Článek
Představte si na malý okamžik poměrně absurdní situaci. Dejte chronickému rozhazovači do ruky kreditní kartu bez jakéhokoliv limitu. Zní to jako špatný nápad, že? Vy mu k tomu ale přidáte jednu jedinou podmínku: za peníze z této karty si smí kupovat výhradně „vzdělávací materiály“.
Co se stane za pár měsíců? Zjistíte, že si za vaše peníze pořídil špičkový herní počítač, obří televizi a koženou sedačku. Všechno to totiž šikovně obhájil jako nezbytné pomůcky pro studium moderní historie.
Zní to jako hloupý vtip? Přesně takový scénář se právě teď rýsuje v nejvyšších patrech evropské politiky.
Evropská komise přišla s návrhem, který na první pohled dává perfektní smysl. Chce uvolnit přísná fiskální pravidla pro výdaje na energetickou bezpečnost a ekologický přechod hospodářství.
Myšlenka zní neškodně a logicky: stejně jako výdaje na armádu a obranu, ani investice do alternativ k fosilním palivům by se neměly počítat do tvrdých limitů pro rozpočtové deficity jednotlivých členských států.
Mnozí politici radostně tleskají. Kdo by přece nechtěl levnější energie, čistší vzduch a nezávislost na pochybných dodavatelích plynu? Peníze na tyto ušlechtilé cíle se přece najít musí, bez ohledu na tabulky. Skutečnost v pozadí vládních financí však funguje podle mnohem složitějších pravidel.
Když peníze tečou proudem a nikdo se nedívá
Proč tento plán vzbuzuje u ekonomů takové obavy? Pojďme se vrátit jen o pár let zpět. Píše se rok 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu zažívá Evropa obrovský šok. Ceny plynu a elektřiny vystřelily do astronomických výšin. Vlády napříč celým kontinentem stály před hrozbou krachujících podniků a mrznoucích domácností. Rozhodly se jednat rychle.
Spustily se rozsáhlé podpůrné balíčky. Státy začaly rozdávat plošné dotace na energie, zaváděly štědré kompenzace pro firmy a plošné slevy na pohonné hmoty.
Tyto výdaje působily jako rychlá záchranná brzda. Problém spočívá v tom, že byly téměř beze zbytku financovány na dluh.
Ekonomové se tehdy chytali za hlavu. Vzhledem k tomu, že dotace byly plošné, stát z veřejných peněz dotoval vytápění luxusních bazénů úplně stejně jako topení v domovech důchodců. Z krátkodobého hlediska se katastrofa odvrátila, účet za ni byl ale ohromující. Stovky miliard eur zmizely v nenávratnu a zatížily státní pokladny na desítky let dopředu.
Dnes, když pominula bezprostřední panika a mluví se o dlouhodobém ekologickém přechodu, zní z bruselských chodeb velmi podobný argument. Lídři tvrdí, že tyto investice jsou ze své podstaty strategické, a proto jim musíme dát stejnou výjimku jako nákupu tanků.
Úředníci rádi prezentují tuto změnu jako čistě technickou úpravu bez výrazných rizik. Jenže zvyk řešit každý problém novou půjčkou jen velmi těžko mizí.
Nezávislí auditoři zatahují za záchrannou brzdu
Příběh o bezedné státní kase má jednu zásadní trhlinu.
Na scénu totiž vstupuje Evropský fiskální výbor (EFB). Tento nezávislý poradní orgán působí v evropských strukturách jako nepříjemný, ale nezbytný budíček po dlouhém večírku. Jeho hlavním úkolem je hlídat, aby se státy neutopily ve vlastních dluzích a dodržovaly stanovená pravidla hry.
A z aktuálního návrhu Komise tito nezávislí auditoři vůbec nespí klidně. Ve své středeční zprávě vydal výbor velmi ostrou kritiku. Jak detailně analyzuje deník The Wall Street Journal, zástupci EFB varují před tím, že chystaná výjimka představuje extrémně nebezpečný krok do neznáma.
Co přesně těmto strážcům evropských peněz tak vadí? Důvody jsou jasné a konkrétní:
- Příliš volná definice láká k podvodům: Kdo přesně určí, co ještě spadá pod „energetickou bezpečnost“ a co už ne? Pod tuto štědrou hlavičku se dají velmi snadno schovat běžné výdaje a dárky voličům, které by jinak narazily na neprostupnou zeď rozpočtových pravidel.
- Historie, která se opakuje: Auditoři se otevřeně bojí, že státy zopakují své chyby z let 2022 a 2023. Tehdy se pod tlakem událostí plošně rozhazovaly desítky miliard eur, aniž by kdokoli měřil jejich skutečnou efektivitu. Nová účetní výjimka může nezodpovědný scénář přeměnit v běžnou denní praxi.
- Totální ztráta finanční disciplíny: Pevná fiskální pravidla v Evropě existují z jednoho prostého důvodu. Mají chránit státy před bankrotem a celou unii před pádem eura. Jakákoliv výjimka z těchto pravidel oslabuje jejich základní smysl. Tuto obavu potvrzuje i detailní report analytického portálu EUobserver, který popisuje, jak auditoři doslova zchladili nadšení bruselských byrokratů.
Dobrý úmysl nikdy nesmí sloužit jako omluva pro zničení rozpočtové odpovědnosti. Bez zdravých státních financí se jakýkoliv ekologický přechod rychle stane nezaplatitelným dluhem pro budoucí generace.
Kdo drží v ruce pomyslného černého Petra?
Ať už žijete v Česku nebo v jakémkoliv jiném koutě Evropské unie, týká se vás tahle zdánlivě byrokratická tahanice mnohem více, než si možná připouštíte. Uvolněná pravidla neznamenají, že se peníze objeví ze vzduchu. Znamenají pouze to, že státům projde, když si je beztrestně půjčí.
Když se z veřejných rozpočtů ztratí tlak na efektivitu, peníze se začnou utrácet méně cíleně. Projekty, které by jinak neprošly sítem přísných analýz, najednou dostanou zelenou jen proto, že mají na deskách nalepený štítek „ekologie“ nebo „bezpečnost“. Státní dluhy porostou a dříve nebo později přijde splatnost.
A hádejte, komu státní pokladna ten účet nakonec pošle? Vám. Zaplatíte ho v lepším případě na vyšších daních, v horším případě vás dostihne v podobě inflace a dražších hypoték, protože neustále rostoucí státní zadlužení prodražuje peníze pro úplně všechny obyvatele.
Existuje cesta z tohoto labyrintu?
Změna přístupu k energetickým výdajům není sama o sobě čisté zlo. Pokud má Evropa obstát v globální konkurenci a zajistit si energetickou soběstačnost, peníze nutně potřebuje. Problém spočívá čistě v provedení.
Každá výjimka musí obsahovat jasné časové omezení a tvrdé definice toho, na co se smí uplatnit.
Evropský fiskální výbor ve svých reportech neříká, že máme přestat investovat do naší budoucnosti. Jejich poselství je mnohem prostší. Říkají státům: utrácejte peníze chytře, cíleně a hlavně si u toho neustále hlídejte záda.
Pokud tento přístup zneužijeme, nebo ho budeme ignorovat a necháme politiky hrát hru s falešnými čísly, budeme za jejich neprůhledné účetnictví platit ještě dlouhá desetiletí. A to už se pak opravdu nevyplatí nikomu z nás.
P.S.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Evropské rozpočty, fiskální pravidla nebo dluhové limity znějí jako téma pro úředníky v oblecích a nekonečné bruselské porady. Ve skutečnosti ale rozhodují o tom, kolik zaplatíme za energie, jak vysoké budou daně nebo jak drahé budou hypotéky našich dětí. Právě proto má smysl sledovat i zdánlivě nudné účetní změny, které se často schovávají za líbivá hesla a vznešené cíle. Pokud vás baví články, které rozplétají ekonomická témata srozumitelně, budu moc rád za vaši podporu. Díky ní mohu dál analyzovat složitá politická a ekonomická rozhodnutí a převádět je do jazyka, kterému rozumí každý z nás.
