Článek
Doposud měl den klidný průběh. V blízkém okolí se nevyskytoval jakýkoli narušitel. Žížala si hověla v jedné ze svých sebou vyrobených chodbiček a po krátkém odpočinku se pustila do práce. Zamířila hlínou poněkud vzhůru, aby se nahoře podívala po něčem, do čeho by se měla pustit. Zrovna zahlédla pěkný list. Hned si o něm pomyslela, jak si na něm pochutná. Slastně se protáhla a posunula se blíže k němu. Co jen vykoná za pár hodin užitečných aktů. Klidně může být na sebe a na svoje úsilí hrdá.
Jenže zanedlouho se uspořádání poněkud změnilo. Jako malý tvor má vypěstovanou určitou citlivost, a tak brzy registruje, že se cosi děje. Prožívá pochopitelně napětí a obavy, aby se nepřihodilo nic zlého. Zdá se, že cosi reálně hrozí. Kdosi se jí dotkne. Za moment je hůře. Je vytahována ze země, snaží se vzdorovat. Proto první pokus kohosi rušícího nevyjde. Dokázala by napnout více síly, ale musí myslet na fakt, že by mohlo dojít k roztržení jejího tělíčka. Jí se nehoda ještě nestala, ale ví o několika kolegyních, které dopadly špatně. Nakonec zjistí, že je bez šance. Velký tvor si vzal na pomoc něco ostrého, co se zaryje do země. A projede zeminou v nebezpečné blízkosti. Že by se schylovalo k nějakému průšvihu?
Následující chvilky vůbec nepatří mezi lehké. Žížala si uvědomuje, že sice není zraněna, avšak letí vzduchem. Jak dopadne? Než ji napadne, jak akce dopadne, dopadne na zem. Naštěstí nejde o tvrdé přistání. Naopak si může gratulovat, že se ocitla v měkké hmotě. Jak se tak rozhlédne kolem sebe, vidí a záhy cítí samé listí. Ale pak se zklidní, neboť se situace obrací. Takže člověk, který ji vytáhl ze země a vystupoval z jejího pohledu jako nepřítel a pronásledovatel, s ní má kladný úmysl. Že by ji přemístil do lepšího? Za pár minut se zorientuje a pohlíží na bohatství kolem sebe. Ó, jak sladké minuty a hodiny ji čekají. Ani samou radostí neví, jestli se do hodování pustit hned či až později. A do čeho z bohaté palety?
Ještě se nedostala do zpracování prvního listu, když si povšimla, že má kolem sebe lepší hlínu než na původním místě. Tam totiž dlela ponejvíce v jílu. Ano, v něm se pracuje obtížně, leckdo by se horším podmínkám vyhnul, ale takhle ona nepřemýšlí. Je třeba udělat, co se má a nepřemýšlet, jak by se tvor práci vyhnul. Od jedné zkušenější a starší žížalí kolegyně slyšela, že uvedeným způsobem si počínají lidé. Dozvěděla se od ní, že jsou mnohem chytřejší než ony, žížaly. Tak proto neměla šanci uniknout, když ji stěhovali. Jistě šlo o ně. Avšak jsou-li lidští jedinci lepší než ony, proč se vyhýbají práci? Snad chytrost spočívá v umění se jí vyhnout? Daná souvislost jí na žížalí rozum moc nejde. Raději bude pracovat…
Jak si tak lebedí v listí, spatří nové kolegyně. A vidí jich nějak moc. Musí se s nimi spojit a vyměnit si informace a zkušenosti. Nesporně se něco dozví a poučí se. Tak se stalo. Měla by si prý vážit, kam se dostala. Z navazujících debat jí dojde, že také ony se sem dostaly prostřednictvím letu, tj. někdo je vyryl, vybral z hlíny a hodil či donesl na záhon. Moc se bála, ovšem nakonec může být ráda a spokojená. Má kvalitnější půdu, nové, čerstvé a doposud voňavé listí a nové kamarádky. Co by si měla přát více?
Žížala tak prožila velký obrat. Největší ve své dosavadní životní pouti. Současně učinila důležité poznání. Kupříkladu že na počátku může konstelace vypadat velmi hrozivě a až bídně a tragicky, ovšem časem se z ní vyklube něco docela jiného, dobrého a přínosného. Pravda, někdy by se proces mohl ubírat jiným, a dokonce opačným směrem. Zatím si nebude spekulacemi moc lámat svou žížalí skoro-hlavu a oddá se aktuálním radovánkám. V tak vysokém počtu a hojnosti listí by se mohla cítit jako v moři. Jenže o jeho existenci neví…
