Článek
Kdo se někdy zajímal o investování, to vyprávění určitě zná. Holandsko v 17. století zažívá vrchol bohatství a celou zemi náhle učarují tulipány. Obuvníci, pekaři i kominíci prodávají dílny, jen aby mohli nakoupit cibulky těchto květin. Ceny strmě rostou. Pak ale přijde únor 1637, trh se zhroutí a doslova celá země skončí na mizině.
Tato historka se opakuje v ekonomických učebnicích, v novinách při každém propadu kryptoměn i na přednáškách o psychologii trhů. Slouží jako dokonalé varování před chamtivostí.
Má však jeden háček. Podle historiků, kteří prošli dobové archivy, se události odehrály úplně jinak.
Jak se rodí legenda
Za většinou toho, co si o tulipánové horečce myslíme, stojí jediná kniha. Skotský novinář Charles Mackay vydal v roce 1841 dílo Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds, v překladu Neobyčejné lidové bludy a šílenství davů.
Autor v ní tvrdil, že posedlost květinami zcela ochromila běžný průmysl země. Psal přitom dvě stě let po samotných událostech. Jak uvádí anglická Wikipedie, jeho senzační líčení pak převládalo zhruba 140 let.
Odkud tento výklad čerpal? U zrodu legendy moralizující pamflety nizozemských kalvinistů. Ti se obávali, že honba za bohatstvím a spotřebou ohrožuje zbožnost i tradiční hodnoty. Tulipány jim posloužily jako ideální ukázka lidské pošetilosti.
Jinými slovy:
Nejslavnější vyprávění o finančním šílenství vyrůstá z náboženských kázání.
Co z toho byla pravda
V Holandsku se tehdy samozřejmě leccos odehrálo. Ceny tulipánů skutečně prudce vzrostly. Nejvzácnější odrůda Semper Augustus se na vrcholu prodávala až za 10 000 zlatých. Kvalifikovaný řemeslník si přitom za rok vydělal zhruba 150 až 350 zlatých.
Jediná cibulka tak vyšla na několik desítek ročních výplat zkušeného mistra. Semper Augustus stál dokonce více než honosný dům v Amsterdamu i s kočárem a zahradou.
Proč právě tulipány? Nejcennější byly takzvané „lámané“ neboli žíhané odrůdy s nepředvídatelnými pruhovanými květy. Dnes víme, že za kresbou stál virus pestrokvětosti, který zároveň oslaboval rozmnožování rostlin. Pěstitel tedy nikdy dopředu netušil, co mu ze země vyroste, a každá cibulka představovala malou loterii.
Obchod se vzduchem
Pozoruhodný byl především způsob, jakým nákupy a prodeje probíhaly. Dění se přesunulo do hostinců, kde se kupci scházeli v takzvaných kolegiích. Z ruky do ruky však nepřecházely skutečné cibulky, nýbrž smlouvy na jejich budoucí dodání.
Holanďané tomu říkali windhandel, tedy obchod se vzduchem. Přezdívka to byla více než výstižná. Při podpisu dohody se platil jen drobný poplatek, takzvané spropitné na víno. Samotné zaplacení kupní ceny a předání cibulek měly následovat až později.
Kdo zná dnešní burzy, snadno v tom rozpozná princip termínových kontraktů. Lidé sázeli na budoucí cenu, aniž by zboží vůbec viděli nebo za něj museli ihned zaplatit.
Únor 1637
Pak přišel zlom. Na začátku února 1637 se v Haarlemu dražiteli nepodařilo najít kupce, přestože vyvolávací částku opakovaně snižoval. Nálada se otočila a trh se propadl.
A teď to nejdůležitější: co se stalo se všemi podepsanými úpisy? Nizozemské úřady rozhodly, že smlouvy uzavřené po listopadu 1636 lze zrušit za odstupné ve výši 3,5 %. Většinu závazků tak strany nikdy nevypořádaly.
Jednoduše řečeno, většina spekulantů, kteří se upsali k přemrštěným částkám, nemusela nikdy nic zaplatit. Obchod se vzduchem se opět rozplynul ve vzduchu.
Historička, která nenašla jediný bankrot
Anne Goldgarová, profesorka raně novověkých dějin na londýnské King's College, se rozhodla ověřit dobovou realitu. Prošla archivy i soudní záznamy a výsledky shrnula v knize Tulipmania: Money, Honor, and Knowledge in the Dutch Golden Age.
Její závěr je jednoznačný. „Nenašla jsem nikoho, kdo by kvůli tomu zkrachoval,“ uvádí v rozhovoru pro Smithsonian. Dopad na tehdejší hospodářství byl podle ní zanedbatelný.
Nešlo ani o žádné celonárodní šílenství. Historička zjistila, že s cibulkami spekulovala jen poměrně úzká skupina zámožných kupců a řemeslníků. Rozhodně ne celá země ani kominíci a pekaři hromadně prodávající své dílny.
Goldgarová není se svým zjištěním sama. Podle přehledu Knihovny Kongresu USA vyvrátil tradiční výklad už kolem roku 1990 ekonom Peter Garber. Jeho kolega Earl Thompson dokonce pochybuje o tom, zda lze vůbec mluvit o tržní bublině. Samotná historička pak dodává, že ani prudký růst cen, ani následný pád nebyly zdaleka tak dramatické, jak se traduje.
Podle Knihovny Kongresu vypukla tulipánová horečka kolem roku 1634, ceny začaly padat v únoru 1637 a do roku 1638 se trh opět uklidnil.
Proč nás tato legenda tolik přitahuje
Proč se tedy mýtus drží tak houževnatě? Má totiž všechno, co vyžaduje dobrý příběh: chamtivost, davové šílenství, tvrdý pád i morální ponaučení. Hodí se do každé knihy o financích i do novinových komentářů při burzovních výkyvech.
Právě tady by však měl každý investor zpozornět. Tulipánová horečka se běžně používá jako důkaz, že davy na trzích ztrácejí rozum. Ve skutečnosti ale ukazuje spíše naši důvěřivost: jak snadno přijmeme vyprávění, které dobře zní a potvrzuje naše vlastní předsudky.
Podobný vzorec najdeme u mnoha dalších „poučných“ historek z ekonomie. Někdo vezme skutečnou událost, přidá dramatické detaily a zjednoduší ji, aby se lépe poslouchala. Legenda se pak opakuje tak dlouho, až ji všichni považují za prokázaný fakt. Nikdo už nepátrá v archivech, protože přece každý ví, jak se to seběhlo.
Tržní bubliny samozřejmě existují a dokážou napáchat obrovské škody. Nizozemské tulipány jen nejsou tak přiléhavým příkladem, za jaký je vydáváme.
Co si z toho vzít
Pro investora plyne z holandské historické epizody dvojí lekce. První je dobře známá: ceny odtržené od reality se dříve či později zhroutí. Druhá je o něco méně pohodlná a připomíná, že se i slavná historická ponaučenívyplácí ověřovat.
Až vám někdo příště řekne, že současný trh připomíná tulipány v Holandsku, zkuste se zeptat, co přesně tím myslí. Úzkou skupinu kupců, kteří v hostinci sázeli na budoucí ceny a pak od většiny smluv odstoupili? Nebo celý národ, který zešílel a přišel na mizinu?
První scénář se skutečně odehrál. Ten druhý si z velké části vymysleli kalvinističtí moralisté a jeden skotský novinář.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Až vám příště někdo řekne, že nějaký trh připomíná tulipánovou mánii v Holandsku, vzpomenete si možná na obchod se vzduchem v holandských hostincích a na historičku, která nenašla jediného zkrachovalce. Mě na historii baví hlavně chvíle, kdy se ukáže, že slavná poučka stojí na vratkých základech. Jestli vás článek posunul, vaše podpora mi pomůže psát další takové texty. I malý příspěvek pomůže.
