Článek
Hradec Králové má před sebou rozhodnutí, které jasně ukáže, zda chceme řešit problémy občanů, nebo se pustíme do prestižních projektů bez návratnosti. Přesun pavilonu Expo z Ósaky do našeho města je typickým příkladem investice, která vypadá na papíře atraktivně, ale ve skutečnosti by zatížila městský rozpočet na dlouhá léta dopředu.
Ano, pavilon je architektonicky zajímavý. Ale už v Japonsku jeho stavbu provázely komplikace a výrazné prodražení oproti původním plánům. A pokud se dnes mluví o částkách pro Hradec, většina z nich jsou pouze odhady. Některé zásadní položky v rozpočtu úplně chybí – například náklady na infrastrukturu, napojení na inženýrské sítě či dlouhodobý provoz. Riziko, že by se projekt prodražil o desítky milionů, je tedy naprosto reálné.
Zastánci argumentují, že pavilon přinese prestiž a cestovní ruch. Jenže zkušenosti z jiných měst ukazují, že podobné stavby jsou především obrovskou provozní zátěží. Zajímavá stavba sama o sobě nestačí – návštěvnost ani ekonomický efekt negarantuje. To je jen iluze.
Přitom Hradec už dnes čelí naléhavým problémům:
- Budova Adalbertina v centru města je v havarijním stavu.
- Kongresové centrum Aldis má výsuvné hlediště, které pořádně nefunguje, technika je z devadesátých let a navíc z části stojí na pozemcích, které městu ani nepatří.
- Kulturní a sportovní zařízení po celém městě vyžadují modernizaci, aby mohla vůbec důstojně fungovat.
Tohle jsou skutečné priority, do kterých má jít městský rozpočet.
Rozumím tomu, že pro někoho může odmítnutí připomínat maloměšťáctví – i Gočárovy stavby svého času budily pochyby, ale měly jasný účel a dlouhodobý přínos. Pavilon Expo je naproti tomu jen „přesunutá atrakce“ bez jasné návratnosti.
Nejde jen o ekonomiku. Už nyní se proti stavbě staví odborná veřejnost, komise města projekt nedoporučily a odbor hlavního architekta odmítl jeho umístění do Šimkových sadů a ani veřejné projednávání nedopadlo podle představ. Přesto je projekt znovu zmiňován a komentován v médiích a v listopadu má jít až na zastupitelstvo.
Jednou z mála možností, která by dávala smysl, je čistě soukromá investice a provoz pavilonu. V takovém případě by město mohlo sehrát roli partnera při vyjednávání o jeho přesunu, nikoliv však jeho hlavního investora.
Město má být silným správcem veřejných financí – a ty je třeba směřovat tam, kde lidem skutečně zlepší život. Hradec má dost práce s obnovou toho, co už má. Stavět luxusní experiment za stovky milionů je v této chvíli špatně.
