Článek
Ztracené duše pro nás již nebude úplně neznámý pojem. I když jak pro koho. Rozhodně se nebudu pasovat na znalce. Moje pokora mě od uvedeného úmyslu či kroku odrazuje. Nicméně si dovolím přidat pár poznámek, jak jsem postupně časem dospěl k dalším zjištěním a spojitostem.
Alespoň částečně jsme se též orientovali v pojmech jako bloudící duše či třeba být přidušen apod. Dnes se pokusím celou oblast ještě drobet posunout. Jako další v pořadí mě napadá černá duše. Obvykle si zde představíme jedince s nepěknými osobními vlastnostmi jako sobeckost, namyšlenost, zpupnost, závist, manipulace, vyvolávání zášti, touha někoho podvést, provokovat, napálit aj. Můžeme si sdělit, že přemýšlí nad negativními kroky, kterými chce přilepšit sobě. Nutně nemusí pokaždé myslet na konání špatného směrem k ostatním, ale většinou se tak projevuje. Je jasné, že málokdo ho bude vyhledávat. Leč úctu si může vydobýt docela rozměrnou. Bude ovšem založena spíše na strachu, obavách a vyžadování poslušnosti. Jak budeme zřejmě souhlasit, nepoběží o nejlepší směr pro rozvíjení dobrých mezilidských vztahů a pro dosahování vyšší kvality.
Jenže do černých duší bychom částečně mohli připočítat také mrtvé duše. Někdy se oba termíny zaměňují. Řekl bych, že mezi nimi je rozdíl, ale asi nebude moc velký. Přiznám se, že ho nedovedu úplně přesně vyjádřit, a proto zanechám dohadů. Za mrtvé duše jsou považováni jedinci, kteří někde figurují, ale ve skutečnosti nežijí. Ale černé duše s nimi počítají a sledují určitý cíl. Mechanismus však nemá být odhalen.
Někdy narazíme na pojem - temná duše. Ani tady nemusí být představa zcela přesná. Přesto se můžeme ptát. Jestlipak ona někoho potřebuje? Přesně nevíme, mohli bychom pouze spekulovat. Proto bych se ještě zeptal. Měla by jí být poskytnuta pomoc? Jakou by mohla a měla mít podobu? Jak dlouho má trvat? Kdo by se jí měl ujmout? Kdokoli? Dotazy mohou pokračovat. Třeba jak se mají zachovat rodiče, mají-li pocit, že duše jejich dětí je vedou jinam, než by oni jako matky a otcové chtěli s ohledem na panující stav a současné a budoucí cíle. Nakolik silně by se sem mohli a měli vměšovat? A dokonce vlamovat? Docela nepříjemné úvahy, že? Leč jsou naším občasným životním průvodcem.
Asi by nemělo zapadnout poznání, k němuž jsem nedávno dospěl v příběhu rodiny, která se dostala z dříve podprůměrné do aktuálně bídné situace. S ohledem na značný nedostatek peněz byli její příslušníci nuceni vzít práci pod svoji úroveň, aby se vyrovnali s dluhy, které vznikly předčasným nákupem pod vidinou výrazně lepší budoucnosti. Ne všichni se s novým stavem vyrovnávali lehce. Vlastně nikdo. Změna časů, místa a obsahu práce, matka dokonce musela po letech v domácnosti začít vydělávat, dcera opustila hezky rozjeté studium atd. Zaujal mě následující výrok. Po vyčerpávající ruční práci měla ztuhlé prsty a špatně se jí hýbalo skoro s celými končetinami. Pak si u sebe všimla, že má poněkud ztuhlou i duši.
Raději bych se na závěr věnoval příznivějším podobám. Někteří lidé umějí pohladit po duši. Tak by mohlo znít o dost lepší prohlášení. Současně bych připojil užitečné upozornění - některé věci dokážou pohladit po duši. Mezi znalosti a dovednosti člověka by mělo patřit, aby tu něco dovedl, snažil se a dosáhl kladného výsledku. Třeba aby svou duši rozvinul, zpevnil, lépe o ni pečoval a díky ní dosáhl hodnotnějších výsledků ve svém životě, ať již uvažujeme o sféře osobních, rodinných a/nebo pracovních prvků a procesů. Ač byl kladům věnován úzký prostor, myslím, že dnešní cíl je naplněn. Měli bychom si stinné stránky uvědomit, aby nás nezaskočily a neobtěžovaly, ale zároveň se máme co nejvíce zaměřit na rozvoj pozitivních. Byť se někdy jejich hledání může srovnávat s detektivním pátráním. Vložený čas, vůle a energie se jistě vyplatí.
