Článek
Je to jedna z těch historek, které se vyprávějí šeptem, ale s naprostou jistotou, jako by stály v učebnici dějepisu. Ruská carevna Kateřina Veliká prý zemřela při pokusu o sex s koněm. Často se přidá i „detail pro důvěryhodnost“: speciální zařízení, nehoda, něco se utrhlo… A platí jednoduché pravidlo - čím odpornější verze, tím ochotněji se šíří.
Na první pohled je to tak přepálené, až to zní jako laciný vtip. Jenže pak přijde nepříjemná pochybnost. Kateřina byla skutečně mimořádně mocná žena. Měla nepřátele, dvůr byl plný intrik a evropské elity si tehdy nebraly servítky. A tak se v hlavě objeví otázka: když existují politické vraždy a špinavé kampaně, proč by nemohl existovat i takhle šokující konec?
Než se dostaneme k odpovědi, je dobré si uvědomit jednu věc. Některé pomluvy nevznikají náhodou. Fungují jako zbraň. Ne proto, aby vysvětlily realitu, ale aby přepsaly paměť. A když se povede spojit moc, sex a odpor v jednom obrazu, legenda má zaděláno na dlouhý život.
Proč právě tahle pověst přežila staletí
Kdyby šlo jen o obyčejný drb, dávno by vyčpěl. Jenže tady funguje hned několik psychologických páček najednou.
Za prvé má příběh dokonalý háček. V jediné větě propojí sex, moc a skandál. Mozek to zaregistruje rychleji než suchý fakt. Za druhé je ponižující. A ponižování je v politice silná zbraň, protože neútočí na rozhodnutí, ale na lidskou důstojnost. A za třetí míří na ženu, která vládla v době, kdy se ženská sexualita běžně používala jako klacek. Když byla žena mocná, nejjednodušší bylo udělat z ní „nemravnou“.
Historické zdroje to popisují poměrně otevřeně. Odpůrci Kateřinu Velikou systematicky líčili skrze sexuální mýty a metafory, aby z panovnice udělali karikaturu. „Koňský“ motiv zapadá do delší tradice pomluv, které pracují s erotickými narážkami spojenými s ježděním na koni.
Je to podobné jako v korporátním světě. Chcete-li někoho zdiskreditovat, nemusíte rozebírat jeho rozhodnutí. Stačí začít šeptat historky o tom, co prý dělá za zavřenými dveřmi. Nic to nedokazuje, ale společensky to pálí. A přesně proto tyhle legendy přežívají déle než samotná fakta.
Stopa, která mate: „zemřela na toaletě“… a další verze
Zajímavé je, že „kůň“ není jediná šířená verze její smrti. Často se objevuje i tvrzení, že Kateřina zemřela „na záchodě“. Encyklopedie Britannica přitom vysvětluje, že ve skutečnosti prodělala zdravotní příhodu v koupelně (v dobovém smyslu slova) a zemřela až následující den. Zároveň dodává, že nechutné zvěsti o jejím konci šířili nepřátelé u dvora.
Tahle dvojkolejnost je pro mýty typická. V jedné době se ujme verze A, v jiné ji vystřídá verze B, ale cíl zůstává stejný: proměnit vladařku v objekt posměchu. A čím déle se příběh vypráví, tím víc se k němu lepí „konkrétní detaily“, které mají působit jako důkaz, i když vznikly až dlouho po události.
A teď přichází klíčová otázka: existuje vůbec něco, co by takzvanou „koňskou smrt“ potvrzovalo?
Pointa: co se opravdu stalo a odkud se vzal „kůň“
Ne. Seriózní zdroje se shodují, že Kateřina Veliká nezemřela při žádné sexuální scéně se zvířetem.
Encyclopedia Britannica uvádí, že Kateřina utrpěla mrtvici a zemřela následující den, přičemž „koňská“ historka patří mezi obzvlášť nechutné pomluvy. Podobně Biography.com popisuje, že byla nalezena v koupelně v bezvědomí a tehdy se usuzovalo na mrtvici. A také další zdroje to říkají bez obalu: žádné zařízení, žádná nehoda s koněm - jen mýtus, který se šířil dávno před internetem.
A odkud se vzal? Z kombinace dobové satiry, misogynie a politického boje. „Koňská“ pověst byla součástí širšího balíku sexuálních narážek na carevninu osobní pověst. Šlo o způsob, jak z mocné ženy udělat karikaturu - postavu, kterou je snazší odmítnout než schopnou panovnici.
Je to jako vzít skutečnou fotografii, přidat k ní lživý popisek a poslat ji dál. Fotka je pravá, popisek ne. V tomhle případě je „fotkou“ fakt, že Kateřina byla výrazná vladařka se silným osobním životem a mnoha nepřáteli. „Popisek“ je koňská legenda.
Proč je dobré tenhle mýtus znát i dnes
Protože ukazuje jednoduchý mechanismus. Když chcete zpochybnit autoritu, často neútočíte na práci, ale na tělo, sex a stud. U mužů se hledají chyby v rozhodnutích - u žen se až příliš často hledá způsob, jak je znehodnotit drbem.
A také proto, že jde o učebnicový příklad toho, jak se může zvrtnout paměť. Lidé si dnes málokdy vybaví, že Kateřina Veliká rozšířila území říše, reformovala správu a stála u dlouhé éry vlivu. Pamatují si koně. Ne proto, že by to byla pravda, ale proto, že ta lež byla navržena tak, aby se nedala zapomenout.
