Článek
Zejména starší lidé si na uvedený pojem vzpomenou a někteří nejen kladně zareagují, ale možná mají dokonce přesnou představu, jak vypadá a co je jejím obsahem. A dostanou-li možnost, rádi se vyjádří. Většinou se tu setkáme s pozitivními postoji a pocity a s převážně hezkými vzpomínkami. Není v nich nouze o zmínky a zážitky pospolitosti a soudržnosti. Černou hodinku vnímali jako pevnou součást podzimních a zimních večerů.
K zajímavému zážitku se mi podařilo dopracovat před nedlouhým časem. Měl zřejmou souvislost s počasím. Možná by mohl být veden spor, zda lidé mají skutečně vliv na probíhající klimatické změny. Kdo pilně hledá, najde argumenty pro i proti a já se nehodlám stát vhodnou a zasvěceně posuzující osobou. Raději jděme zpátky za černou hodinkou. Realitou je, že právě vlivem různých změn v podobě počasí dochází k zesílenému proudění vzduchu. Průběh a dopady cítíme na sobě a vídáme ve zprávách. Následky bývají někdy nepříznivé. Třeba několik / desítek / hodin nefunguje dodávka elektrického proudu. Ponechám nyní stranou fakt, že leckdy jde o osobní a rodinnou tragédii a zejména ve třech polohách:
- nejde TV
- přestane fungovat lednice a mrazák
- nefungují sociální sítě.
Z vlastního úhlu pohledu si čtenář/ka může zvolit, která ze zmíněných katastrof je tragičtější. Dřívější člověk v daných problémech netonul. Horší počasí a soumrak naopak přivítal, aby si mohl po zpravidla celodenní tělesné a namáhavé práci v klidu sednout a s blízkými se podělit o svoje pocity, dojmy, zážitky a další osobní prvky. Obsahem se stávaly rovněž představy, záměry, plány a vzpomínky. A též pochvala a kritika. Díky vyslovenému se osoby mnohem lépe znaly, věděly o svých radostech, problémech a s nimi spojených starostech, byly známy motivy, příčiny chování, plány, cíle, touhy, potřeby, ambice atd. Dnes se v rodině zdaleka tolik neví, i když máme k dispozici mnohem dokonalejší komunikační prostředky a jsme ve spojení po delší dobu. Jenže potíž s nimi je, že je využíváme ne proto, že něco potřebujeme sdělit, ale že něco sdělit prostě jen můžeme. Navíc komunikování jejich prostřednictvím je neúplné, protože chybí neslovní složka. Ačkoli smajlíky a lajky jistě mají určitou vypovídací hodnotu a úroveň, rozhodně je nemůžou nahradit, navíc i je lze interpretovat různě. Třeba v rovině ironičnosti. Prostě jaksi nemáme - a ani třeba neznáme - kontext a ani oční kontakt.
Není od věci dát informaci ještě o jedné zajímavosti. Právě když byla po orkánu přerušena dodávka elektrického proudu, ptal jsem se lidí účastnících se vzdělávací akce, zda jim něco říká pojem černá hodinka. Došlo k diskusi, co jí vlastně je. Jedna menší skupina se klonila k názoru, že kráčí o čas, kdy se večer zhasne, a všichni bedlivě sledují TV. V další zaujali pozici, že tak můžeme označit čas, kdy se člověku nedaří a musí se vyrovnávat s neúspěchem, ať již má jakoukoli podobu. Někdo řekl, že ji míval ve škole při psaní těžké písemky. Nebo šlo o kurz tanečních? Na původní podobu si nikdo nevzpomněl. Patrně žádné překvapení. Navíc jen dokumentuje neveselou skutečnost. Třeba jak málo víme o reáliích života našich předků a to jen před pár desítkami roků. A také v jak omezeném kontaktu s nimi jsme. A možná kráčí i o potvrzení, jak omezeně jim nasloucháme. Nejen že neznáme podstatu a smysl zmiňovaného pojmu, ale ani se neděje, že bychom se spolu obyčejně lidsky setkávali a kromě výměny běžných / tj. materiálních, organizačních, logistických ad. / informací i cosi osobního sdíleli. Zdůrazňuji - sdíleli, nikoli sdělovali. Zde se nachází nemalý kvalitativní rozdíl.
V žádném případě se necítím povolán někoho poučovat, jaká je správná podoba černé hodinky a co by se během ní mělo dělat. Možná však není úplně na škodu vědět něco z historie a občas popřemýšlet, jestli by postupy, úkony a zvyky našich předků mohly mít konkrétní užitek pro nás a pro naši dobu. Například vědci se již mnohokrát přesvědčili, jak propracované postupy osoby v minulých stoletích v řadě oblastí používaly. V části případů se dokonce velmi sklonili nad jejich poznáním a přehledem. Úplnou pravdou je, že někdy předchůdci neznali příčiny svého konání, nicméně dobře věděli, že se jedná o užitečné a někdy i příjemné kroky.
Zamyšlení uzavřu myšlenkou, že mezi občasné rodinné rituály leckde patřívalo se spolu posadit a zavzpomínat na doby více nebo méně dávno minulé. A samozřejmě na osoby, které ve vyprávěných příbězích vstupovaly, ať již sehrávaly jakoukoli roli. Kdysi šlo o tzv. černou hodinku. Je asi škoda, že dnes již takřka neexistuje. Důvodem je, že špatně snášíme tmu, na vše se potřebujeme posvítit a zejména trávíme čas vedle sebe místo spolu. Jen se podívejme, jak takřka každý po příchodu „ze světa“ hned zaleze a co tam dělá. Ale pozor - každý se může rozhodnout občas si ji naplánovat a posléze také uskutečnit. Lze předpokládat, že by mu navzdory svému názvu mohla ledacos osvětlit.
