Satan Panonski: Více než chorvatský GG Allin

Satan Panonski, vlastním jménem Ivica Čuljak, byl chorvatský básník, punkový zpěvák a výrazný představitel jugoslávské, posléze chorvatské undergroundové scény. Vydal tři alba, dvě za svého života. Alba Ljuljajmo Ljubljeni Ljubičasti Ljulj z roku 1989 a Nuklearne Olimpijske Igre z roku 1990. Posmrtně bylo vydáno album Kako je panker branio Hrvatsku z roku 1992. Narodil se v roce 1960 v obci Cerić, nedaleko města Vinkovci na území dnešního Chorvatska. Už během dospívání se začala projevovat u Čuljaka značná svébytnost, odpor k zažitým konvencím. V sedmnácti letech byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Během druhého ročníku na tamějším gymnáziu ukončil studium.

Po předčasném ukončení studií odešel do Hamburku, kde se seznámil blíže s punkovou muzikou a zároveň dle jeho slov zažil křest punkem. Právě zde se setkal s fenoménem body artu, což byl klíčový prvek v jeho následných vystoupeních na pódiích. Po návratu ze SRN si odseděl tři měsíce v nápravném zařízení, a to kvůli vyhýbání se povinné vojenské službě. Avšak po propuštění nakonec nastoupil na povinnou vojenskou službu. Po skončení se stal zpěvákem kapely Pogreb X, s přezdívkou Kečer II, což v srbochorvatském argotu znamená bitkař II.

Už během éry koncertování s kapelou Pogreb X se nebál razantně se projevit na pódiu. Traduje se, že jednou během vystupování pro problematickou mládež, na akci pořádanou pod záštitou městem měl pronést projev. Místo apelu na problematickou mládež si rozbil o hlavu skleněnou láhev od piva a kritizoval přítomné úředníky.

Nejvýznamnější hudební počin z období Pogrebu X lze považovat skladbu Trpi Kurvo, kde text složil samotný Kečer II, kterou si posléze převzal do svého repertoáru i za éry Satana Panonského.

https://youtu.be/UQBDtPOa_1o?si=EXI8kqgts36QGJBS

(Trpi, kurvo - Pogreb X, text Ivica Čuljak)

Zásadní zlom v kariéře přišel v roce 1981, kdy usmrtil v sebeobraně jednoho člověka. O samotných okolnostech činu existuje několik verzí. Jedna verze říká, že Čuljak s kapelou Pogreb X se vetřeli na koncert Meri Cetinić ve Vinkovicích, kde místní rváči napadli bratra Čuljaka. Čuljak měl z kapsy vytáhnout nůž a jednoho z rváčů měl čtrnáctkrát bodnout. Druhá verze praví, že ubil místního výtržníka v sebeobraně.

I forma odpykání trestu doprovází nejistoty. Ačkoliv trest si Čuljak odpykal v neuropsychiatrickém zařízení v Popovači, důvod, proč zrovna tam může být lehce jiný. Traduje se, že byl za vraždu odsouzen na dvanáct let v nechvalně proslulém vězení Goli Otok, ale po naléhání jeho otce, jež byl vedoucí zdravotní kliniky ve Vinkovicích byl odeslán na léčení do neuropsychiatrické kliniky Ivan Bardot v Popovači. Zde se jedná ovšem o neověřenou informaci.

Přezdívku „Satan Panonski“ Čuljak za svou přijal v roce 1983, kdy jedny venkovské ženy pobouřeny jeho vzhledem ho nazvaly „Vragom Panonije.“ Mezi další přezdívky patří Petar Pan, Pinokio, Avet Ravnice, Catch-a-way, Magistar Fine Frustracije, Deuterij Teška krv, Not For Sale, Heretik, Onaj a Poganin.

Satan Panonski během hospitalizace měl umělecky nejplodnější období. Měl svůj vlastní ateliér a přístup k nejrůznějším materiálům, látkám, make-upu… To vše za přičinění jeho lékařky Sonji Petković. Ta rovněž zařídila, že Čuljak byl bez medikace. Psal zde poezii, texty, věnoval se fotografii, dále experimentoval s módou a věnoval se body artu. Sám své chování Čuljak popisoval lékařce následovně: „Občas energie v něm je zkažená a musí z něho ven. Jakýmikoliv způsoby, řezáním se, řevem, zpěvem, masturbací… prostě nějak.“

Od roku 1985, kdy byl občas propouštěn z nemocnice se začíná umělecky angažovat i mimo zdi psychiatrické léčebny, byť sporadicky. Definitivně byl propuštěn z léčebny po přibližně devíti letech hospitalizace.

Vystoupení začíná recitací, což byl častý úvod do představení Satana Panonského. Sundává si koženou bundu a pod ní má vestu bez rukávů s maskáčovým motivem. Recitací pokračuje a za doprovodu bubnu začíná udávat rytmus. Satan Panonski začíná s pohyby připomínající orientální tanec a šamanský rituál. Vkleče zarecituje další skladbu, svléká další košili a ohlašuje píseň Oči u magli. Opakuje jedno ze svých hesel „Nije mazohizam nego autoagresija“, což by se dalo volně přeložit jako „Tohle není masochismus, nýbrž autoagrese.“ Následně rozbije o svoji hlavu skleněnou láhev a začíná krvácet. A pokračuje ve svém vystoupení.

Koncert začíná recitací své poezie. Po recitálu následuje píseň Lepi Mario. Jedná se o koncert bez použití autodestruktivního body artu a excesivního chování.

Taková vystoupení nebyla jen přehlídkou punkové provokace. Satan Panonski nevyužíval při svých vystoupeních autodestruktivní body art z toho důvodu, aby šokoval. Bylo to jakési doplnění jeho koncertů, kdy mnohá jeho vystoupení stála na pomezí koncertu, divadla, body artu a špetky freak show. Zčásti se lze též bavit o určité formě sebeterapie Čuljaka.

Ne každé vystoupení doprovázelo autodestruktivní body art. Když po koncertě, kdy nebyla provedena autoagrese k němu dojde fanoušek a ohodnotí jeho výkon jako dobrý, ale vytkne mu, že se nepořezal, Satan Panonski mu odpověděl následovně: „Vyser si oko, jdi se řezat sám, co jsi viděl tu, si nikdy jinde neviděl, nechť se řeže tvůj otec…“ Tato odpoveď může evokovat to, že vše co Čuljak předváděl nebylo automatické, nýbrž promyšlené. Neměl tu potřebu někomu něco dokazovat, byl si svým vlastním živlem.

Tak se nazývá třetí a poslední album Satana Panonského vydané už po jeho smrti u hudebního labelu Slušaj Najglasnije!. V překladu znamená Jak pankáč bránil Chorvatsko. Jedná se o záznam zvukové zkoušky dokončené pravděpodobně přibližně dvacet minut před jeho smrtí. Album a jeho působení v HOS (Chorvatské ozbrojené složky) může působit v kontrastu s jeho dosavadní uměleckou tvorbou. Příčinou zapojení se do armády může být destrukce jeho rodné vsi Srby, kde stále žila jeho matka a měl potřebu ji chránit. Album obsahuje nacionalistické a protisrbské motivy, což dokresluje atmosféru počátku Chorvatské války za nezávislost. V úvodní písni Beogradski Pašaluk například se například zpívá v překladu „Bělehradský pašalik jí jen cibuli, takový je jejich osud.“ Zní to lehce nevinně, ale je zde potřebný kontext. Cibule symbolizovala chudobu a Beogradski Pašaluk odkazuje, že ze Srbska zbyde jen Bělehrad a blízké přilehlé území.

Jeho smrt je zahalena mýty a přesný důvod se neví. Jedna verze říká, že vystoupil z auta, uklouzl na ledu a nechtěně vystřelil ze zbraně a zastřelil se. Další verze praví, že byl zastřelen vojákem z vlastních řad za svoji tvorbu. Oboje verze pochází z fanouškových webů a je těžké ověřit jejich validitu odbornými písemnými prameny.

https://youtu.be/pf0AX2KCB7o?si=bc12Os-mByIsfYUt

Beogradski Pašaluk (1992) - text Ivica Čuljak

Abych odpověděl na otázku z titulku. Je Satan Panonski chorvatská odpověď na GG Allina? Přestože bývá Satan Panonski porovnáván s GG Allinem, takové srovnání dle mého názoru vystihuje velmi malou část Čuljakovy tvorby. Ačkoliv tvořili přibližně ve stejné době, jejich umělecké projevy se v mnohém lišily. Satan Panonski na rozdíl od GG Allina neměl problém odehrát svůj koncert mnohdy jen s poetickou divadelní složkou. Také přístup obou zpěváků k jejich fanouškům byl odlišný. GG Allin nejenže stavěl na sebedestruktivním body artu, ale obracel agresi i vůči fanouškům. Právě proto si dovolím tvrdit, že srovnání Satana Panonského a GG Allina je do jisté míry zavádějící. Nejsou známy případy, že by v rámci koncertu Satana Panonského docházelo k systematickému stupňování agrese i vůči publiku. I přesto, že oba dva umělci používali extrémní umělecké prostředky, jejich význam a způsob se lišil.

Tímto jsem chtěl poukázat na to, že argument Satan Panonski rovná se chorvatský GG Allin je velmi zkreslující a zjednodušující. Satan Panonski nebyl pouze provokatér, ale umělec pohybující se na pomezí punku, divadla a extrémní formy performance.

Přestože již uplynulo více než třicet let od jeho smrti, kulturní odkaz žije stále. A to nejen v undergroundových kruzích. Satan Panonski byl předmětem mnoha chorvatských odborných a publicistických prací. Mezi autory, kteří se odkazem a osobností Satana Panonského zabývají patří, Gordan Nuhajović. Ten, stejně jako Satan Panonski, pochází z města Vinkovci. Jeho alba a jiné demo nahrávky byly znovu vydány. Zároveň slouží jako inspirace v literatuře i v hudbě. Jeho život se stal předlohou knihy Čizme slobode. Jeho poezie, myšlenky a hudba se šíří prostřednictvím internetu daleko za hranice Balkánského poloostrova. Ve městě Vinkovci, s jehož osudem je neodmyslitelně spjat, byla vztyčena socha na jeho počest.

Internetové zdroje:

Dina Lukić, Rosana Ratkovčić (2016): Performans kao sinteza umjetničkog izraza Satana Panonskog https://hrcak.srce.hr/file/254958 (2.8.2026)

https://www.mixeta.net/2014/01/28/in-memoriam-ivica-culjak-satan-panonski/ (2.8.2026)

https://badmaps.wordpress.com/satan-panonski/ (2.8.2026)

https://www.discogs.com/artist/895599-Satan-Panonski (2.8.2026)