mnoha lidmi. Dokonce i napříč politickými spektry snad všech zemí na světě. Každý člověk ví, že kráčí o významnou hodnotu jeho života. Ač se tak leckdo vyslovuje, jak vypadá jeho konkrétní přístup? A co jeho individuální praktická péče? Obvykle bývá v rozporu s deklarovanými slovy.
Nemusíme chodit daleko. Postačí se mrknout na běžné dítě. Má-li si vybrat mezi jablkem a sladkým donutem, co asi zvolí? Leckteré ráno - pokud už se najde čas a ono je ochotno se najíst - nedá ránu bez něčeho přeslazeného. Nejlépe z velmi barevného sáčku. Třeba tzv. zdravých vloček, které se halí do cizojazyčného názvu, aby byly přitažlivější a „zdravější“. Ke všemu ještě silně asistuje reklama. Často z právě puštěné TV. Když nebudete snídat K., jako kdybyste ani nebyli, nejedli… Jak manipulativní a proradné. A nesprávné! Včetně funkční obrazovky u jídla.
Předložím konkrétní příklad. Svého času jsem spatřil dokumentární TV pořad. Jeho „hrdinou“ byl muž ve věku 69 let. Záběry začínaly snímáním rychlého pohybu sanity, jak se dere městským provozem a přijíždí na příslušné místo nemocnice. Odtud je - nyní už pacient se závažnými komplikacemi - hbitě přepravován na operační sál. Běží boj o každou vteřinu. Obsluha ho v rychlém tempu veze na vozíku. Druhý jedinec přidržuje tělo a současně ještě tradiční výživové sáčky. Na sále jsou připraveni. Jedou podle zásad. Na rozdíl od pacienta… Proces zdárně funguje. Jedná se o akutní infarkt. Nebudu dále popisovat detaily dlouhé a desítky minut probíhající záchrany a hned přistoupím ke stručnému hodnocení, jak zaznělo v závěru pořadu. Šlo o muže, který nikdy nesportoval, ani moc nechodil, nedodržoval zásady zdravého životního stylu, jedl nadměrně mnoho - a navíc nesprávných potravin, řídil se svou chutí a rozhodně svůj příjem nehlídal. Nevyhýbal se alkoholu a cigaretám. Ve svém věku se dopracoval na 41 kilogramů přes míru, jakou by měl mít. Pochopitelně ho vše dostihlo. O části procesu pak sám ani nevěděl, do jak hlubokého bezvědomí upadl.
Byla mu poskytnuta pomoc v souladu se zákonem a s obecnými principy, jimiž se vyspělá část lidstva řídí. A nyní důležitá otázka - měl by nést alespoň část nákladů na složitý a dlouhý a nijak levný zákrok specializovaných doktorů? Nebo všechny? Máme ho platit my všichni ostatní? I zdraví jedinci bez návštěv a zákroků u lékařů? Následující přirovnání možná bude označeno jako kulhající, přesto ho zveřejním. Pokud se o svoje auto špatně starám, zrezaví mi, vinou špatné péče odejdou součástky, mám snad právo vyžadovat od svého souseda, aby mi přispěl na jeho opravu a zprovoznění? Či od celé vsi, města? Bláznivá představa, že? Jenže tak zdravotnictví funguje. Solidárně. Zdraví a pečující lidé nemají v podstatě na nic nárok, ale nemocní jich mají více. Nebo nevěříte?
Vzpomenu třeba kuřáky. Nekuřák nedostane od zdravotní pojišťovny nic, ale kouřící „kolega“ obdrží bezplatně náplasti, aby se holdování nikotinu snížilo či se vytratilo zcela. Neměl by přinejmenším stejný obnos obdržet nekuřák? Zákonitě vyšší? Za odměnu? Za věnovaný čas a energii? Nedávno v diskusi na internetu zaznělo něco o bonusech a malusech jako na úseku provozování automobilů. Jde o nápad, který podporuji bezmála třicet roků. Prokazatelně se snažíš, budeš platit nižší zdravotní pojištění a dostaneš příspěvek na tebou prováděné pohybové aktivity. Jestliže jdeš opačnou cestou, budeš platit vyšší - třeba dvojnásobné nebo i trojnásobné v návaznosti na stupeň rizikovosti počínání - zdravotní pojištění. Doposud se žádná politická strana neodvážila o něm ani mluvit! Ani přemýšlet? Proč asi? Přitom ho vidím jako zajímavou cestu a vhodný motivační nástroj. Tlaku peněz přece rozumějí všichni. Předpokládám, že každý nebude s mým názorem souhlasit. Jaké bude snášet námitky? Během mnohých mých besed ještě žádná pořádná nepadla! Tak na co se čeká?
