Článek
Zkuste si vybavit scénu jako z dobrodružného filmu. V potemnělé síni sedí učenci, duchovní a královští rádci. Všichni jsou prý přesvědčeni, že je Země placatá. Proti nim stojí Kryštof Kolumbus a vzdorovitě říká: „Je kulatá – a já vám to dokážu.“ Pak vypluje na západ, riskuje pád přes okraj světa, čelí oceánu plnému bájných hrozeb a vrací se jako muž, který porazil tmářství zdravým rozumem.
Je to příběh, který se vypráví lehce, skoro sám plyne. Má jasného hrdinu, zástup protivníků a jednoduché ponaučení. Právě v tom je ale jeho slabina. Je lákavý asi jako pohádka, která se tváří jako historie – dobře se pamatuje, jenže realitu uhlazuje až příliš.
Jak vznikla „největší vědecká výhra“ Kryštofa Kolumba?
Legenda stojí na jednoduchém konfliktu: jeden odvážlivec proti davu, který se bojí neznámého. V moderním vyprávění se k tomu přidává motiv, že „církev“ či „učení muži“ chtěli Kolumba zastavit ze strachu z pádu přes okraj světa. Je to vděčná zápletka. Z Kryštofa Kolumba udělá hrdinu rozumu a z jeho odpůrců ploché karikatury.
Jenže seriózní historické texty líčí Kolumbovu výpravu jinak. Ne jako souboj se stoupenci ploché Země, ale jako obchodní a politický plán: najít západní cestu do Asie a získat náskok v obchodu. Kolumbus ani jeho španělští podporovatelé neřešili tvar Země, řešili peníze, námořní trasy a moc.
A přesto se ten film v hlavě drží. Proč? Protože se přehrává znovu a znovu, až začne znít jako fakt - podobně jako refrén písně, který si pamatujete lépe než celý text.
Když se hádáte o mapě: spor nebyl o tvar, ale o vzdálenost
Tady se hodí krátká analogie. Představte si, že plánujete road trip. Nikdo se nehádá o to, jestli existuje silnice. Spor se vede o to, kolik má kilometrů a zda vám vystačí nádrž. Přesně tak vypadala i Kolumbova situace - jen místo auta měl lodě a místo benzínu zásoby a vítr.
Encyclopaedia Britannica popisuje, že Kolumbus pracoval s údaji, které dělaly planetu menší, než ve skutečnosti je. Díky tomu mu vycházelo, že se ze Španělska dostane „k Japonsku“ poměrně rychle. Britannica dokonce zmiňuje, že někteří badatelé uvažují, zda tu vzdálenost nepřikrášlil záměrně, aby jeho plán působil schůdněji.
Podstatné je i to, že se omyly netýkaly jen velikosti Země, ale také rozsahu Asie směrem na východ. Rovněž Britannica v přehledu staré kartografie ukazuje, že už antické autority, například Ptolemaios, výrazně podcenily rozměry planety a zkreslily velikost známého světa. Tyto chyby se pak přenášely dál jako opisovaná mapa - každá další kopie o něco méně přesná.
Pořád ale zbývá zásadní otázka: když se neřešil tvar Země, odkud se vlastně vzal ten slavný „boj proti plochozemcům“?
Lidé už dávno věděli, že Země je kulatá – a mýtus vznikl mnohem později
Vzdělaní Evropané v Kolumbově době obecně nepovažovali Zemi za placku. Myšlenka kulaté Země byla známá už od antiky a v intelektuálním prostředí přežívala i ve středověku. Lidé znali zakřivení Země dlouho, i když mezi neškolenou populací se mohly držet různé představy.
A pokud chcete vidět, jak hluboko tyto znalosti sahají, stačí se vrátit ještě dál. Eratosthenés už ve starověku odhadl obvod Země pomocí stínů v různých městech. American Physical Society popisuje princip tohoto měření i to, že výsledek byl na tehdejší dobu překvapivě přesný.
Tak odkud se vzalo vyprávění, že Kolumbus „dokázal kulatost Země“? Jedna z nejčastěji citovaných odpovědí míří do devatenáctého století. Text Vatican Observatory vysvětluje, že moderní verze příběhu – Kryštof Kolumbus jako osamělý hlas rozumu bojující proti dogmatům - se prosadila díky romantizujícímu vyprávění. Zní skvěle, dobře se pamatuje, ale s historickými fakty má volnější vztah.
Stejný závěr najdete i v popularizačních zdrojích. Většina vzdělaných lidí na konci patnáctého století považovala Zemi za kouli. Skutečný spor se netýkal tvaru planety, ale vzdáleností, map a toho, zda plán dává ekonomický smysl.
Proč se z příběhu stal hit: jednoduchý příběh poráží přesnější realitu
Mýtus funguje, protože je to dokonalá pohádka pro dospělé. Nemusíte vysvětlovat mapové projekce, staré míle ani rozdílné jednotky, natož způsob, jak se tehdy odhadovaly vzdálenosti. Stačí jediný obraz: „Kryštof Kolumbus proti okraji světa.“
Skutečný příběh je napínavý jinak. Nešlo o to, zda má Země hranu. Šlo o to, zda lze přeplout oceán s omezenými zásobami a tehdejšími loděmi, když se opíráte o špatné číslo v tabulce. Kolumbus riskoval hodně - jen ne pád do prázdna, ale náraz do reality, pokud by se žádná pevnina neobjevila včas. Je to podobné, jako kdybyste vyrazili na dlouhou cestu s palivoměrem, který ukazuje víc benzínu, než kolik v nádrži skutečně máte.
