Hlavní obsah

Kikimora: Tajemná noční bytost, které se lidé báli po staletí. Proč?

Foto: https://pixabay.com/cs/illustrations/ai-generovan%C3%A9-lupi%C4%8D-mytologie-%C5%99eck%C3%BD-8579157/

Kikimory se podle některých folklorních popisů mohly podobat mytologickým harpyjím.

Kikimora patří k tajemným bytostem slovanského a ruského folklóru. Lidé jí připisovali noční návštěvy, podivné zvuky i neklid v domácnosti. Odkud se tato legenda vzala?

Článek

Když v noci něco zašramotilo v domě, naši předkové nemuseli hledat vysvětlení dlouho. Za podivnými zvuky, neklidem nebo nočními návštěvami mohla podle slovanských a ruských pověstí stát kikimora. Tajemná bytost, jejíž podoba i původ se v různých tradicích měnily.

Stručný přehled:

  • Historie folklóru a vznik představ o kikimoře
  • Písemné a knižní záznamy o historických zmínkách
  • Svědectví lidí, kteří tvrdí, že se setkali s něčím podobným kikimoře
  • Pátral někdo po kikimoře? A co zjistil?

Historie folklóru a vznik představ o kikimoře

Kikimora nepatří mezi bytosti, u nichž bychom mohli určit přesný okamžik vzniku. Její příběh vyrůstá z lidových představ, které se po generace předávaly ústně a v různých oblastech se postupně měnily. Proto také neexistuje jediná podoba kikimory platná pro celý slovanský svět. Nejvýrazněji se její tradice zachovala v ruském a běloruském prostředí. Původně byla kikimora spojována především s domácností. Měla se ukrývat v domě, často v blízkosti kamen, a její přítomnost mohla být podle lidových představ spojována s nočními zvuky, neklidem nebo různými nepříjemnostmi. Některá vyprávění jí však připisovala i méně škodlivou nebo dokonce pomocnou roli. Zajímavé je, že obraz kikimory se v průběhu času výrazně proměňoval. Etnografický výzkum ruských lidových představ ukazuje, že zatímco ve venkovském prostředí se ještě zachovávala představa domácí kikimory, v modernějších představách se začala spojovat také s lesem a bažinami. Právě z této proměny později vzniklo známé označení „kikimora bažinná“. Její původ proto nelze jednoduše vysvětlit jediným mýtem nebo jednou dávnou postavou. Folklor funguje jinak. Příběhy se mění podle místa, doby i lidí, kteří je vyprávějí. Kikimora je tak spíše výsledkem dlouhého vývoje lidových představ než postavou s jedním jasně doloženým počátkem. A právě tady začíná být zajímavá otázka, kdy se o kikimoře objevují první písemné zmínky. Některé historické prameny totiž ukazují, že toto jméno nebylo jen součástí pozdějších pohádek.

Písemné a knižní záznamy o historických zmínkách

Když se podíváme do starších písemných a etnografických záznamů, zjistíme, že kikimora rozhodně neměla jedinou podobu. Naopak. Její vzhled se lišil podle regionu i konkrétní lidové tradice. V jednom z významných ruských encyklopedických pramenů z konce 19. století je kikimora popisována jako drobná bytost s hlavou velikou přibližně jako náprstek a tělem tenkým jako stéblo. Měla být malá, neklidná a podle této tradice se ukrývat například za pecí. Jiné záznamy ji vykreslují jako malou, shrbenou a zanedbanou stařenu v roztrhaných šatech. V dalších vyprávěních se však objevuje jako mladá žena s dlouhými vlasy, dívka v bílé, černé nebo červené košili, případně jako malé dítě. Některé popisy se dokonce od lidské podoby vzdalují a připisují kikimoře rohy, chlupaté tlapy nebo ocas. Právě tato různorodost je důležitá. Nejde totiž jen o několik různých obrázků téže bytosti. Rozdíly v popisech ukazují, že představa kikimory vznikala a proměňovala se v různých místních tradicích. Zajímavé je také to, že kikimora nemusela být vždy viditelná. Etnografické záznamy ji často popisují jako bytost, která se lidem ukazovala jen výjimečně a svou přítomnost dávala najevo spíše hlukem, podivnými zvuky nebo různými domácími neplechami. Kikimora tak v lidových představách nebyla pevně danou „postavou“ s přesně určeným vzhledem. Její podoba se měnila stejně jako příběhy, které o ní lidé vyprávěli.

Svědectví lidí, kteří tvrdí, že se setkali s něčím podobným kikimoře

Existují příběhy, které nezůstaly pouze u dávných pověstí. Folkloristé zaznamenali také vyprávění lidí, kteří tvrdili, že byli svědky podivných událostí a připisovali je právě kikimoře. Nejde přitom o důkaz existence této bytosti, ale o zajímavou součást lidové tradice. Jeden z nejzajímavějších případů byl zaznamenán v oblasti Komi. Výzkumníci zde ve 20. století shromáždili svědectví několika místních obyvatel o údajném působení kikimory v jednom domě. Vyprávění se týkala podivných zvuků, mizení a přemisťování věcí i předmětů, které měly být údajně házeny po lidech. Někteří vypravěči tvrdili, že kikimoru dokonce zahlédli. Popisovali ji například jako dívku s dlouhými světlými vlasy, která seděla na hospodářské budově a česala si vlasy. Jiní mluvili pouze o ženě. Zajímavé ovšem je, že jeden z informátorů odmítl své vyprávění zaznamenat na magnetofon s vysvětlením, že vlastně neví, jak domácí duch vypadá. Podle dalších svědectví měla bytost ukrývat věci a přemisťovat je na jiná místa. V jednom případě měl být například sud se zmrzlou vodou přemístěn z domu do hospodářské budovy. Lidé se ji údajně pokoušeli zbavit. K domu byl přivolán kněz a později dokonce policie, ani jeden zásah však podle vyprávění nepomohl. Podobné příběhy se objevují i ve starších záznamech. V Mariinsku měl v roce 1887 neobvyklé události sledovat větší počet lidí. Podle dobového záznamu nejméně čtyřicet dělníků pozorovalo, jak se předměty v místnosti náhle zvedaly a létaly směrem k oknu. Někteří přítomní byli přesvědčeni, že za podivnými jevy stojí kikimora. Z dnešního pohledu samozřejmě nelze z těchto svědectví určit, co se tehdy skutečně odehrálo. Mohlo jít o omyl, žert, úmyslné klamání, nesprávnou interpretaci událostí nebo něco, co tehdejší svědkové nedokázali vysvětlit. Pro folkloristy je však podstatné něco jiného. Lidé těmto událostem věřili natolik, že je začlenili do příběhů o kikimoře. A právě tady se dostáváme k zajímavé otázce. Pátral někdo po kikimoře skutečně systematicky?

Pátral někdo po kikimoře? A co zjistil?

Pokud si pod pátráním představíme výpravu, která by se vydala hledat kikimoru jako neznámé zvíře, tak takový vědecký důkaz nemáme. Pátrání ale probíhalo jiným způsobem. Etnografové a folkloristé po desetiletí zaznamenávali vyprávění lidí, kteří věřili, že s kikimorou přišli do styku. Velmi zajímavý případ byl zdokumentován v oblasti Komi. Výzkumníci zaznamenali vyprávění několika obyvatel vesnic v této oblasti. Příběhy se týkaly domu v jedné malé osadě, kde měla podle místních lidí žít. Podle svědectví se v domě několik let ozývaly podivné zvuky, mizely a přemisťovaly se předměty a některé věci měly být dokonce házeny po lidech. Jeden z příběhů například popisuje, jak měla být na člověka hozena dvířka od kamen a způsobit mu zranění. Největším předmětem, který měl být přemístěn, byl údajně sud se zmrzlou vodou, jenž se měl objevit z domu ve stodole. Obyvatelé se podle zaznamenaných vyprávění pokusili situaci řešit. Nejprve přivolali kněze, jehož modlitební knihy měly být vyhozeny z domu neznámou silou. Později byla přivolána i policie. Policisté si postavili u domu stan, ale podle svědků jim v noci začaly mizet vlastní věci. Ani tento pokus tedy podle vyprávění k vysvětlení událostí nevedl. Zajímavé je, že výzkumníci si všimli podobnosti mezi těmito příběhy a jevy označovanými jako poltergeist. Neznamená to však, že by tím byla existence kikimory potvrzena. Studie pracuje především s tím, jak lidé neobvyklé události vysvětlovali a jak se tyto události promítaly do místního folkloru. Výzkum kikimory navíc ukázal něco podstatného o samotné bytosti. Etnografické a lexikografické prameny zachycují, že její obraz se v průběhu času měnil. Zatímco tradiční venkovské představy ji spojovaly především s domácností, modernější městské představy ji často zobrazují jako ošklivou ženu nebo jako „bažinnou kikimoru“. Co tedy badatelé zjistili? Neobjevili důkaz, že kikimora skutečně existuje. Objevili ale něco neméně zajímavého. Představa kikimory je skutečnou součástí lidové kultury a po staletí sloužila jako vysvětlení podivných zvuků, mizení věcí a dalších nevysvětlených událostí v domácnosti. Její podoba se přitom měnila podle místa, doby a lidí, kteří o ní vyprávěli.

Temnější původ některých představ

Písemné prameny a pozdější folkloristické záznamy zachycují také mnohem temnější představy o původu kikimory. Podle některých lidových tradic se jí mohlo stát mrtvě narozené dítě, dítě po potratu nebo dítě, které zemřelo ještě před křtem. Podobné představy souvisely s vírou v neklidné duše zemřelých, které nemohly správně přejít do posmrtného života. Kikimora tak v některých vyprávěních nebyla bytostí, která se jednoduše „narodila“ jako nadpřirozená žena. Její původ mohl být spojován s tragickou smrtí dítěte, nešťastným osudem ženy nebo s představou duše, která po smrti nenašla klid. Nešlo však o jedinou univerzální tradici, různé oblasti znaly různé verze jejího původu.

Mohla by být spánková paralýza vysvětlením pro kikimory?

Když se člověk probudí, ale nemůže se pohnout, promluvit ani se posadit, může jít o spánkovou paralýzu. Součástí tohoto stavu bývají také velmi živé halucinace, pocit přítomnosti někoho v místnosti nebo tlak na hrudi. Dnes známe tento jev jako poruchu spánku. Pro naše předky však mohl mít úplně jiné vysvětlení. Podobné zkušenosti se v různých kulturách spojovaly s nadpřirozenými bytostmi. Odborná literatura uvádí celou řadu folklorních postav, které měly podle lidových představ během spánku člověka napadat, tlačit na něj nebo mu bránit v pohybu. Mezi ně se řadí také ruská kikimora. To vytváří zajímavou možnost. Mohly některé příběhy o kikimoře vzniknout z reálných zkušeností lidí se spánkovou paralýzou? Určitou souvislost nelze vyloučit. Člověk, který se probudí paralyzovaný a současně má pocit, že v jeho blízkosti někdo je, může takový zážitek vnímat jako skutečné setkání s bytostí. Pokud podobné zkušenosti sdílelo více lidí v jedné komunitě, mohly se postupně stát součástí místního folkloru. Výzkum spánkové paralýzy skutečně ukazuje, že její prožitky byly v různých kulturách vysvětlovány pomocí místních představ o démonech, duších nebo jiných bytostech. Neznamená to ale, že každé vyprávění o kikimoře bylo způsobeno spánkovou paralýzou. Kikimora měla v lidových představách mnohem širší roli a byla spojována také s domácími zvuky, se ztracenými předměty nebo událostmi, na které neznali lidé odpovědi. Přímý důkaz, že právě spánková paralýza stojí za vznikem legendy o kikimoře, ale není. Přesto je toto spojení pozoruhodné a mohlo by být jedním z možných vysvětlení některých zážitků lidí. To, co dnes dokážeme popsat pomocí fungování spánku a mozku, mohlo být v minulosti interpretováno jako návštěva tajemné bytosti. Možná tedy některé noční návštěvy kikimory začínaly skutečným zážitkem a jen jejich vysvětlení bylo jiné. Jaké, zůstává záhadou.

Nejčastější otázky

• Co je kikimora?

Kikimora je tajemná bytost ze slovanského a ruského folklóru, nejčastěji spojovaná s domácností. Podle lidových představ mohla žít například za pecí a její přítomnost se projevovala podivnými zvuky, neklidem nebo různými domácími neplechami. V některých tradicích byla považována za škodlivou bytost, jinde mohla být vůči lidem i méně nepřátelská.

• Jak kikimora podle pověstí vypadala?

Kikimora neměla jednu ustálenou podobu. V různých lidových vyprávěních se objevuje jako malá, shrbená a ošklivá stařena, ale také jako mladá žena, krásná dívka nebo dokonce dítě. Některé popisy jí přisuzují také zvířecí rysy. Například zobák, psí čenich, chlupaté tlapy, rohy nebo ocas. Podle některých folklorních představ se navíc její podoba mohla měnit. Mohla tak na sebe brát lidskou nebo zvířecí podobu a v některých popisech působit až jako bytost připomínající mytologickou harpii. Právě rozdílnost těchto popisů ukazuje, že představa kikimory nebyla v jednotlivých oblastech jednotná.

• Souvisí kikimora se spánkovou paralýzou?

Souvislost je možná, ale nelze říct, že by spánková paralýza byla prokazatelným původem legendy o kikimoře. Některé folklorní tradice však kikimoru a další bytosti příbuzné „moře“ spojovaly s nočním strachem, tlakem na hrudi nebo stavem, kdy člověk nemohl pohybovat svým tělem. Právě tyto prožitky dnes známe jako některé typické projevy spánkové paralýzy. Podobnost je zajímavá i proto, že lidé v minulosti neměli pro tento stav dnešní medicínské vysvětlení. To, co dnes popisujeme jako spánkovou paralýzu, mohlo být dříve chápáno jako návštěva nadpřirozené bytosti. Přímý důkaz, že právě tak vznikla legenda o kikimoře, ale nemáme.

Myslíte si, že příběhy o kikimoře mohly vzniknout z reálných nočních zážitků, například ze spánkové paralýzy? Nebo podle vás jde čistě o folklor a lidovou představivost? Setkali jste se někdy s příběhem o kikimoře nebo jiné podobné bytosti? Napište svůj názor do komentářů.

Zdroje

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz