Článek
Představte si, že si každý měsíc ukládáte peníze do mrazáku. Máte pocit, že jsou tam v bezpečí, jenže mrazák nejede naplno, těsnění u dvířek už nedoléhá a hned vedle sálá horký radiátor. Na pohled je všechno v pořádku: „peníze tam fyzicky jsou“. Ve skutečnosti se ale pomalu, nenápadně rozpouštějí. Přesně tak se v roce 2026 chová velká část běžného bankovního spoření.
A právě tady vzniká ona důchodová past: roky poctivě odkládáte, hřeje vás pocit bezpečí… a přesto vám kupní síla mizí pod rukama. Nezmizí najednou, ale po kouskách. O to hůř se taková ztráta odhaluje.
Nenápadný sabotér, kterého si všimnete u pokladny
O tom, zda se vaše úspory skutečně zvětšují, nebo naopak scvrkávají, rozhoduje tichý souboj dvou čísel: úroku po zdanění a inflace.
Podívejme se na čísla. V prosinci 2025 rostly spotřebitelské ceny meziročně o 2,1 % a průměrná inflace za celý rok 2025 dosáhla 2,5 %. To sice není „katastrofální“ inflace, jakou jsme zažili v krizových letech, ale je dost vysoká na to, aby z vašich úspor udělala děravý kýbl. Voda neodteče naráz, jen si jednoho dne s hrůzou všimnete, že jí v kýblu zbylo podezřele málo.
K tomu si přidejte druhý detail, který spousta lidí přehlíží: daň. Úrok z vkladů se daní srážkou 15 %. Na výpisu sice vidíte připsaný úrok, ale ten už je o tuto srážku ponížený. Je to fér a jednoduché, ale zároveň to znamená, že i docela hezky vypadající sazba se v reálu citelně zmenší.
A pak přijde střet s realitou: nákup potravin, energie, služby, doprava. Inflace se vás nezeptá, jestli máte na účtu úrok 3 % nebo 4 %. Prostě zdraží. Jistě, najdete i spořicí účty, které se na první pohled drží vysoko – v lednu byly vidět nabídky i nad 4 %. Jenže obvykle je získáte jen s podmínkami, limity a bonusy, které banka může kdykoliv změnit. A právě tahle „drobnost“ je první háček.
Proč banky nehrají tak úplně ve váš prospěch
Banky nejsou charita. Úroky na spořicích účtech nabízejí štědře hlavně tehdy, když jim to dává ekonomický smysl a když potřebují nalákat klienty. V roce 2026 se pohybujeme ve světě, kde se základní sazby drží relativně vysoko, ale už ne tak extrémně jako dřív – dvoutýdenní repo sazba ČNB je na 3,50 %.
To vytváří zvláštní situaci:
- Část nabídky vypadá lákavě, protože jsme si na vyšší čísla zvykli.
- Reálný výnos je ale křehký, protože záleží na podmínkách a na tom, jak dlouho sazba vydrží.
- Vyšší úroky se často týkají jen části vkladu (do určitého limitu) a zbytek se úročí minimálně.
- Daň z úroků ukusuje část zisku hned na startu.
Teď si představte člověka, který si odkládá „na důchod“ a nechává většinu peněz roky na běžném spořicím účtu, protože „je to bezpečné“. Bezpečné před čím? Před krachem banky? Ano, vklady jsou pojištěné do ekvivalentu 100 000 eur. To je důležité a uklidňující. Jenže to neřeší hlavní problém: riziko, že vám peníze sice zůstanou, ale budou mít mnohem menší sílu.
Pokud je spořicí účet jen „parkoviště“, kde má být ten skutečný motor pro váš důchod?
Kam peníze přesunout hned teď: tři přihrádky místo jedné hromady
Největší chybou není mít peníze v bance. Největší chybou je mít všechny peníze v jednom typu produktu a čekat, že to vyřeší vaši penzi.
Funguje to mnohem lépe, když si úspory rozdělíte na tři jednoduché přihrádky – stejně jako doma nemáte jen jednu zásuvku na všechno, ale máte zvlášť klíče, doklady a léky.
1) Rezerva na klidný spánek: likvidní hotovost
Sem patří peníze na nenadálý výpadek příjmu, rozbitou pračku nebo spoluúčast u zubaře. Tady dává smysl spořicí účet nebo krátkodobý termínovaný vklad, protože cílem není trhat investiční rekordy, ale mít peníze okamžitě po ruce. Pořád však hlídejte podmínky a počítejte s tím, že úrok je po zdanění nižší.
Jakmile rezerva dosáhne rozumné výše (např. ekvivalent 3–6 měsíčních výdajů), další peníze už na tomto účtu nemají co dělat.
2) Peníze na několik let dopředu: konzervativní výnos
Tady už jde o to, aby peníze držely krok s inflací lépe než na „holém“ spoření. Pro část lidí mohou dávat smysl státní dluhopisy (např. Dluhopis Republiky), pokud jsou v daném období dostupné.
Důležité je si uvědomit, že nekupujete „zázrak“, ale kupujete předvídatelnost. A ta je při plánování na stáří často cennější než honba za nejvyšším číslem v reklamě.
3) Důchodový motor: dlouhodobé investování s daňovou podporou
Na důchod potřebujete nástroj, který má šanci porazit inflaci i v horizontu desítek let. V Česku k tomu slouží takzvaný DIP (dlouhodobý investiční produkt).
Stát u DIPu nabízí zajímavé daňové zvýhodnění – pokud dodržíte podmínky, můžete si snížit základ daně. Typicky se řeší horizont alespoň deset let a výběr nejdříve v šedesáti letech, jinak se daňová podpora vrací. Do DIPu přitom můžete zařadit i moderní nízkonákladové nástroje, jako jsou ETF fondy.
Laicky řečeno: spořicí účet je dobrý sluha pro krátký horizont, ale pro důchod potřebujete „běžící pás“, který pracuje dlouho, pravidelně a efektivně.
Rychlá kontrola na pět minut
Zkuste si u svých úspor upřímně odpovědět:
- Kolik peněz musí být dostupných okamžitě?
- Kolik peněz nebudu potřebovat dřív než za pět let?
- Kolik peněz je opravdu „na důchod“?
Pokud je vaše odpověď u třetí otázky „skoro všechno“ a zároveň peníze leží na spořicím účtu, jste přesně v oné důchodové pasti. Ne proto, že byste dělali něco hloupého, ale protože používáte nástroj na parkování auta jako motor pro jízdu po dálnici.
Dobrá zpráva? Z téhle pasti se dá vyjít bez revoluce. Stačí udělat první přesun: rezervu nechat, ale zbytek rozdělit chytřeji – tak, aby vám inflace každý rok neukousla další sousto z vašeho budoucího důchodu.
