Článek
Každá česká školní exkurze na Staroměstské náměstí dříve či později vyslechne vyprávění o Tychonu Brahovi. Dánský astronom ve službách císaře Rudolfa II. prý zemřel proto, že byl příliš dobře vychovaný. Na hostině nechtěl odejít od stolu na toaletu, aby neurazil hostitele, a močový měchýř mu to neodpustil.
Příběh se sice pěkně vypráví, má však jednu vadu. Nikdo ho nikdy pořádně neověřil. V 90. letech k němu přibyla mnohem temnější verze: Brahe měl zemřít na otravu rtutí a hlavním podezřelým se stal jeho asistent Johannes Kepler.
Rozsoudit oba příběhy mohlo jediné – otevřít hrob v Týnském chrámu a prozkoumat přímo astronomovy kosti. A přesně to se v listopadu 2010 skutečně stalo.
Jedenáct dní, které nikdo nevysvětlil
Fakta, na nichž se historici shodují, jsou skromná. Brahe se 13. října 1601 zúčastnil hostiny v pražském paláci Petra Voka z Rožmberka. Už u stolu ho rozbolelo břicho a po návratu domů nemohl močit. Následovalo deset dní krutých bolestí, horeček a občasného blouznění. Zemřel 24. října 1601 ve věku 54 let.
Podle historického rozboru v časopise Retrospect Journal doprovázel Braha na hostinu u Rožmberka i Kepler. Zadržování moči a silné bolesti zaznamenal lékař Jan Jessenius, tedy muž, který o dvacet let později skončil na staroměstském popravišti. Detail o slušném vychování, jež astronoma stálo život, se traduje z dobových vyprávění. Lékařský záznam však zachytil jen to podstatné: pacient nemohl močit a trpěl silnými bolestmi.
Brahe byl výstřední muž. V mládí přišel v souboji o část nosu, a proto nosil umělou náhradu. Choval také ochočeného losa, který údajně jednou vypil tolik piva, že spadl ze schodů a zabil se.
Jak se z astronoma stala oběť vraždy
Druhá legenda je mladší a mnohem dramatičtější. Na počátku 90. let našel dánský soudní lékař Bent Kæmpe ve vlasech z Brahova hrobu rtuť a švédský fyzik Jan Pallon o několik let později analýzu zopakoval. Rtuť sice byla v astronomově laboratoři běžná, protože se věnoval i alchymii, naměřené hodnoty však otevřely dveře spekulacím.
Brahe přitom nebyl jen podivínský šlechtic s umělým nosem. Bez dalekohledu změřil polohy více než tisíce hvězd s mimořádnou přesností a prokázal, že komety prolétají daleko za zemskou atmosférou. Pro mladého Keplera, kterého přijal za asistenta, představovala tato data hotový poklad.
V roce 2004 vyšla kniha manželů Gilderových, která z Keplera udělala vraha. Motiv vypadal přesvědčivě: Brahe měl ve svých záznamech čtyřicet let přesných pozorování oblohy a Kepler je k vlastním výpočtům zoufale potřeboval. Astronom mu je však odhaloval jen po částech. A zatímco rodina chystala pohřeb, asistent si záznamy z domu skutečně odnesl. Magazín Mental Floss situaci shrnuje tak, že Kepler byl zloděj, nikoliv vrah. S jistotou to ale šlo tvrdit až po roce 2010.
Čtyři dny v Národním muzeu
V pondělí 15. listopadu 2010 otevřel česko-dánský tým hrobku v Týnském chrámu. Vědci zkoumali ostatky zhruba čtyři dny. V Národním muzeu je podrobili počítačové tomografii a pečlivě nafotili. Projekt vedl dánský archeolog Jens Vellev z Aarhuské univerzity. Hrob byl předtím otevřen pouze jednou, v roce 1901, a ostatky v něm 109 let ležely nedotčené.
Podle zprávy Národního muzea našli antropologové cínovou schránku s nápisem „Tycho Brahe 1901“, kosti muže staršího padesáti let a dvě skleněné nádoby. Ve větší z nich ležely zbytky obličeje s plnovousem a potvrzení pravosti od antropologa Jindřicha Matiegky. Astronom měřil zhruba 175 centimetrů a podle opotřebení zubů byl pravák.
Výsledky analýz zveřejnili vědci na podzim 2012. Dánský fyzik Kaare Lund Rasmussen změřil hladinu rtuti v kostech, zatímco tým Jana Kučery z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd v Řeži zkoumal vousy. Podle tiskové zprávy na serveru ScienceDaily nebyly koncentrace rtuti dostatečně vysoké na to, aby způsobily smrt. Vousy zachycují zhruba posledních osm týdnů života a množství rtuti v nich klesalo z horní hranice normálu k dolní. Rozbor kostí pak ukázal, že Brahe nebyl nadměrnému množství tohoto kovu vystaven ani v posledních pěti až deseti letech života.
Teorie o otravě rtutí, ať už vlastní, nebo cizí rukou, tím padla. Spolu s ní vzal za své i jeden menší mýtus: slavná nosní protéza podle chemického rozboru nebyla ze stříbra ani ze zlata, ale z mosazi.
Bohatý stůl, krátký život
Co tedy astronoma zabilo? Nejzajímavější odpověď přinesla o šest let později studie v časopise PLOS ONE, na níž se podíleli i antropologové z Národního muzea a Univerzity Karlovy. Už její název je výmluvný: Bohatý stůl, ale krátký život.
Vědci našli na Brahových kostech změny typické pro difuzní idiopatickou skeletální hyperostózu (DISH), tedy onemocnění, při kterém postupně kostnatějí vazy podél páteře. Rozbor izotopů odhalil velmi bohatou stravu s vysokým podílem živočišných bílkovin a ryb. Podle rozměrů stehenní kosti pak autoři astronoma zařadili mezi obézní muže. Vědec císařského dvora tak zřejmě trpěl metabolickým syndromem. Autoři připomínají, že zmíněné onemocnění páteře se dnes často pojí právě s obezitou, cukrovkou a dalšími civilizačními chorobami. Brahe měl v kostech vepsaný životní styl, jaký bychom čekali spíše u dnešního manažera než u renesančního učence.
Jako možné příčiny jeho posledních obtíží – zadržování moči, selhání ledvin a bezvědomí – autoři zvažují cukrovku, alkoholovou ketoacidózu nebo zbytnělou prostatu. Jednoznačnou diagnózu však už stanovit nelze. Po čtyřech stech letech totiž není možné zjistit, co se odehrálo v měkkých tkáních, které se nedochovaly. Studie ale jasně ukazuje směr: Braha pravděpodobně zabily nemoci, se kterými dnes chodíme k praktickému lékaři, nikoliv jed v číši.
Co si z toho vzít
Na celém příběhu mě nejvíce baví, jak moc jsme si přáli, aby šlo o vraždu. Kepler s jasným motivem, tajemná rtuť a génius, který odchází v nejlepších letech. Přitom to nejprostší vysvětlení zní nejpravděpodobněji: bohatý muž jedl a pil tak, jak mu postavení dovolovalo, až to jeho tělo po padesátce přestalo zvládat. Přiznám se, že v tom vidím větší poučení než v jakékoliv konspiraci.
Zadržování moči navíc nepředstavuje jen historickou kuriozitu. Zbytnělá prostata trápí mnoho starších mužů a náhlá neschopnost močit patří k akutním stavům, se kterými se nečeká do rána. Pokud se vám zhoršuje proud moči nebo v noci vstáváte na toaletu stále častěji, je to důvod k návštěvě urologa, nikoliv problém, který lze donekonečna odkládat.
Tycho Brahe dnes opět odpočívá v Týnském chrámu, kam se jeho ostatky vrátily 19. listopadu 2010. Až půjdete kolem, můžete si vzpomenout, že jeho poslední záhadu nerozluštili detektivové, ale chemici a antropologové. A že odpověď neležela v pohárku s jedem, ale na talíři.
P.S.
Při psaní mě nejvíce pobavilo, že nejstarší vysvětlení s měchýřem nakonec nebylo tak úplně mimo. Jestli vám podobné texty dávají smysl, budu rád za příspěvek. Každá podpora mi dává prostor psát pomaleji a pečlivěji.
