Článek
Čeští politici opět potvrdili, že nejrychlejší cestou k „reformě“ je sundat pravidla ze zdi a prohlásit je za překážku pokroku. Koaliční poslanci poslali do Sněmovny návrh, který má zrušit dosavadní služební zákon a nahradit ho novou úpravou „státních zaměstnanců“ – údajně proto, aby šel státní aparát rychleji zeštíhlit a ušetřit.
V praxi to znamená mimo jiné snazší výpovědi, kratší odstupy mezi negativními hodnoceními a možnost zbavit se lidí okamžitě ve chvíli, kdy se jejich místo v rámci systemizace zruší.
Zrušit služební zákon? Jasně. A rovnou sundat bezpečnostní pás
Služební zákon (účinný od roku 2015) vznikl jako pojistka proti tomu, aby se úřady po každých volbách měnily na náborové středisko pro „naše lidi“. Jinými slovy: měl brzdit politické zásahy do státní správy, aby stát fungoval i tehdy, když se na billboardech střídají tváře.
Teď přichází návrh, který říká: pojďme to dělat víc jako v normální práci. Zní to hezky, skoro jako kdyby úřad byl rodinná pekárna a ne stroj na tisíce rozhodnutí denně. Jenže to „víc jako v normální práci“ má v české politice jednu tradici: kdo drží klíče od personálního oddělení, ten drží i volant. A když už mluvíme o volantu – zrušit služební pojistky je jako sundat si bezpečnostní pás, protože vás zdržuje při vystupování. Ano, vystoupíte rychleji. Pak se ale divíte, že při prvním nárazu letíte čelním sklem.
Dvě špatná hodnocení a ven: stát jako rozvoz jídla
Nejvíc pobaví moderní manažerská poezie: „pružnost“, „zeštíhlení“, „méně byrokracie“. Konkrétně se mluví třeba o tom, že by výpověď šla dát na základě dvou nevyhovujících pracovních hodnocení s výrazně kratším odstupem než dosud, a že by se při zrušení místa v systemizaci úředníkovi mohly sbalit věci okamžitě.
Tohle ovšem není „zefektivnění“, ale gamifikace státu. Jako když řidič v aplikaci dostane dvě špatné hvězdičky a algoritmus ho vypne. Jenže úředník není kurýr s krabičkou sushi. Úředník podepisuje rozhodnutí, která vám (a vašim dětem) sahají na peníze, bydlení, stavby, dávky, pokuty, dotace. Když takové lidi začnete masově měnit ve stylu „rychle pryč“, stát si nekupuje efektivitu – kupuje si amnézii. Nováček se učí, dělá chyby, další nováček se učí znovu. Náklady často neklesnou, jen se přestěhují do kolonky „zmetky a přepracování“.
A ano, zazněl i upřímnější tón: jeden z předkladatelů - předseda Svobodných Libor Vondráček - připustil, že změny mají pomoct rychleji se zbavit lidí dosazených předchozí garniturou. Tady ani není potřeba ironie, vše je řečené naprosto bez obalu.
Služební zákon chrání i politiky – před nimi samými
V debatě se obvykle hraje ping-pong „líný úředník“ versus „zlý politik“. Jenže služební pravidla mají ještě jednu funkci, o které se moc nemluví: chrání politiky před tím, aby museli nést osobní odpovědnost za každou personální katastrofu.
Když máte systém, který vyžaduje proces, výběr a určitou stabilitu, politik se může schovat za větu: „proběhlo to podle pravidel“. Když pravidla povolíte, personální rozhodnutí se stane mnohem víc politickým podpisem. A každý průšvih pak bude mít jasnější adresu. Jinak řečeno: zrušení služebního zákona může krátkodobě usnadnit „úklid“, ale dlouhodobě zvyšuje riziko, že se z vlády stane personální agentura, která bude neustále vysvětlovat, proč zase někdo odešel, přišel, selhal a kdo ho přivedl.
Ano, emoce jsou pochopitelné. Někdo si představí konec „nedotknutelných“ úředníků, jiný začátek čistek. Realita ale nejspíš bude prozaičtější - a o to dražší: víc rotace, víc improvizace, víc sporů a víc chaosu v místech, kde občan potřebuje opak – předvídatelnost. A až to celé začne drhnout, vždycky se najde někdo, kdo slavnostně oznámí, že problém je v lidech. To už z české politiky známe.
