Článek
Tik. Tak.
Každou vteřinu vašeho života se odehraje nespočet věcí. Srdce vám udeří, Země se posune na své orbitě, Slunce spálí miliony tun vodíku. Nyní si představte nezničitelné stopky. Zmáčknete tlačítko v ten naprosto nejdokonalejší okamžik – v setině sekundy, kdy došlo k takzvanému Velkému třesku.
Tyto imaginární stopky běží. Tikají během formování prvních atomů. Tikají, když se zažehávají první hvězdy. Nezastaví se ani tehdy, když z vesmírného prachu vzniká naše planeta, ani když po ní kráčejí dinosauři. Tikají nepřetržitě neuvěřitelných 13,8 miliardy let až do chvíle, kdy čtete tyto řádky.
Když se podíváte na displej těchto stopek, uvidíte astronomicky obrovské číslo. Přibližně 436 biliard vteřin (4,36 × 10¹⁷). Číslo tak gigantické, že přesahuje hranice lidské představivosti.
Jenže… co když vám řeknu, že toto neuvěřitelné, takřka nekonečné množství času je naprosté nic v porovnání s tím, kolik se tam venku nachází planet? Co když je ve vesmíru mnohem víc pevných světů než všech vteřin, které kdy od úsvitu samotného času uplynuly?
Šokující inventura naší oblohy
Abychom pochopili tuto absurdní disproporci, museli astrofyzici provést nejtěžší sčítání lidu v dějinách – sečíst všechno, co v kosmu existuje. Dlouhou dobu jsme tápali ve tmě, ale díky moderním teleskopům začala čísla konečně dávat smysl.
Vědci nejprve nahlédli do těch nejhlubších koutů takzvaného pozorovatelného vesmíru (tedy té části kosmu, ze které k nám světlo stihlo od velkého třesku vůbec dorazit). Převratná studie z roku 2016, postavená na datech z Hubbleova vesmírného dalekohledu, přepsala učebnice: pozorovatelný vesmír ukrývá minimálně 2 biliony galaxií (to je dvojka a za ní dvanáct nul).
Každá z těchto galaxií, podobně jako naše Mléčná dráha, je domovem stovek miliard hvězd. Když se tyto dvě astronomické cifry vynásobí, dostaneme číslo, ze kterého se točí hlava. Ale hvězdy jsou jen svítící pece. Nás zajímají světy – planety, na kterých by teoreticky mohl existovat život.
„Naše galaxie se hemží planetami. Hvězdy, kolem kterých nic neobíhá, jsou spíše výjimkou než pravidlem,“ potvrdili astronomové v rozsáhlé studii zaměřené na gravitační mikročočkování.
Tato data ukázala, že na každou průměrnou hvězdu připadá zhruba 1,6 planety.
Vteřiny proti planetám: Matematika, která vás posadí na židli
A nyní přichází ten očekávaný okamžik. Pojďme to všechno hodit do jedné obrovské kalkulačky.
Vezmeme 2 biliony galaxií. Vynásobíme je 100 miliardami hvězd. A nakonec přidáme průměrně 1,6 planety na každou z nich. Výsledek? 3,2 × 10²³ planet. (Slovy: tři sta dvacet triliard světů jen v té části vesmíru, kterou můžeme vidět).
Nyní proti tomuto monstru postavme náš časový údaj od velkého třesku: 4,32 × 10¹⁷ vteřin.
Když počet planet vydělíte počtem vteřin, stane se něco naprosto fascinujícího.
Zjistíte, že na KAŽDOU JEDINOU VTEŘINU, která kdy ve vesmíru tikla, připadá ohromujících 740 000 planet.
Přečtěte si to ještě jednou. Než jste mrkli okem, neuplynula jen jedna vteřina. V měřítku kosmu v té jedné drobné vteřině právě „vznikl prostor“ pro téměř tři čtvrtě milionu celých cizích světů. Míst, kde mohou být oceány, pohoří, atmosféry, nebo dokonce někdo, kdo se právě teď dívá na stejnou oblohu jako vy.
A pak je tu ta děsivější část příběhu
Myslíte si, že 320 triliard planet je hodně? Vědci mají v rukávu ještě jedno překvapení, které vás definitivně srazí do kolen.
Celá tato šílená kalkulace se totiž týká pouze pozorovatelného vesmíru. Tedy bubliny, na jejíž okraj dohlédneme. Fyzika nám ale jasně říká, že vesmír se rozpíná a většina z něj už navždy unikla za náš horizont událostí.
Co je za oponou? Na základě měření zakřivení vesmíru experti odhadují, že takzvaný nepozorovatelný vesmír je mnohonásobně větší. Abychom byli přesní: jeho objem by měl být zhruba 250× větší než to, co jsme schopni svými nejlepšími teleskopy zachytit.
Vynásobte si to předchozí šílené číslo 250. Získáte množství světů, pro které už lidský jazyk ani nemá pořádný název.
Tváří v tvář těmto číslům se všechny naše pozemské problémy zdají tak trochu malicherné. Až vás příště bude stresovat uzávěrka v práci nebo zpožděný autobus, podívejte se v noci na oblohu. Jen za tu krátkou chvíli, co se nadechnete a vydechnete, odtikají tři vteřiny.
Tři vteřiny, za které tam nahoře vznikly více než dva miliony světů.
P. S.
Díky, že jste se mnou dnes nahlédli na tuto šílenou matematickou hříčku, která nám připomíná, jak malí a zároveň vzácní v tomto nekonečnu jsme. Pokud vám tento článek pomohl získat trochu nadhledu nad pozemskými starostmi, budu moc vděčný za drobnou finanční podporu. Pomůže mi to pro vás i nadále sčítat tyto kosmické zázraky. Děkuji vám!
