Článek
Na úvod si řekněme, že pohledy se různí a občas můžeme zaznamenat neshody mezi zainteresovanými odborníky a úředníky. Své si přirozeně myslí a řeknou sami vyučující. Jeden známky vynáší, označuje je za nezastupitelné a možná mají až kultovní pojetí. Druhá strana je má za překonanou etapu ve vývoji celého školství a vnímá je spíše jako anachronismus. Jak se zde má obyčejný člověk vyznat? A co dítě bez potřebných znalostí a bez rozhledu a zkušeností? Asi bude užitečné se seznámit s dalšími informacemi a postřehy. Mohly by nám pomoci postoupit kupředu.
Samostatnou kapitolou jsou známky a jejich dopad. Jsou vůbec potřebné či dokonce nutné? Je známka jedinou informací o prospěchu? Mají díky ní rodiče opravdový přehled? Leckdo tvrdí, že bez známek se rodiče o studování svého dítěte nic nedozvědí. Dítě samo se nepřizná, což je také věc výchovy a ilustrace podoby a kvality vzájemného vztahu. Je jasné, že kde se příliš nekomunikuje, tam mnoho informací neproběhne, byť řada z nich je přenášena beze slov. Když jsou po ruce známky, rodič koukne a hned ví, na čem je. Je tomu ale tak? Není situace jiná? Známka je v souladu s tvrzením odborníků jen částečnou výpovědí o počínání dítěte, totiž jak se naučilo poslední látku a jak zvládlo aktuální akt zkoušení. A protože učitelé nemají čas a mnohdy ani schopnost známkovat komplexně, známka neobsahuje ani další položky jako - vztah žáka k předmětu, ke škole, k učiteli, nejsou v ní zahrnuty ani prvky žákova chování atd. Otázkou do diskuse je, zda by právě uvedené prvky měla známka opravdu obsahovat a v jakém rozsahu. Zdá se, že zdaleka není ujasněno, co vše do ní patří a co by se v ní naopak projevovat nemělo.
Navíc leckdy odráží aktuální náladu učitele. Jestli se mu něco v osobní, rodinné a pracovní složce života nepovedlo, volí přísnější pohled, aby si vylil svou zlost a zbavil se napětí. Je tak snadné přenést vlastní potíže na osůbku, která disponuje omezenými zkušenostmi a možnostmi obrany. Jindy se naopak tolik nesoustředí a je shovívavější. V duchu uznává, že nikdo není dokonalý a z vysokých požadavků aktuálně sleví. Jindy se mu do hlavy promítne, že se s maminkou zná (z jógy, z divadla apod.), že tatínek pracuje v zastupitelstvu, vede mladé fotbalisty atd. Nebo si rodiče počínají poněkud hrubě a jde z nich strach. Pak se má známka stát objektivní výpovědí o schopnostech a znalostech žáka? Asi sotva. Nemluvě o faktu, že probíhá aktuální srovnávání se žáky, kteří byli v daný den přezkoušeni dříve. Jinými slovy psáno - chybí objektivní stupnice a nástroj. Jim se blíží standardizované testy, které jsou bohatě využívány především v americkém školním systému. Kromě řady neoddiskutovatelných předností jejich nedostatkem je, že školní docházka se mění a redukuje na honbu za body. Vedle klasického ústního zkoušení zde máme tzv. malé a velké písemné práce, z nichž známky jsou nestejné hodnoty. Ne každý učitel si je ve svých podkladech vede zvlášť, aby je v příslušném čase v odpovídajícím rozsahu zvážil a při konečné klasifikaci využil. Pak si všichni žel příliš zblízka seznamují se zápornými dopady a projevy zprůměrování. Naštěstí se prosazuje nápomocný systém, který zde učitelům vychází vstříc a známky jim pomáhá vážit. Dá se na něj spolehnout? Nebude nadále platit, že člověk má být nejdůležitějším dílkem systému?
Známky mají v našem školním systému zakořeněnou tradici, jíž takřka všichni rozumějí. Je však třeba říci, že se jedná pouze o povrchní porozumění. Jedním z nejlepších důkazů je, když učitelé, rodiče a děti vypočítávají průměry z dosažených známek. Ve skutečnosti smíchávají jablka s hruškami a výsledkem se má například stát pomeranč a/nebo banán. Nebo dokonce kotě? Hodnocení ze čtvrtletní kompozice je obtížně souměřitelné s pětiminutovým testem. Na druhé straně je žádoucí vzít v potaz názor, že neohlášený desetiminutový test řekne více než písemná prověrka, o níž se ví měsíc dopředu. Jak nebude nesnadné uhodnout, avizovaná aktivita přináší informaci, co žák aktuálně ví a co se stačil naučit, zatímco tzv. přepadovka více charakterizuje jeho postoj k danému předmětu a míru zájmu o něj. Rovněž nám něco říká o jeho morálce, poctivosti a příklonu k pravidelné přípravě a naopak. Jestliže známe aspoň něco z problematických bodů kolem známek a známkování, že možné prohlásit, že slovní hodnocení má vyšší šanci stát se věrohodnějším podkladem pro určení žákovy situace. Tady se zastavíme příště.
