Článek
Když Andrej Babiš po volbách oznámil, že chce do listopadu složit vládu s Motoristy a SPD, působilo to, jako by tvrdil, že staré auto „ještě nějak přežije zimu“. Teď se ale Motoristé snaží zasahovat do motoru a vrtají se v něm klíčem, který tam nepasuje.
Babiš proto najednou mluví o „expertech“ za Motoristy - nejlépe takových, kteří nejsou moc vidět, ale zato to „umějí“. Mezitím Motoristé vzkazují, že do vlády chtějí poslat své zvolené politiky včetně Filipa Turka, což je vlastně poměrně pochopitelné.
Crash test potenciální koalice: airbagy se neotevřely
Je zvláštní dívat se na vyjednávání, kde jeden lídr žádá partnery o „odborníky“, protože jim nejznámější jména zbytněla skandály, a druhý partner trvá na tom, že právě ta jména jsou jeho vstupenka do vlády. Babiš veřejně naznačil, že by Motoristé měli zvolit cestu SPD: tedy nominovat „experty“ bez stranické legitimace.
Jenže Motoristé v reakci přidali plyn a vzkázali, že chtějí do kabinetu politiky, ne bezejmenné mechaniky v montérkách, přestože část veřejného prostoru teď řeší archiv starších Turkových výroků. Motoristé mimochodem už hrozí trestními oznámeními…
Politolog Jan Charvát navíc upozorňuje, že právě Motoristé svou neústupností posilují opozici: když se potenciální vláda hádá dřív, než je ustavená, opozice nemusí ani ostřit argumenty - stačí jí ukazovat na kolonu, co stojí na zelené.
A aby toho nebylo málo, do garáže vstupuje další faktor: prezidentská brzda. Petr Pavel se jmenováním premiéra nespěchá a zjevně si přeje, aby vládní vehikl měl alespoň základní bezpečnostní prvky, které míří na Západ. Tohle není detail - bez přezutí pneumatik na prozápadní směs to na Hradě přes STK možná neprojde.
Emisní norma pravdy: co opravdu vychází z výfuku?
Co z té výfukové roury vlastně plyne?
- Babiš sice kalkuloval s tím, že Motoristé budou poslušný přívěs, ale oni chtějí být tahač.
- Spor o personálie není kosmetický - určuje směr politiky. Pokud by Motoristé urputně prosadili vlastní tváře, naloží vládě ideologickou zátěž, kterou si průměrný volič ANO nejspíš nepřál.
- SPD si jde po svém: už teď hlásí, že nevydá Babiše k trestnímu stíhání, zatímco předseda Motoristů Petr Macinka říká, že kauzu Čapí hnízdo vnímá jako politický případ.
Motoristé neusilují jen o ministerská místa. Chtějí uznání, že mají právo řídit politiku – a to se podle nich potvrdí jedině tehdy, když jejich vlastní lídři usednou do vládních křesel. Kdyby místo sebe poslali „odborníky“, vypadalo by to, jako když auto jede s přelepenou poznávací značkou – pohybuje se, ale nikdo neví, kdo sedí za volantem.
Jenže opravdové schopnosti se ukazují až v praxi. A když jsou jejich první reakcí na kritiku výhrůžky novinářům, působí to spíš jako bezhlavá jízda bez pásu než sebevědomé řízení.
Co je podstatné? Čím déle se budou Motoristé přít s Babišem, tím jasněji budou ukazovat, že by tahle koalice po startu sotva někam dojel. Upozornění na její nestabilitu už zazněla a není k tomu potřeba žádné věštění z křišťálové koule – stačí zdravý rozum.
Když se partneři nejsou schopni domluvit ani před začátkem spolupráce, těžko zvládnou řešit rozpočet, zahraniční politiku nebo vztahy s EU.
Potenciální vládní koalice se nyní jeví jako karavan se třemi majiteli: jeden chce jezdit po okreskách, druhý po dálnici bez známky a třetí mezitím rozebírá kuchyňku, protože mu vadí plynový vařič. S tímhle složením by cesta přes Alpy byla spíš hororem než výletem.
Když se „láska v zatáčce“ mění v aukci airbagů
Tady nejde ani tak o to „kdo s kým“. Jde o to, zda se budoucí kabinet domluví na tom, kdo drží volant, kde je ruční brzda a kdo má povolení šlapat na plyn. Babišův obrat k myšlence „odborníků“ ve vládě není projev moudrosti, ale spíš nouzové řešení – přiznání, že by původní tým mohl hned na začátku narazit na odpor veřejnosti.
Motoristé to ale vidí jinak: berou to jako šanci ukázat, že chtějí být plnohodnotnou politickou silou, nejenom servisem, který může leda umývat skla.
Všechny strany sporu sice tvrdí, že mluví „za obyčejné lidi proti elitám“, ale působí spíš jako účastníci aukce airbagů, kde si každý přihazováním leští ego. SPD se tváří jako věrný spojenec Babiše, hlavně když jde o jeho právní problémy, a Motoristé zase stojí za svými lidmi, navzdory jejich reputaci.
Vláda, kde si partneři kryjí záda místo toho, aby řešili problémy země, zní jako politický vtip – jenže tentokrát už se mu moc nechce smát. V téhle hře se rozdíl mezi obhajobou předsedy a programem pro voliče úplně ztrácí, protože se všechno motá jen kolem osobních zájmů.
Co by byla opravdová odvaha?
Kdyby chtěl někdo opravdu překvapit, udělal by to úplně jinak: Motoristé by na chvíli odstavili své nejviditelnější tváře, nasadili skutečné odborníky a místo hádek o posty by si vyjednali jasné body programu s konkrétními termíny. To by byla verze politického „řidičáku s přezkoušením“.
Babiš by mezitím přestal hrát na tajemství a otevřeně řekl, jaké má plány s Ukrajinou, Evropskou unií a rozpočtem – bez vyhýbání a s konkrétními závazky.
A SPD? Pokud opravdu chce referenda o EU a NATO, měla by to napsat rovnou do koaliční smlouvy, včetně toho, co bude dělat, až návrh neprojde.
Skutečnost ale vypadá jinak. Vítěz voleb spěchá, aby měl vládu co nejdřív, jeho partneři touží po pozornosti a prezident jasně ukazuje, že se řídí ústavou, ne stranickými zájmy. Dohromady to tvoří zvláštní trojúhelník: rychlost, prestiž a pravidla – ale spojit se dají jen dvě. Kdo chce rychlost a prestiž, musí porušit pravidla. Kdo ctí pravidla a prestiž, ztratí rychlost. A kdo chce rychlost i pravidla, ten obětuje prestiž. A na závěr hádanka: co myslíte, co padne za oběť jako první?
